Zná ji už jako malou holčičku. Pečlivě naslouchající, bažící po všech informacích a hlavně pilně trénující. „Jiné děti šly na párek v rohlíku, ale Ester chtěla pořád trénovat,“ vzpomíná na Ledeckou bývalá československá sjezdařka Olga Křížová Charvátová, majitelka bronzu z olympijských her v Sarajevu 1984. Podle ní může sportovkyně stále kombinující dvě zimní odvětví v této sezoně ve sjezdu pomýšlet na vysoké celkové umístění. Také prozradila iSport.cz historku s vyraženým zubem dvojnásobné olympijské vítězky.
Co říkáte na výkon své nástupkyně na sjezdařských stupních vítězů?
„Je úžasné, že se jí to takhle daří. Dá se o tom mluvit jedině pozitivně a v superlativech, když je někdo z naší země schopný promluvit do první desítky Světového poháru v klouzavých disciplínách, natož pak se dostat na stupně vítězů či vyhrát. V podstatě je tady třetí, když počítám, že první vítězství ve sjezdu měla Jana Šoltýsová Gantnerová (vítězství v SP 1980, Křížová Charvátová byla v roce 1984 na 3. místě – pozn. red.), protože jsme jezdily za Československo. Jana byla první, která se prosadila v dobách velké slávy lyžování, kdy jezdila Annemarie Moserová-Pröllová, Marie-Theres Nadigová a tato jména. Ester má letos šanci, pokud jí sednou i další sjezdy, že by s touto výkonností (1. a 4. místo) mohla pomýšlet na vysoké celkové umístění ve sjezdu.“
Čím je podle vás způsobené, že trvalo 35 let, než přišel další úspěch?
„U nás od revoluce není ve sportu systém, který by zajišťoval reprezentační družstva natolik, aby byla systematická práce s talentovanými jedinci. Takže jsou tady rozhodující individuální přístupy a individuální možnosti rodičů a lidí kolem závodníků. Ester díky tomu, jaké má finanční zázemí v rodině a dnes už i sponzorů, může být tam, kde je. Ale kdyby to mělo být jen na tom, jaké možnosti má svaz lyžařů, tak by to asi reálné nebylo. To víme i od dcery (Klára Křížová), která s tím bojovala a jak už jsme si nemohli dovolit ji zabezpečit, výkonnost už nešla udržet na určité výši a nakonec i kvůli finanční situaci ukončila kariéru. Ve sjezdech to bez finančního zázemí nejde dělat.“
Bylo pro vás páteční vítězství Ledecké také takovou senzací, nebo jste tušila, že to může přijít?
„Netušila jsem nic, jen jsem měla informaci, že měla letos kvalitní trénink. Znám Ester od malička, je dobrý sportovec a kdyby dělala jakýkoliv sport, byla by v něm dobrá, prostě je to v ní. Asi si to všechno sedlo, že to tak vyšlo. Sjezd v Lake Louise je typický tím, že se jezdí v poměrně velké rychlosti, nicméně je plynulý, má pozvolné zatáčky, takže tam nárok na techniku není takový, jak v některých sjezdech, které se pojedou v Evropě. Ona sílu má a kuráž taky, i zkušeností už má dost. Já už jsem ve 24 letech nezávodila, ona je brána za perspektivní závodnici. Kilometrů už má naježděných hodně, takže ta zkušenost tam je.“
Nedělní super-G už jí tolik nevyšlo, skončila 30. Mohlo to být únavou po celém týdnu v Lake Louise?
„Určitě. Vždycky, když se jede na jednom místě několik disciplín za sebou, je to náročné. U klouzavých disciplín je to navíc tak, že se ještě předtím na trati trénuje a je to skutečně ubíjející. Takže málokdo dokáže koncentraci udržet celou dobu. Navíc je to jiná disciplína, je víc k obřáku. Najednou se změní poloměry zatáčení, je potřeba techniku využít jinak a vložit tam víc obřákových momentů. Nedokážu posoudit, jak moc Ester trénovala technické disciplíny. Bylo tam vidět, že chyběla trošku dynamika a rychlost v pohybu. Lyže jí jely, ale v technické části to bohužel zkazila. Nebyla však jediná, dopadlo takto víc děvčat. To je jen má reakce na to, jak jsem to viděla v televizi. Ale určitě by se potřebovala ještě víc věnovat obřímu slalomu, aby byla schopná technické sjezdy a technické super-G zajet tak skvěle, jako v pátek a v sobotu v Lake Louise.“
Vyražený zub i “přetahování„ potomků
Ester zmiňovala, že už jako malé jste jí ve Špindlerově Mlýně předávala zkušenosti a že je ráda, že vám nedělá ostudu.
„No to jsem taky ráda, že mi nedělá ostudu. (rozesměje se) Ester je stejně stará jako můj syn, takže když začínali v mladších žácích, tak jsem se jí asi čtyři roky taky věnovala. Ona soutěžila hlavně s mým synem a ne se svými vrstevnicemi. Ji zajímalo nejvíc, jestli ho porazí nebo jestli budou stejně na závodech. Takže ano, znám ji. Ona, na rozdíl od mého syna a jiných, byla vždycky taková, že se hrozně chtěla učit a pořád trénovat. Můj syn udělal tři jízdy, zjistil, že to umí a šel si koupit párek v rohlíku. Ten k tomu měl jiný přístup a nakonec odešel ke snowboardu, díky tomu, že ho k tomu přitáhli zase naopak Ledečtí.“
Takže vaše rodiny jsou takto sportovně propojené?
„Ano, předávala jsem jí, co jsem mohla, potom i Klárka na některých trénincích na ledovcích, když jsme byli spolu, ji zasvěcovala do tajů rychlostních disciplín. Ale to byla chvilka, potom už Ester šla svou vlastní cestou.“
Byla Ester jako malé dítě neřízená střela, která se nebála rychlostí, nebo naopak byla bojácnější?
„Bojácná určitě nebyla, zkusila všechno. V tomto směru měla velké sportovní předpoklady, měla chuť zkoušet všechno nové. V tom věku nemůže být závodník vyhraněný pro žádnou disciplínu, jí v tu dobu šly dobře i slalomy, takže jako žačka se pořád umisťovala na prvních příčkách. K rychlostním disciplínám asi dospěla postupně.“
Vzpomenete si na nějakou veselou historku? Protože ona se zmiňovala, že když s vámi trénovala, byla to velká legrace.
„Oni všechno berou jako srandu, respektive to prezentují jako srandu. Ale v tom věku je to o hraní a o tom, že když po dětech chceme, aby udělaly nějaký pohyb, musíme je k tomu navést tak, aby neměly pocit, že trénují, ale spíš že si hrají a že něco zkouší. Takže nevím, co si ona jako dítě zapamatovala.“
A co jste si zapamatovala vy?
„Jeden pro mě úplně hrůzostrašný zážitek. Hlídal ji dědeček Klapáč, protože rodiče byli někde na vystoupení. Jeli jsme někde tady za humna na předžákovské závody. Dědeček si sedl do restaurace, já jsem s nima šla na prohlídku. Ester už samozřejmě stála a čekala, co jim budu vykládat, když můj nezbedný syn přijel, podrazil mi zezadu lyže a mně vyletěla ruka tak, že jsem vyrazila Ester zub. Pro mě to byla hrůza a pan Klapáč (mistr světa v hokeji z roku 1972) to přešel velmi velkoryse slovy: To se sportovcům stává. Takže Esterka má na mě opravdu vzpomínku od mládí.“
Vedle rychlostních disciplín chce Ledecká na lyžích zkoušet i ty točivé. O víkendu by měla jet paralelní slalom, chce zkoušet i kombinace. Jaké má podle vás šance?
„Určitě šance má. Od žáků slalomy trénovala. Co se týče paralelních slalomů, tam má šanci co se týče startů, protože to zná ze snowboardu. Určitě to pro ni bude jen pozitivum, když disciplíny rozšíří, protože jí to pomůže i v technice pro klouzavé disciplíny. To je příklad i Shiffrinové, která k rychlostním dospěla postupně přes ty technické. A je to vidět i v techničtějších sjezdech, že tam toho využívá.“
