Nový Zéland: Férové manželství pro gaye a lesby
Kdo z vás někdy četl nebo viděl Pána prstenů? Víte, že se film podle tohoto slavného epického románu J. R. R. Tolkeina natáčel právě ve státě v jihozápadní části Tichého oceánu (Pacifiku) Nový Zéland, zemi proslulé svou překrásnou a neposkvrněnou přírodou přesně odpovídající tomu, jak by měla vypadat Středozem. A aby toho nebylo málo, tak postavu čaroděje Gandalfa ztvárnil herec Ian McKellen otevřeně se hlásící k LGBT+ komunitě.
Od srpna 2013 může být na Nový Zéland po právu hrdý, neboť právě ten se stal v pořadí už patnáctou světovou a první oceánskou zemí, kde mohou manželství uzavřít všechny páry bez ohledu na pohlaví. V rámci Jižní polokoule byl po Argentině, Uruguayi a Jihoafrická republika (JAR) čtvrtý.
Jak by se dalo očekávat, tak manželské rovnosti předcházel na Novém Zélandu zákon o registrovaném partnerství, které poskytovalo párům žijícím v něm vesměs stejná práva a povinnosti jako mají manželé. Vstupovat do něj mohou od roku 2005 všechny páry, tedy jak gayové a lesby, tak i heterosexuálové.
I tak už ale od 90. let probíhala kampaň za rovné manželství. Tři lesbické páry se v roce 1996 rozhodly soudit s novozélandskými úřady o právo na vydání manželské licence. Odvolávaly se jak na zákon o manželství z roku 1955, který neobsahuje žádnou přímou zmínku o definici manželství jako svazku muže a ženy (tehdy se ani nepřipouštělo, že by jím mohla být i jiná soužití), tak na antidiskriminační legislativu zakazující diskriminaci sexuálních menšin.
Nejvyšší soud Nového Zélandu jejich žalobě nevyhověl s odvoláním se na zákon, který v zájmu ochrany svobody a demokracie připouštěl určitou míru rozdílného zacházení, respektive výjimek z antidiskriminačního zákona. Neuspěly ani u Výboru OSN pro lidská práva, když argumentovaly, že Nový Zéland porušuje jejich práva garantovaná Mezinárodním paktem pro občanská a politická práva.
Muselo to jít přes parlament
I tak se ale LGBT+ Novozélanďané a Novozélanďanky a jejich přátelé a rodiny nevzdávali a nadále usilovali o možnost uzavírat klasické manželství bez rozdílu, byť třeba jen v názvosloví. Na rozdíl od Austrálie měli výhodu, že nebylo přijaté žádné opatření proti budoucím snahám o legalizaci manželství pro všechny. Tento pokus iniciovaný centristickým poslancem Gordonem Copelandem se setkal s neúspěchem. Pro zakotvení „ochrany“ manželství muže a ženy v rodinném právu zvedlo ruku 47 poslanců, proti bylo 73.
Už v roce 2005 se novozélandská premiérka Helen Clarková nechala slyšet, že by manželství měli mít právo uzavřít i dva muži nebo dvě ženy. Nehodlala ale na tom nic aktivně měnit, protože většině lidí vyhovoval aktuální stav. Události vzaly spád až v roce 2012, kdy labouristická poslankyně Lousie Wallová předložila zákon o manželství pro všechny. Pro bylo při finálním hlasováním v dubnu 2013 celkem 77 poslanců, proti 44. Po podpisu britské královny Alžběty II. zastoupené generálním guvernérem Jerrym Mateparaem se stal nový zákon účinným počínaje 5. 8. 2013.
Přijetí zákona bylo podobně jako při přehlasování veta českého exprezidenta Václava Klause k zákonu o registrovaném partnerství doprovázeno obrovským potleskem z Galerie pro hosty Poslanecké sněmovny Nového Zélandu, jakož i samotných poslanců a poslankyň. Nechyběl ani zpěv maorské tradiční písně Pokarekare Ana. „Hulvátský projev kulturních vandalů,“ tak okomentovali výsledek hlasování zástupci odpůrců sdružených v organizaci Family First.
V roce 2016 oznámil nový novozélandský premiér Bill English a předseda Novozélandské národní strany na tiskové konferenci, že nově manželství pro všechny podporuje, ačkoliv jej dříve odmítal. „Dnes už bych hlasoval o stejnopohlavním manželství jinak. Konečně si uvědomuji, že skutečně neohrožuje tradiční manželství jiných lidí,“ řekl English. Rovnost manželství má podporu i současné novozélandské premiérky Jacindy Ardenové.
Titulní foto: