Čtyřčlenná kapela Royal Republic v pražské Lucerně odehrála koncert, který zůstane ve vzpomínkách všech přítomných hodně dlouho. Nejen, že se sálem linula úžasně našlápnutá hudba doprovázená neutuchající energií a skvělým smyslem pro humor celé kapely, ale o menší show se postarali i samotní fanoušci. Vzduchem létaly boty a mikiny a před pódiem vznikl malý ring posluchačů, který žil vlastním, nevázaným životem. Navíc frontman kapely Adam Grahn nemusel přítomné ani příliš podněcovat k nějaké akci, většina si koncert užívala zcela bez zábran a kapela slíbila, že se vrátí velmi brzy.
Předkapela, která nechtěla být jen chabým doplňkem hlavního tahouna
Ačkoli posluchači přišli kvůli Royal Republic, není vyloučené, že příště přijdou na vystoupení skupiny Blackout Problems. Mladí hoši z Německa se nebáli excentrického přístupu, chození mezi diváky ani techno hudby spojené s rockem a dalšími žánry. Diváci spolupracovali a kapela zanechala dobrý dojem. Předvedli uhrančivou, i když možná ne každým uznávanou show, ale osobně jsem byl z jejich výkonu mile překvapen a chvíli jsem měl dokonce strach, jestli to není jeden z těch případů, kdy předkapela zastíní hlavní protagonisty. Tenhle strach mi vydržel zhruba 20 minut, pak totiž ve vší parádě nastoupili Royal Republic.
Kapela, které sluší, že jde proti proudu
Royal Republic do Prahy zavítali v rámci turné na podporu alba Club Majesty. To je specifické v tom, že se svým stylem vrací do 80. let minulého století, ale přitom stále nabízí návykové melodie, chytlavé refrény a žádná z písní nepostrádá energický náboj, který Royal Republic umí skvěle prodat. Živě to pak vypadá ještě o trochu lépe, protože kapela je sehraná, nechybí několik krátkých, ale nápaditých choreografií a všechno je to doplněno kvalitními světelnými efekty a nadmíru dobrým ozvučením. Ačkoli nehrají dnešní mainstream a svůj styl porůznu upravují dle aktuální skladby či jednotlivých alb, je to vkusná a kvalitní hudba, která hlavně díky snaze kapely rychle nabírá na popularitě. Úterní koncert byl toho důkazem.
Smysl pro humor jako bonus ke skvělému vystoupení
Royal Republic důvtipně využívají svou typickou image (oblek, motýlek či smoking), kterou dokáží skvěle zkombinovat s humornou složkou. Frontman vypráví vtípky i historky ze života, dokáže být vážný i rozjařený a jejich vystoupení možná i díky oděvu nepůsobí dětinsky, ale naopak velmi seriózně, přesto stále zábavně. K tomu nesmím opomenout situaci, kdy zpěvák vyzval na pódium jednu z divaček a díky jeho pomoci zahrála na kytaru několik tónů. Tohle mini vystoupení nakonec završili krátkým polibkem a dav nepřestával jásat.
Všeobecné pobláznění a neutuchající ovace
Lidé začali výskat a tleskat už s předkapelou, ale skutečné šílenství přišlo až s Royal Republic. Vzduchem začaly poletovat boty a v samotném závěru i mikiny a bundy. Nejvěrnější fanoušci (a že jich bylo) poskakovali a tleskali bez ustání po celou dobu vystoupení. Těsně u pódia se občas naskytla zajímavá podívaná na skupinu cca 30 lidí, kteří běhali v kruhu dokola, váleli se po zemi, vráželi do sebe nebo sváděli přátelské zápasy. Doteď nevím, jestli šlo o spontánní zábavu nadšených fanoušků, nebo se jednalo o předem domluvenou partu lidí, která si přišla udělat vlastní mini show přímo v srdci kotle. Lidé z balkonu tak možná občas nevěděli, jestli koukat na pódium, kde probíhal famózní koncert, nebo mezi řady diváků, kde probíhalo hotové běsnění. Tak či tak, mix obojího vytvořil úžasnou atmosféru.
Když Royal Republic skončili, diváci je nechtěli nechat odejít. Celá Lucerna tleskala, hvízdala a výskala, jen aby čtveřici udržela na pódiu ještě o pár vteřin déle. Adam Grahn byl očividně dojat a přislíbil, že se vrátí tak rychle, jak jen to bude možné. Následoval ještě krátký taneček a rozdávání dárečků – trsátka, papíry nebo paličky od bicích.
Kvalita zvuku, uhrančivé pěvecké vystoupení a světelné efekty zkrátka zapůsobily a o spokojenosti všech zúčastněných nemůže být pochyb. Kapela sice zpívala hlavně písně z nového alba, ale nezapomněla ani na své největší hity včetně Tommy Gun nebo When I See You Dance With Another z minulého alba. Nechyběla ani pomalá píseň American Dream, kdy diváci pozdvihli své baterky v mobilech či zapalovače a volně se hýbali v rytmu této krásné písně, a to zcela intuitivně, bez vyzvání. Prostě dokonalé souznění mezi kapelou a posluchači. Kdyby mi někdo řekl, že diváci byli profesionální herci, kteří se měli postarat o kvalitní ohlas pro kapelu, klidně bych mu i věřil, jenže pravda je, že kapela pro zájem svých posluchačů udělala maximum, takže není divu, že se jí diváci bez váhání odvděčili.
