Tento článek je součástí Special reportu: Evropské fondy v Moravskoslezském kraji
Každý z nás může ke zlepšení ovzduší přispět svým dílem – například tím, že bude správně používat kotel, říká ředitel neziskové organizace Nádech Nikola Carić.
Cílem Nádechu je skrze vzdělávání zlepšit čistotu ovzduší v Ostravě a okolí. Nikola Carić dříve působil v podobné organizaci s názvem Čisté nebe a podílel se na vývoji osobního měřiče ovzduší nazvaného Dustee.
Jaké jsou v současnosti největší zdroje znečištění ovzduší v Ostravě a okolí?
Největší znečišťovatelé jsou zde průmyslové podniky, v centru je to koksárna, která zpracovává dovážené uhlí. Veškeré její zplodiny a emise se tedy vypustí zde v centru. Dále je to Liberty Ostrava (dříve ArcelorMittal Ostrava, pozn. red.), která se podílí jak na výrobě koksu, tak železné rudy. V rámci Ostravy je to pak také spalovna nebezpečného odpadu.
Kdo je škodlivinami nejvíce ohrožen?
Řekl bych, že všichni, ale samozřejmě existují skupiny lidí, na které dopadají více – staří lidé, nemocní lidé, například s astmatem a dalšími respiračními problémy. Sám mám dvě malé děti a vím, že nejohroženějším „filtrem“ škodlivých plynných nebo prachových částic jsou právě ony.
Ke zlepšení ovzduší vede několik cest
Co všechno pomáhá situaci zlepšit? Je to hlavně postupná změna energetického mixu?
Líbí se mi, co chce kraj do budoucna dělat, a přístup pana hejtmana Vondráka, který se plánuje vydat cestou čisté mobility. To je určitě dobrý směr, kterým se lze ubírat.
Reálnou změnu ale přinese, když bude kraj zpřísňovat integrovaná povolení. Pan hejtman zde na debatě (k rozpočtu EU po roce 2020, pozn. red.) říkal, že jedinou šancí jsou dohody s velkými znečišťovateli. V rámci pracovních skupin, kterých jsem byl součástí, ať už té s názvem „Čistý Moravskoslezský kraj“, nebo té na ministerstvu životního prostředí, jsme se nicméně shodli, že potenciální zlepšení leží právě v revizi integrovaných povolení. Přesněji jejich zpřísnění a následné dodržování.
Určitě je dobré, že město ve spolupráci s krajem měří hodnoty například v koksárnách, mají tam vlastní senzory. Sice existuje síť oficiálních měřících stanic, ale ty nejsou tak hustě rozmístěny, aby se dalo online a efektivně měřit znečištění přímo u zdrojů. Prostor pro zlepšení je podle mě v otázce zveřejňování zjištěných dat, důležité je veřejnosti vhodně prezentovat, co se zjistilo, a co se s tím dá dělat. Příkladem může být opět koksárna. Účastnil jsem se několika panelových diskusí, kde se řešilo, zda vypouští určité škodlivé látky. Koksárna tvrdila, že se jedná pouze o vizuální efekt, obyvatelé si ale stěžovali na prach a štiplavý zápach. Mám velkou důvěru v to, že když se měří právě přímo v areálu továrny, tak zjistíte, co se tam reálně děje.
Považujete tempo změn k lepšímu za dostatečné?
Dříve jsem byl radikální a chtěl jsem změnu hned, teď už jsem realista. Myslím si, že snaha o zlepšení existuje na mnoha místech, ale ne vždy je vidět. Dobrým příkladem může být proces EIA (posuzování vlivů na životní prostředí místními obyvateli, pozn. red.), když se řešila spalovna nebezpečných odpadů.
Já obecně proti spalovnám nejsem, vím, že ve Švédsku, Norsku a jinde ve světě existují spalovny i v centrech měst. Potřeba je, aby byla co nejvíce ekologicky vyřešená doprava, například spalovnu postavit blízko železnice, aby se nemusela řešit zátěž kamionů. Dále je nutné dostatečné monitorování výroby a využití nejlepších dostupných technologií. Pokud budou tyto podmínky splněny, tak nejsem proti, aby taková spalovna vznikla. Vím, že hrají svou roli při nakládání s odpady a jsou lepší než skládky. Proti čemu jsem v minulosti společně s Piráty nebo Arnikou (ekologická organizace, pozn. red.) vystupoval, bylo, že spalovna, která v Ostravě měla vzniknout, pracovala s daty, která nebyla úplně v pořádku. Tvrdit, že vypustí tolik nebezpečných látek jako dvacet domácností, které topí tuhými palivy, není ani podle studií přesné. Nevím například o tom, že by domácnosti vypouštěly arsen. Jeho hodnoty se musí hlásit až od 5 kilogramů a spalovna měla vypouštět 4,8 kilogramů, v tabulkách ale kvůli nastaveným pravidlům byla zaznamenána hodnota 0. Společnost SUEZ (provozovatel spalovny, pozn. red.) tedy pracovala s daty tak, aby měla větší šanci prosadit svůj záměr.
Čeho se v rámci neziskové organizace Nádech snažíte dosáhnout?
Prioritou je vzdělávání lidí, aby věděli, co dýchají, a měli informace o tom, co která hodnota znamená. Snažíme se pracovat na vzdělávacích projektech i s dalšími neziskovými organizacemi. V České republice zatím není mnoho podobných subjektů. Díky praxi, kterou jsem za poslední tři roky načerpal, si myslím, že o problematice vím více než běžné obyvatelstvo, což se prokázalo v mnoha projektech, kterých jsem byl součástí. Prostřednictvím našich aktivit chceme lidem ukázat možnou cestu, jak lze něco změnit.
Evropské příležitosti
Co říkáte na projekt CLAIRO, který má za cíl systematické snižování znečištění ovzduší výsadbou zeleně se schopností pohlcovat nečistoty z různých zdrojů?
O projektu vím, směřování výzkumu tímto směrem vítám. Nevím, jakým způsobem budou zveřejňovat výsledky, ale jak jsem pochopil z veřejně dostupných zdrojů, nějakou dobu se budou měřit a vyhodnocovat zjištěná data, a následně s nimi bude seznámena veřejnost.
Já vítám každou aktivitu, která se reálně snaží snižovat množství prachových a dalších částic v ovzduší, takže za mě je tento projekt určitě dobrý.
Projekt CLAIRO je částečně financován z evropských peněz. Jakými dalšími způsoby se podle Vás mohou evropské prostředky podílet na snižování znečištění ovzduší?
Evropské peníze lze využít v rámci kotlíkových dotací, nebo na zlepšování výrobního procesu a omezování emisí u velkých podniků – v poslední jmenované oblasti se už podle mě udělalo hodně a mnoho dalšího prostoru pro zlepšení není.
V dalších otázkách ale prostor existuje. Kraje, města a obce mají své možnosti, jak se znečištěním bojovat, ale ne vždy jich stoprocentně využívají. Když to vztáhneme na kotlíkové dotace, tak Moravskoslezský kraj zažádal o nejvíce výměn vůbec, což je určitě dobře. Na druhou stranu město Ostrava například vyčlenilo dva lidi, kteří kontrolují, čím domácnosti vytápějí. Jsou to odborníci, ale když si uvědomíte, jak velká Ostrava je, a kolik obcí pod ní spadá, tak si nemyslím, že pouze dva lidé dokáží zkontrolovat veškerá topeniště. Podpora z Evropské unie by tedy mohla směřovat například sem.
Sám mám pak v hlavě myšlenku na ochranu obyvatel od znečištění, řešení v rámci našeho projektu Nádech je zatím ve fázi příprav.
Co může udělat každý z nás, aby napomohl zlepšit ovzduší kolem sebe?
To je velice složitá otázka, kterou často dostávám, a dlouze jsem se nad ní zamýšlel. Každý může začít minimálně u toho, že pokud má kotel na tuhá paliva, bude ho správně provozovat – ve správných provozních teplotách a bude spalovat vhodné palivo. Může si také zkontrolovat, jestli je filtr pevných částic v jeho autě funkční. Měl by se také co nejvíce pohybovat venku, i když to je dvojsečné. Když je smogová situace, tak je na druhou stranu lepší zůstat doma, pustit si čističku vzduchu a zajistit, že alespoň to domácí prostředí je čisté. Každý z nás se může také zajímat o to, jaké politiky volí, a jakou strategii a vizi tito politici v problematice ovzduší mají a co dělají proto, aby se emisní zatížení snižovalo.
Rozhovor původně vyšel v Moravskoslezském deníku v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.