Slyšíme v diskuzích k článkům a hnutí, například volání po Střediscích vrcholového sportu, ale Josef Hladík s Vaškem Ježkem k tomu v článku říkají:
Podle nich by každá věková kategorie měla mít svého reprezentačního trenéra, který by měl k ruce jednoho až dva lidi, organizoval by skupiny reprezentantů, kde by se točilo víc lidí z více klubů a úzce by spolupracoval s kluby a klubovými trenéry: „Dneska ať už na silnici, tak v cyklokrosu reprezentační trenéři mají na starosti všechny kategorie a zároveň jsou trenéry ve svých klubech. Takový rozsah činnosti jen těžko nemůže mít vliv na kvalitu.“
„V podstatě by to simulovalo střediska vrcholového sportu tím, že by vybírali, soustřeďovali, a poskytovali možnost jezdit v silné mezinárodní konkurenci s odpovídajícím zázemím nejnadějnějším z každé věkové kategorie.“ Uvědomují si, že k nastavení takového systému jsou potřeba určité finanční zdroje, ale nejspíš by nemuselo jít o neřešitelnou otázku. „A vytvořili bychom tak silný motiv pro mladé cyklisty.“
Ano, nejde volat po nějakých nerealizovatelných SVS, tak jak byla nastavena za socialismu, nejdou zopakovat a ani tenkrát to nebylo úplně správné. Střediska vrcholového sportu a po nich střediska mládeže, se podepsala na devastaci hnutí, brala chuť do práce okolním cyklistickým oddílům, klubům a TJ. To je již jasná a časem prověřená pravda a podepsala se na úbytku oddílů a dostupnosti cyklistiky pro mládež.
Také chybí regionální závody, i to se píše v článku roadcycling.cz/clanek/ivar-cs-author-team-s-pubertou-na-kole, ale k tomu a dalšímu se vrátím v samostatném komentáři, protože zde padlo mnoho moudrých vět, ze kterých bychom se měli poučit. Mládež závodí jen v rámci celostátní konkurence a když neumíme motivovat hnutí k pořádání malých regionálních závodů pro začínající cyklisty, tak alespoň posuňme nejlepší do závodů mezinárodní konkurence. Ale fungovat by mělo obojí.
Reprezentační starty jsou pořád u představitelů ČSC výběrem nejlepších, ale reprezentace může být i výběr těch, kteří se s klubem nemají šanci dostat do světové/evropské konkurence. Nejezdí v takovém klubu, nemají ve svém oddíle vyrovnané partnery - silný tým. A pokud se nedostanou s reprezentací mezi silnější konkurenci, ustrnou ve vývoji, neposunou se dál a cyklistika je ztratí. Reprezentace nemusí být jen snaha o co nejlepší výsledek, ale reprezentační start může být i příležitostí.
Obrovské cyklistické hnutí v České republice existuje, ale ne pod křídly ČSC a tak jeho iniciativy nelze využít tímto směrem. Náprava je běh na desetiletí, tak jako desetiletí trvá devastace. Ale směrem ke špičce, těch dnes nejtalentovanějších (i když bohužel z menšího výběru), lze udělat velký posun otočením páky, myšlením funkcionářů ČSC. A na tuhle pomoc je na Českém svazu cyklistiky dost prostředků.
