J. R. W. Stott: Portrét kazatele (Čitateľský denník 57/2019)
„Vypráví se o Charlesi Haddonu Spurgeonovi, kazateli a řečníkovi podivuhodně obdařeném Boží mocí, že si při vystupování po stupních na vysokou kazatelnu znova a znova opakoval slova: ‚Věřím v Ducha svatého, věřím v Ducha svatého, věřím v Ducha svatého.‘
Spurgeon také napsal: ‚Evangelium se káže pro uši všech, ale s mocí přichází jen k někteřím. Moc tkvící v evangeliu nespočívá ve výřečnosti kazatele, jinak by obraceli duše svých posluchačů lidé. A nezáleží ani na kazatelovi učenosti, jinak by totiž evangelium spočívalo v moudrosti lidí.
Mohli bychom mluvit, až si jazyk vymluvíme, až si plíce vychrlíme a umřeme, ale ani jediná duše by se neobrátila, kdyby ve slovech nebyla ona tajemná moc — totiž Duch svatý působící na vůli člověka. Mohli bychom, pánové, právě tak úspešně kázat zdím jako lidem, kdyby se ke Slovu nepojil Duch svatý, který mu dodává sílu a obrací duše.‘“
Čo to znamená byť kazateľom? Odkiaľ nabrať pokoru, autoritu, vľúdnosť? A dá sa vôbec mať tú silu týždeň čo týždeň prinášať rovnakú správu?
John Stott — bývalý kaplán Jej Veličenstva, anglickej kráľovnej — sa tuná nepokúšal napísať knihu o „technickej“ stránke kazateľstva, o akomsi rečníckom remesle. Pozerá sa do Biblie a na jej základe skôr rozvíja päť rovín, vlastností či rolí: kazateľ ako Správca, Zvestovateľ, Svedok, Otec a Služobník.
Každej z nich venuje celú kapitolu, prekladá to skúsenosťami a zápiskami starších kazateľov — a ja už neviem, čo by som o tom mohol viac napísať. No, dobré to je. V strede sa trocha zamotá, ale keďže je celkom úsporný, dá sa to zvládnuť.
Ak slúžite Slovom či vás len zaujíma, čo to tí kresťanskí pastieri v nedeľu kážu a ako k tomu došli, odporúčam. Spolu s Komenského Zprávou a naučením o kazatelství (ten to zobral dosť technicky, šak bol učiteľ) a Kellerovou Kázňou (ten to má tak pol na pol) je to pekná kazateľská trilógia.
J. R. W. Stott: Portrét kazatele
Biblos, 1993
126 strán
*
70 %
