Ve středu 20. listopadu 2019 se v hotelu Grand Majestic Plaza nedaleko pražského Palladia uskutečnil první panelový blok II. mediálního fóra – 2019: svoboda žurnalistiky v kontextu práv člověka, nových technologií a mezinárodní bezpečnosti (Free Media Forum). Konference pořádaná Moderní diplomacií, Mezinárodním životem, Vizí & Globálními trendy a mnoha dalšími žurnály se konala pod režií ruských expertů na média, umělou inteligenci i kyberbezpečnost. Evropský rozhled byl jedním z mála českých online pokračujících zdrojů, kterému se podařilo na Free Media Forum zaregistrovat.
Jde bezpochyby o jednu ze zpravodajsky nejvýznamnějších událostí, která se v České republice v letošním roce odehrála. Do Prahy se sjeli ruští novináři, politici, diplomaté a nejen jejich podporovatelé z celého světa, aby v několika panelových blocích diskutovali o žurnalistice v kontextu nových trendů politického směřování a nástupu nových technologií.
Česká republika měla na fóru několik zástupců, ačkoliv rodilí Češi se panelových bloků aktivně neúčastnili nebo i přes pozvání nepřišli. Výjimku tvořili pouze Petra Procházková a Vladimír Franta. Ostatní čeští zástupci byli vesměs Rusové, kteří jsou v zemi pracovně nebo na studijním pobytu. Českou republiku proto reprezentovali, ať už v panelu nebo na pozvánce, ruští diplomaté jako je ředitel Ruského střediska vědy a kultury Andrej Konchakov či jiný pracovník střediska Igor Rybakov. Zastoupili nás také Alexandr Stepanov a Sergej Jukanov z péče o vojenské hroby. Pozvaný Jaromír Bašta nebo Nataša Weberová seděli mezi posluchači.
1. část panelového bloku
První panelový blok pojednával o moderní žurnalistice v podmínkách nové ideologické mnohapolárnosti. Jsou hromadné sdělovací prostředky připraveny k adekvátnímu zobrazování nové reality, která jde proti představám mainstreamu?
Blok moderoval Armen Oganesyan, šéfredaktor časopisu Mezinárodní život a nezávislý poradce ruského ministra zahraničí.
Dopolední část byla nazvaná: Je krize liberalismu dnes relevantní?
Alexej Gromyko, ředitel Institutu Evropy Ruské akademie věd, historik a doktor politických věd, pro zajímavost vnuk Andreje Andrejeviče Gromyka, sovětského ministra zahraničních věcí a předsedy prezídia Nejvyššího sovětu, ve stručnosti uvedl, že liberalismus západního světa upadá a s nástupem amerického prezidenta Donnalda Trumpa se mění politická praxe, na kterou jsme dosud byli zvyklí. Amerika opouští Evropu a na Evropě nyní je, aby se ustanovila jako politický celek.
Mayelinne De Lara z Holandska, vydavatelka Diplomatického magazínu a ředitelka Diplomatické rady mise Baneluxu ze začátku popisovala, co je to etika a jak rozdílně jí vnímají novináři od svých čtenářů. A také, že vlastníci svá média používají jako nástroj zisku či k prosazování politických zájmů a často se politická propaganda prezentuje jako pravda.
Bulhar Chavdar Minchev, šéfredaktor magazínů Mezinárodní vztahy, zmínil, že hegemonie USA končí a vzniká potřeba globální bezpečnosti. Zároveň prý budeme brzy svědky nového druhu identit. Na to moderátor Oganesyan doplňuje, že média mají v různých zemích různou identitu.
Jurij Ševcov z Běloruska, ředitel Centra evropských integračních problémů, jinak spisovatel a politický vědec, mluvil o Ukrajině, která se stejně jako většina východoevropských zemí odklonila od Ruské federace a vydala se směrem k Evropské unii, ale už nedokáže nakrmit tolik lidí, jako když byla průmyslovou zemí. Krize na Ukrajině povede ke konfrontačnímu smýšlení vůči Ruské federaci.
Tom Wan z Hong Kongu vyrostl po roce 1970, kdy už nebyli součástí Velké Británie, a tak není indoktrinován západní politikou, se kterou jsou ale nynější protesty v Asii spojené. Elity jim dávají zejména pobídky materialistické. Budoucnost dnešní generace vidí v kryptoměnách a blockchainu. Také nelze spoléhat na to, že soukromý sektor zafinancuje žurnalistiku.
Ital Tiberio Graziani z Vize a globálních trendů zmínil, že ekonomika v některých zemích se upevňuje, příkladem uvedl Čínu, a to mění celý světový scénář. V Evropě rostou autoritářské tendence, redukuje se střední třída, k tomu se objevují hlasy proti Trumpově politice, která se jeví protiliberální.
Vladimír Bačišin ze Slovenska zmínil, že existuje ekonomický liberalismus, který je jako Yetti, každý o něm mluví, ale nikdo ho neviděl. Na Slovensku když neplatíte sociální pojištění, můžete skončit ve vězení, ale zase děti mají ve školách obědy zdarma, takže se nedá říct, že by liberalismus byl špatný.
Igor Rybakov, uvedený jako zástupce České republiky, neboť pracuje v české kanceláři Rossotrudničestva v České republice, poznamenal, že nedávno jsme si připomínali 30. výročí od sametové revoluce. Svoboda se projevuje skrze média. Jednou ze svobod je nezasahovat do svobody médií a soukromého vlastnictví. Novinář by ale měl být neutrální a zprostředkovávat pohledy více lidí, aby lidé nedostávali zkreslené informace.
Armen Oganesyan ukončuje dopolední část výrokem, že ne na každé půdě něco vzkvétá, můžeme nabídnout stejné hodnoty různým společnostem a dopadne to v nich různě.
2. část panelového bloku
V druhé části bloku po přestávce na kávu se debatovalo o společenských hodnotách a hypertoleranci, zda potřebujeme mít nějaké červené předělovací hranice. Řada oznámených řečníků nepřišla. Týkalo se to Nikolase Cobba z Velké Británie, Lenky Mayerové ze Slovenska, Hendrika Webera z Norska a Jana Campbella z České republiky.
Místo Nicolase Cobba se ujal slova John Bonar z Velké Británie, zakladatel Vostok Group a místopředseda Westminster Russia Forum. Jako příklad tolerance zmínil rodiny, ve kterých žijí lidé s různými politickými názory, přesto drží pospolu.
Armén Johnny Melikyan, politický výzkumník z Centra regionálních studií Veřejné administrační akademie Arménské republiky a expert analytického centra „Orbeli“ zmínil, že mají sice svobodu projevu, ale média jsou zneužívána pro ekonomické zájmy. Uvažuje nad mechanismem sledování jejich financování.
Pavel Razin, profesor na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova pro oblast sociologie hromadných sdělovacích prostředků, zmínil, jak se ho studenti často ptají, komu mají věřit, a on jim vypráví o roli novinářů, ke které patří i zprostředkování komunikace mezi různými skupinami. A v žádném případě nesmí dojít k falzifikaci faktu.
Za Českou republiku vystoupila Anastasiia Pachina z Karlovy univerzity, která zde provádí komparativní analýzu o informování politického dění v mainstreamu versus v online médiích, kdy opozice bývá často slyšena právě tam.
3. část panelového bloku
Odpolední blok byl zaměřen na migrační procesy a nový rámec svobody médií. Na tuto část byl pozván i zakladatel Asociace nezávislých médií, bývalý policejní prezident Stanislav Novotný, ale nepřišel. Objevil se až třetí den, a to pouze na medializovaný „fackovací“ konflikt mezi Petrou Procházkovou a Vladimírem Frantou.
První se ujal slova mladý Artur Bekmatov, bývalý editor Sputniku na Slovensku. Ten si postěžoval na těžkou situaci tak zvaných proruských médií. Vyprávěl, jak žurnalisté mainstreamu sestavují seznamy prorusky orientovaných webů, na kterých se objevují i bezproblémové portály. Trnem v oku mu jsou bezpochyby Konspiratori.sk, slovenský projekt, který na základě dlouhodobého pozorování a hodnocení vícečlenné komise vyhodnocuje, které webové stránky obsahují neseriózní, lživý i propagandistický obsah. Podle Bekmatova má hon na ruské propagandisty negativní podobu a názorově znevýhodnění lidé končí v karanténě. Jméno Artura Bekmatova se na Slovensku často skloňuje jako příklad neseriózního novináře, který šíří ruskou propagandu.
Petr Lidov-Petrovský z ruského rádia Sputnik mluvil přímo k migraci, která v každé zemi přináší mnoho problémů. Stát musí zajistit bezpečnost jednak lidí, kteří migrují, ale také bezpečnost svých vlastních lidí. V Ruské federaci jsou problémy, které nejsou moc viditelné. I k nim směřují miliony migrantů. Jde většinou o krajany, kteří žijí mimo federaci, ale mluví a píší rusky. Tito lidé potřebují podporu v získávání pasů. Výzkum například prokázal, že až 80 % Rusů se bojí migrantů jako jsou Romové, Číňané a lidé ze střední Asie.
Deborah Scranton z USA je světoznámá a velmi populární dokumentaristka, která točí filmy o vojácích, jejichž příběhy chce vyprávět zevnitř. Chce, aby bylo slyšet ty, které je slyšet zřídka. Promítala trailer k jednomu ze svých dokumentů.
Srdja Trifkovic, americký novinář srbského původu, expert na balkánskou politiku a americké zahraniční vztahy, mluvil o mladé aktivistce Grétě, která se stala ze dne na den celebritou, protože západní média to umožnila a nerespektují realitu. Média rozhodují, jaké téma je důležité a chtějí budit dojem, že jsou profesionální. Gréta říká, k čemu byla vycvičená a zmanipulována a teď manipuluje další. Média tvrdí, že je možné lidstvo proměnit systematickou indoktrinací.
Oganesyan k tomu uvádí, že někdo si myslí, že vyřeší klimatický problém rozpoutáním kampaně.
Českou republiku reprezentovala Natalia Sudlenková, česká novinářka běloruského původu, která působila v rádiu Svobodná Evropa a píše do ruskojazyčných novin Pražský Telegraf. Podle ní byl rok 1989 obrovským skokem do budoucnosti pro ty, kteří zažili nesvobodu, někteří jsou dnes aktivní na vlivných pozicích v médiích. Massmédia vedou lidé, kteří věří v demokracii a svobodu a často odmítají, co odporuje jejich představám o demokracii. Například v Německu kvůli cenzuře nesměli novináři psát o uprchlících, kteří spáchali trestný čin. Není pravda, že všichni uprchlíci utíkají před válkou, existují i ekonomičtí migranti. Ale existují zase jiná média, která o uprchlících píší jako o démonech. Skrze tyto rozdílné přístupy roste polarizace společnosti. Ukazovat jen jednu stranu příběhu vede k problémům.
Osvát Péter, právník ze Slovenska, rozebíral slovenský tiskový zákon a jeho části práva na opravu a práva na odpověď z před a po roce 2019 a jak k němu přistupovala a referovala massmédia, například skrze zveřejnění tak zvaných sedmi hříchů.
Konflikt mezi Petrou Procházkovou a Vladimírem Frantou nebyl jediný během mediálního fóra, ostřejší výměna názorů proběhla přímo v panelu mezi Deborah Scranton a Srdjou Trifkovicem. Scranton rozebírala migranty v souvislosti s polarizací společnosti, ale Trifkovic s ní nesouhlasil a v ostřejší diskusi vedené v angličtině mu Scranton řekla, že „mele bullshity“.
