Ten výjev byl v neděli k vidění v novém sále pražského Centra současného umění Dox, kde dvěma koncerty za jediný večer začal desátý ročník festivalu soudobé hudby Contempuls. Největší pozornost poutala česká premiéra skladby Vor dem Gesetz (Před zákonem), kterou na motivy textů Franze Kafky a s využitím právě Camusova eseje vytvořili skladatel Martin Smolka a divadelník Jiří Adámek.
Kafkova povídka Před zákonem jim posloužila jako inspirace pro projekt, který si objednal německý komorní ansámbl Ascolta - ten jej také včera v Praze uvedl. Autoři z textu vytáhli na povrch zvukomalebnost, podivuhodný rytmus i humor.
Skladatel Smolka a libretista Adámek, kteří už společně vytvořili třeba operu Sezname, otevři se!, sice mají formálně jasně rozdělené úlohy, pracují ale společně - Adámek neváhá zasahovat do hudby a Smolka zase do textu.
Při práci na Vor dem Gesetz tento princip posunuli na další úroveň, když do něj nechali vstoupit členy německého ansámblu. Pražané včera slyšeli třetí provedení - po letošní premiéře na festivalu v německém Wittenu a repríze ve švýcarském Lucernu.
Kratičká povídka Před zákonem ve skladbě zní celá. Sedm instrumentalistů Ascolty se při ní mění na vokalisty, kteří mají sice neškolené hlasy, ale také perfektní smysl pro rytmus i intonaci. Dovedou si hrát s proměnlivou barvou zpěvu a řeči i dikcí dlouhých samohlásek.
Slovo Türhüter - dveřník - se v povídce o necelých 600 slovech objevuje třiadvacetkrát a stává se z něj záchytný bod. Hudba i posluchač se na něm zastavují jako venkovan, který se přes dveřníka snaží projít k nedosažitelnému zákonu.
Hudba neztrácí rytmický pulz ani v pomalých a tichých pasážích, zvuk skladby se pohybuje od energických perkusí a vřeštících klaksonů až po neuvěřitelně krásný souzvuk violoncella a ztlumené trubky. Kratičká píseň s klavírním doprovodem jako by se v údivu a snad i trochu ironicky pozastavila před německou písňovou tradicí - i podle partitury se má hrát mírně a schubertovsky.
Hudebníci skvěle zvládají i scénické akce, které se vyhýbají konkrétním výkladům textů a tvoří především další zvukovou rovinu.
V pasáži, kdy klavírista čte esej Mýtus o Sisyfovi a hudebníci u toho na jevišti pojídají, banalita houstne na kritickou hranici, ale jen jako integrální součást světa, o kterém Kafka i Camus podávali v té chvíli společnou zprávu. Ta neztrácí srozumitelnost sdělení, ačkoliv na něj Smolka s Adámkem navršili další zvukové i divadelní významy.
Smolkova a Adámkova skladba však tvořila jen první polovinu večera v Doxu. Tu druhou po půlhodinové přestávce obstaral recitál japonské klavíristky Satoko Inoue, jež dlouhodobě spolupracuje s japonským skladatelem Jo Kondem. Jeho kompozice Sight Rhythmics a Interlude na recitálu zazněly.
Vrcholem nicméně byla světová premiéra skladby Luboše Mrkvičky For Piano, Part K, která jako by zpočátku navazovala na Kondův křehký zvukový svět. Postupně však zhoustla až do navrstvené struktury, v jejímž centru se ozýval tvrdošíjně opakovaný tón. Působil jako pomyslná odpověď na vracející se motiv úvodních Sight Rhythmics a předzvěst podobného modelu v následujícím Interlude.
Zvuková křehkost a úporné opakování jednoduchého rytmického tvaru v různých intervalech se následně spojily v hypnotické kompozici Palais de Mari. Americký skladatel Morton Feldman v ní popírá představy o klavírní virtuozitě - jeho hudba neomračuje technickou náročností, ale vytvářením vztahů mezi jednotlivými tóny a jejich barvami. Každý z nich má svou samostatnou platnost, ale samostatně je přitom nemožný. V historii hudby najdeme málo autorů, v jejichž kompozicích do sebe všechno zapadá tak přesně a nezastupitelně.
Satoko Inoue hrála především s důrazem na čistý a proměnlivý zvuk, krystalická akustika sálu v Doxu dostala v kombinaci s projevem i repertoárem interpretky ideální příležitost. Skvělé bylo také publikum, které v průběhu hodinového recitálu ani nehleslo - před takovým sálem i lidmi by klavíristé měli stát ve frontě.
Na první pohled se jednalo o dva nesourodé bloky hudby - koncertní tvar skladby Před zákonem, v němž hudebníci jsou zároveň i herci a každá výměna dusítka se stává jevištní akcí, zdánlivě nemůže mít nic společného s běžným klavírním recitálem, jaký předvedla Satoko Inoue. Přece jen ale obě části programu nenápadně pojila dohromady úpornost návratů k určitým motivům a lpění na jemných zvukových kouzlech.
Desátý ročník Contempulsu bude 1. prosince pokračovat opět v DOX+ koncerty německého Tria Catch a norského ansámblu Poing. Světové premiéry čekají kompozice nazvané IOI, Interludium - Origin’s Ichor Jakuba Rataje a Suite from the Four Seasons Benta Sørensena.
