Cihlově zbarvená Marrákeš a omamná vůně orientálního koření, mohutný Atlas s točitými silnicemi, nespočet pouští se zlatavými odlesky, silný mátový čaj i kuskus na všechny způsoby. Takový dojem v duši zanechává země, která pro nás není daleko, ale její kultura se od té naší velmi liší.
Krásy této severoafrické země jsem obdivovala dlouho. Lákala mě její odlišnost. A jelikož jsem na léto neměla mnoho plánů, bez váhání jsem se rozhodla – poletíme do pestrobarevného Maroka!
Město spletitých uliček
Do rozžhavené Marrákeše, města na úpatí Vysokého Atlasu, jsme dorazili v neděli dopoledne. Konečně jsme se poprvé v životě ocitli Africe! Po příjezdu k ubytování nás přivítali usměvaví místní, se kterými jsme prohodili několik francouzských frází. Francouzština je totiž pro turisty v Maroku podmínkou, angličtinu ovládá jen hrstka místních. Záleží ovšem na oblasti, ve které se nacházíte.
Po vybalení kufrů jsme se smočili v typickém marockém bazénku a plánovali jsme, jakou část města odpoledne prozkoumáme. Nohy nás dovedly na jedno z nejrušnějších náměstí světa Jemaa El Fnaa. Nadšení se ale nekonalo, všude byli k vidění makakové na kovovém vodítku, zaklínači hadů a vykladači budoucnosti. Trochu sklesle jsme se přesunuli do největší místní atrakce: mediny, starého města Marrákeše, které je plné obchůdků se zbožím všech barev a využití. Platí zde tvrdé smlouvání, místní vám totiž vždy nabídnou zboží za velmi vysokou cenu. Toto rušné bludiště však určitě stojí za navštívení, jelikož zde můžete potkat místní řemeslníky, kováře či ševce.
Město je večer vždy velmi živé, příjemná teplota vzduchu přímo vybízí k romantické procházce. Náměstí se v tuto dobu navíc mění v jeden velký cirkus, pouliční umělci překvapují svými schopnostmi a vy najednou nevíte, zda jste se ocitli v pekle, nebo ráji. My jsme se ale po několika hodinách strávených ve spletitých uličkách těšili na další osvěžení v hotelovém bazénku a klid. Na následující den byl naplánovaný výlet za hranice města. Chtěli jsme prozkoumat okolní přírodu a pohoří Atlas. Tento výlet jsme skloubili s návštěvou městeček Ouarzazate a Ait Ben Haddou.
Ráno nás, spolu s dalšími cestovateli z Nizozemí a Španělska, vyzvedl řidič Ahmed. Konečně jsme se mohli kochat přírodou za branami Marrákeše. Místní fauna i flóra je doslova pastvou pro oči. Při cestě jsme míjeli palmové aleje, v dálce jsme pozorovali zasněžené vrcholky Atlasu a obdivovali jsme bronzově zbarvenou přírodu. Tolik kontrastů snad nikde jinde na světě nenajdete.
Marocká perla v poušti
Do pouštního městečka Ouarzazate jsme dorazili asi za čtyři hodiny. Vystoupili jsme z minibusu a orosili jsme se – bylo 39 stupňů. Návštěva Maroka v letním období má ale značnou výhodu. U památek je málo turistů, proto jsme to nebrali jako velkou překážku a měli jsme tak z každého místa větší prožitek. Město Ouarzazate, přezdívané jako africký Hollywood, se pyšní největšími filmovými studii na světě s názvem Atlas Studios, které v roce 1983 založil podnikatel Mohamed Belghmi. Asterix & Obelix, Babel, Mumie. To je výčet jen několika filmů, které se zde natáčely. Po zakoupení vstupenky jsme si filmy pomocí kulis připomněli a pokračovali jsme v naší cestě po pouštních městech Maroka.
Přejeli jsme do tradiční osady Ait Ben Haddou, kde se natáčely světoznámé filmy, jako jsou Gladiátor či Mumie se vrací. Znovu jsme obdivovali přírodu, která hrála všemi odstíny oranžové. Poté jsme ochutnali místní pálivou polévku s olivovým olejem a příjemně unavení jsme se vrátili zpět do výchozího bodu našeho výletu.
Oáza klidu v centru města
Pro následující den jsme si vytyčili jasný cíl – prozkoumat památky Marrákeše. Posnídali jsme vláčné bramborové placky s marmeládou a ovocným salátem, energii jsme doplnili hrnkem mátového čaje a a vydali jsme se do místních ospalých ulic. Směřovali jsme k zahradě Le Jardin Majorelle. Ta je pojmenovaná po francouzském malíři Jacquesovi Majorellovi, který v ikonické modrožluté vile uprostřed zahrady žil. V druhé polovině dvacátého století ji obnovil módní návrhář Yves Saint Laurent a v současné době se tak turisté mohou kochat blankytně modrou architekturou a početnými druhy sukulentů. Po klidné procházce touto zahradou jsme se vydali o několik kroků dál – a to do muzea již zmíněného světoznámého návrháře. Muzeum Yves Saint Laurent nás obohatilo o nové informace ze světa módy a umění a pokračovali jsme v cestě. Na ulici jsme ochutnali lahodný pomerančový fresh, který nás vyšel asi na 10 korun.
Mířili jsme dál od centra města, konkrétně do komplexu Menara Gardens, který byl založen už ve dvanáctém století. Výrazným prvkem těchto zahrad je uměle vytvořené jezero, ke kterému vede cesta obklopená olivovými stromy, kde místní nachází útočiště před silnými slunečními paprsky.
Naše krátké putování Marokem jsme zakončili chutným vegetariánským kuskusem a džusem z tropického ovoce. Užili jsme si poslední západ slunce na terase v našem apartmánu a spokojeně jsme se odebrali do říše snů.
Tato africká země mě uchvátila vším, co nabízí – rozmanitou flórou, tekutým zlatem v podobě arganového oleje, vesměs pohostinnými lidmi a magickou atmosférou. Těší mě, že je to rozlehlá země a já tak při příští návštěvě budu moci navštívit koželužny ve Fesu či zdolat horu Džabal Toubkal.
