Gods and Dogs (Morgane Lanoue a Matěj Šust). Foto: Pavel Hejný.
Zapomenutá země
Choreograf, inspirovaný krajinou pomalu mizející v moři, obrazem Edvarda Muncha Tanec života a Sinfonií da Requiem Benjamina Brittena, vytvořil snovou pouť do neznáma, hnanou láskou k zemi, kterou jsme ztratili, zapomenuli, nebo i nikdy neznali. Ačkoliv motivy choreografie Forgotten Land se obrací k matce přírodě a vztahu lidí ke své domovině, v roce 1981, kdy mělo dílo světovou premiéru, jej mnoho Čechů četlo jako politickou zpověď. Jedná se o silně emotivní, na svou dobu velmi originální koncept, který snoubí neoklasické a moderní pohybové vzorce, jež navíc podporuje téměř osudová hudba. Již zde se ukazuje jasný Kyliánův rukopis, především v partneřině, skluzech na zem i volné chůzi, v prostorovém vedení skupin i expozici jednotlivých párů.
Do Prahy přijel toto dílo výjimečně prezentovat Korejský národní balet, který se ukázal ve skvělé kondici. Technické nároky proměnil na výbornou, duety plynuly hladce a čistě. Obzvláště červený pár (Jaein a Jukyoung Kim) si získal diváky svou živelností. Herecký projev však trochu ustrnul v jakési naléhavosti, chybělo více lásky a něhy či smíření.
Po třech uvedeních se již na místo tohoto opusu opět vrátila Bella Figura (premiéra v roce 1995), adorující tělo a opojení krásou na počátku snu. Jednotlivé duety ukázaly vynikající formu našeho souboru. Skvělou chemií mile překvapili při repríze například Alice Petit a Roger Cuadrado. Škoda, že stejně dokonale precizní nebyly i přechody a mezi články jednotlivých skvěle nazkoušených pas de deux. Svým charismatem si diváky zcela podmanila Abigail Bushnell.
O psech a lidech
Dílo z roku 2008 Gods and Dogs se české premiéry dočkalo teprve 13. listopadu 2019. Již předtím jej ale soubor předvedl v Koreji během svého zájezdu. Kylián se v něm pozastavuje nad hranicí normálnosti a bláznovství. Vzdává hold tanečnímu řemeslu, jež by bez jisté dávky abnormality, nereálnosti, absurdity a snahy překonat sebe sama nemohlo existovat.
Choreografie začíná hrou se stínem. Upozorňuje, že malé se může jevit velké a naopak, že každá duše má svůj nereálný odraz. Černobílá projekce psovité šelmy řítící se na diváka nás vytrhne z výtvarné meditace a přiměje pozorovat nádherné taneční obrazy s podtextem animality i božské přítomnosti. Skrze dokonale artikulovanou tělesnost se tanečníci dotýkají svého boha – obnažují publiku svou duši, zaprodanou hledání nadpozemské krásy.
Jiří Kylián skvěle prolíná dva souběžné světy i v hudební předloze za použití božských smyčců Beethovena a rebelských zvuků Dirka Haubricha. Úžas nad krásou fyzikálních zákonů doplňuje i ladný pohyb závěsu ze stříbrných řetízků v zadní části scény, který svým vlastním „tancem“ umocňuje magický rozměr inscenace, již naznačený svíčkou na forbíně.
Efemérní linie, nečekané zvraty, dychtivost a dynamika, to vše ubíhá před očima a myšlenky se chtě nechtě rozbíhají k vlastním příběhům a asociacím. A přece je zde několik osobností, které vás donutí vrátit se do přítomnosti a vpít se do jejich potu právě tady a teď. Na první premiéře to byl Matěj Šust, který svým nasazením záhy nakazil ostatní, včetně své skvělé partnerky Morgane Lanoue. Z druhého obsazení jasně vyčníval Ondřej Vinklát. Svou roli pojal v trochu barevnějším a silnějším rejstříku než jeho alternace Jakub Rašek, i ten ale dostál úkolu se ctí. Skláním se také před výkonem Ayi Watanabe, vždy dokonalé, přítomné a precizní – její développés à la second a ronds de jambe vysílaly energii až ke stropu zlaté kupole. Velký talent se rodí rovněž v další japonské tanečnici Ayace Fujii a nepřehlédnutelný a pro Kyliána jako zrozený je také Španěl Roger Cuadrado. V ničem si nezadají již se známými miláčky pražského publika Kristýnou Němečkovou a Francescem Scarpatem, kteří nesmějí v moderním repertoáru chybět.
Erotický Mozart
Závěrečnou část komponovaného večera tvoří dvě oblíbené skladby na hudbu W. A. Mozarta: Petite Mort a Šest tanců. Inspirované touhou a cestou k jejímu naplnění, jsou pro diváky snáze uchopitelné. Petite Mort, tedy „malá smrt“ jako metafora orgastického uspokojení, pracuje se zastavením v suspenzi, časech „mezi“, magnetickou přitažlivostí. Muži jsou obdařeni kordy, ženy černými krinolínami. Přestože dílo je na repertoáru ND již od minulého roku, kdy byl program slavnostně věnován 100. výročí vzniku republiky, na premiéře nové skladby programů působili tanečníci trochu strojově a chladně, možná unaveně (ve smyslu: „to známe, to nemusíme tolik zkoušet“). Naneštěstí Kylián se bez stoprocentního nasazení interpretů stane jen sledem výtvarných obrazů, které brzy omrzí sledovat. Na repríze 21. listopadu již působil soubor trochu sepjatěji, skvělé výkony podaly dívky Alice Petit, Sophie Benoit a Magdalena Matějková.
Šest tanců je odměnou pro diváky i tanečníky, kdy mohou propustit svou filozofickou koncentraci a užít si krásný a neotřelý humor, geniálně tvarované skeče do Mozartovy hudby. Byla radost sledovat, jak si na obou uvedeních tanečníci toto dílo přivlastnili, vložili se do něj, nehráli jen nacvičené grimasy, ale předávali zamýšlený vtip sami ze sebe dál. Bylo znát, kdo je v roli poprvé a musí si hlídat např. výšku skoku, aby stihl dopad včas do hudby, a komu již choreografie proudí tělem sama a užívá si interpretaci jako nástavbu. Z dosud nezmíněných musím vyzdvihnout ještě Alexandru Peru a Kláru Jelínkovou, které upoutaly svou samozřejmostí a lehkostí.
Oba večery ukázaly, že český soubor Kyliána zatančit umí, a to přímo skvěle. Je jasné, že pokud by se mohl věnovat pouze tomuto repertoáru dennodenně, tak jako nepřemožitelný NDT, zhmotnil by se mistrův genius ve zlaté kapličce ještě výrazněji. Jakýkoliv záchvěv únavy nebo nekoncentrovanosti jeho dílu významně ubližuje. Bez silných osobností a precizní interpretace se i z dokonalé choreografie stanou pouhé variace pohybů, jejichž vrstvy a významy zůstanou publiku skryty.
Psáno z premiéry 13. a reprízy 21. listopadu 2019, Národní divadlo Praha.
Kylián – Mosty času
Forgotten Land
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Benjamin Britten
Scéna a kostýmy: John F. Macfarlane
Světelný design: Hans-Joachim Haas
Re-design: Kees Tjebbes
Světová premiéra: 4.4.1981 Stuttgarter Ballet
Gods and Dogs
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Dirk Haubirch, Ludwig van Beethoven, koncept Jiří Kylián
Scéna: Jiří Kylián
Kostýmy: Joke Visser
Světelný design: Kees Tjebbes
Projekce: Dag Johan Haugerud, Cecile Semec
Video: Jakub Larva, Lunchmeat Studio
Světová premiéra: 13.1.2008 Nederlands Dans Theater
Petite Mort
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Kostýmy: Joke Visser
Světelný design: Joop Caboort, koncept Jiří Kylián
Světová premiéra: 23.8.1991 Nederlands Dans Theater
Sechs Tänze
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Světelný design: Joop Caboort, koncept Jiří Kylián
Světová premiéra: 14.10.1986 Nederlands Dans Theater
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 5x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?