Sciencemag.cz
Doporučujeme
Bourbony se nechávají zrát v ožehlých dřevěných sudech. V důsledku toho se do nápoje dostane řada látek, které po odpaření zanechají na dně nádoby charakteristický otisk.
Výzkumníci z University of Louisville v časopisu Physical Review Fluids navrhují, že jednotlivé značky bourbonu se mapou, která zbude po jejich vyschnutí, liší. 65 ze 66 z testovaných značek bourbonů se takto lišilo, pouze jediná značka se odpařila bez viditelných zbytků. Ve výsledku mohlo jít o malé rozptýlené tečky stejně jako o síť vláken připomínajících nervovou tkáň. Vše šlo nejlépe pozorovat, když se bourbony odpařovaly při pokojové teplotě a namíchané jednotně na koncentraci 40–50 % alkoholu. Různá koncentrace alkoholu může vést k odlišnému výsledku, nicméně samotná mapa je složená hlavně z uhlíků, které se do bourbonů dostanou při zrání v opálených sudech. Nejspíš se pro každou značku používají sudy trochu odlišné.
Možná by se takto dala i jednoduše kontrolovat pravost jednotlivých značek, bez potřeby dalších chemických rozborů, pouhým okem nebo automatickou analýzou snímku. Nebo by se mapa dokonce dala využít i jako indikátor toho, jak v rámci jediné značky může být příslušná várka kvalitní?
Stuart J. Williams et al. Whiskey webs: Microscale „fingerprints“ of bourbon whiskey, Physical Review Fluids (2019). DOI: 10.1103/PhysRevFluids.4.100511
Zdroj: Phys.org
Poznámky PH:
Autoři výzkumu uvádějí, že po skotských whiskách naopak zbývají nejspíše soustředné kružnice bez dalších odlišností.
Trocha terminologického ujasnění (znalcům whisky se omlouvám za zjednodušení): Bourbon je, dejme tomu, americká kukuřičná whisky, i když terminologie je poněkud nejasná – ne každá kukuřičná whisky je prý bourbon. Zde ale jde sotva o hlavní surovinu.
Co se týče chuti, do skotské whisky se kouř dostane také, protože se nad kouřem z rašeliny obvykle suší slad. Nicméně pak následuje destilace, takže mechanické příměsi se do nápoje nedostanou, alespoň ne v takové míře. Popsaná metoda je tedy zřejmě použitelná pro jakýkoliv destilát uchovávaný v ožehlých sudech. Mohlo by něco podobného (charakteristický „otisk“ po odpaření) platit pro destiláty zrající v sudech po dezertních vínech?
Ad praktické využití – nejspíš jde spíše o zajímavost a věc pro hračičky, chemický rozbor jednotlivých značek bude asi již standardizován, možná půjde provádět i v nějaké „mobilní laboratoři“ i v terénu a bude mít vyšší přesnost/vypovídací hodnotu. Navíc se zde nápoj nejdřív musí odpařit při pokojové teplotě, což také není hned…
