Komunistický režim se zhroutil sám kvůli své neschopnosti ekonomicky zajistit obyvatelstvo stejně tak kvůli ekonomické situaci jako takové. Komunistický režim se zhroutil pod tlakem úsilí Charty 77 a jiných disidentských skupin. Komunistický režim se zhroutil díky tomu, že Gorbačov povolil v SSSR otěže a dal KSČ najevo, že teď už je v tom sama a nový rok 68 nebude. Komunistický režim se zhroutil pod tlakem výdajů na zbrojení, ke kterým východní blok přinutila Amerika Ronalda Reagana. Která z těchto možností je pravdě nejblíže? Proč skončil před třiceti lety režim s vedoucí úlohou komunistické strany?

Komunistický režim se zdiskreditoval, rozpadnul a zhroutil sám. Ani sami komunisté jej již neměli moc chuti bránit. K jeho zhroucení došlo navíc ve zcela jiných geopolitických poměrech příznivých pro to, aby komunismus rychle kolaboval v celém komunistickém bloku včetně Sovětského svazu. V očích běžných občanů byl prostě dále neudržitelný. Kdyby toto nebyla pravda, na Václaváku by neměl kdo cinkat klíči. Mimochodem, když už jste zmínil i disidenty, politický vývoj v Čechách v následujících letech po Listopadu ukázal, že nejvíc lidí, kteří si v Čechách přáli instalaci nějaké metamorfované podoby komunismu jako budoucího společenského a politického uspořádání společnosti, bylo právě mezi disidenty.

Po roce 89 se mluvilo o zákazu KSČ, poté KSČM. Zdá se však, že komunistická strana nyní skomírá, byť svými hlasy podporuje vládu. Je idea socialismu starého střihu již mrtvá?

Jsem si absolutně jist, že ten starý zdiskreditovaný komunismus je zcela mrtev. A ti, kteří ve většině našich dnešních politických stran proti této podobě komunismu bojují, už vedou pouze dávno vyhranou válku. Je to líbivé, ale naprosto zbytečné. Dnešní útoky na naše svobody jsou vedeny ze zcela jiných ideologických pozic a v jiných barvách, než z pozic rudého komunistického třídního boje. A to, že to dnešní politické strany nevidí, anebo vidí a nechtějí se do dnešního souboje s novou nastupující totalitou pouštět, je jednou z děsivých charakteristik současnosti.

Nicméně 38 procent Čechů starších 40 let dle průzkumu tvrdí, že za socialismu bylo lépe. Čím to je?

Já jsem za socialismu byl také mladý kluk, který chodil za holkama. Výhradně a pouze v tomto slova smyslu si i já myslím, že pro mě osobně bylo za socialismu lépe. Ale vážně: já prostě nevěřím, že tak velká část české populace s nostalgií vzpomíná na plnění závěrů nějakého sjezdu KSČ, plnění plánu, přijímání socialistických závazků, přispěvky na fondy solidarity, povinné naslouchání připitomělých tajemníků okresních výborů komunistické strany, na omšelé ulice měst s chátrajícími fasádami domů v socialistickém vlastnictví, či místo svobodného cestování po celém světě na dovolenou s trabantem u Balatonu. Ne, já nevěřím, že si tak velké množství Čechů idealizuje starý socialismus. I když, paměť je krátká.

Co jsme získali za posledních 30 let? A co jsme ztratili?

S Listopadem 89 jsme získali nekonečný prostor svobody, nekonečné množství příležitostí k seberealizaci, úžasnou příležitost si konečně svobodně a nezávisle uspořádat naše životy. Získali jsme svobodu, ale s ní také pojící se ohromná rizika. Ne každému se všechno povedlo, ne každý může sám sebe jen chválit. Pro tyhle lidi je opravdu snadnější vinit za své neúspěchy těch minulých třicet let svobody a tvrdit, že za socialismu bylo líp.

Máme určitě více svobody než před 30 lety. Ale mnozí namítají, že ji ubývá. Cítíte to také tak?

Bohužel ano. To svobodné vydýchnutí devadesátých let dávno skončilo. Dnes sice okolní realitu ze setrvačnosti nazýváme svobodou, ale plnokrevná svoboda to už není. Naši svobodu neohrožují komunisté, Sovětský svaz, ruský prezident Putin nebo Čína. Naši svobodu ničí ideologie importované ze Západu mající různé barvy. Zelenou, pirátsky černou i duhovou. Jejich hlasatelé nám nařizují, jak máme žít, jak se máme chovat, co máme jíst, čím máme jezdit. Vnucují nám své představy o organizaci světa. Nařizují, určují, přikazují, omezují, zakazují a podporu si kupují tu dotacemi, tu mediálním zájmem. S tím vším by se ovšem snad i dalo něco dělat, kdybychom o svobodu my sami stáli a chtěli ji bránit. Že tak nečiníme, je důkazem toho, že se nastupující ideologie v očích většiny obyvatel ještě nezdiskreditovaly.

O devadesátých letech se mluví jako o období velké svobody, ale jiní ji kritizují a objevují se termíny jako zločiny privatizace. Jak jste tyto roky viděl vy?

Já na tato léta nedám dopustit. Byla to nejlepší léta života této společnosti. Ten, kdo dnes tvrdí, že to byla léta „zločinů privatizace“, si buď nic nepamatuje, nebo je to obyčejný hlupák.

S tím souvisí otázka na Václava Klause. Ten byl symbolem ekonomické transformace. Prezident Zeman mu dal vyznamenání, čímž probudil hlasy: Za Klause se tunelovalo, podniky se prodaly do zahraničí, Klaus udělil amnestii... Co lze vyčítat Klausovi, a co ne?

Václav Klaus je nejen rozhodujícím symbolem ekonomické transformace, on je také symbolem politické a společenské transformace. Kdyby nedošlo s jeho výraznou pomocí k rychlému prosazení parlamentní demokracie založené na souboji politických stran, ekonomická transformace by byla nemyslitelná. Hlasy o tunelování, rozprodávání a rozkrádání této země tady byly, jsou a budou. Faktem však zůstává, že ti, kteří popisují devadesátá léta jako „vytunelované“ období, nechápou hloubku a rozsah transformačního procesu. A podniky rozprodávané Václavem Klausem do zahraničí? To už je zcela směšný argument. Byl to přece Václav Klaus, kdo obhajoval vysmívanou českou cestu privatizace, on si přece přál, aby tady vznikla silná vrstva českého podnikání. Jedna z forem privatizace, kupónová privatizace, byla přece geniálním nápadem, jak umožnit co největšímu počtu českých občanů se privatizace zúčastnit v době, kdy jen málokdo měl startovací kapitál. Dnešní socialisté stále přemýšlejí, jak zdanit zisk zahraničních bank působících u nás, ale rozprodali naše banky do jejich rukou právě oni, ne Václav Klaus.

Zaslouží si Václav Klaus nejvyšší státní vyznamenání?

Bez jakékoliv diskuse. Jeho zásluhy o tuto zem jsou zásadní a – jak už to v Čechách bývá – budou objektivně oceněny až v budoucnosti.

Dnes oponenti Zemana a Babiše obviňují prezidenta a premiéra z ohrožení svobody a demokracie. Příznivci Zemana a Babiše zase obviňují ty druhé, že chtějí uchvátit moc v Česku třeba pomocí demonstrace Milionu chvilek pro demokracii na Letné 16. listopadu. Co si myslíte vy?

Pro mě je babišovsko-socialistická vláda naprostou katastrofou pro tuto zemi a mnohé výroky prezidenta Zemana považuji za sporné nebo zbytečně kontroverzní, ale ani jeden z těchto politiků ohrožením demokracie není. Oni své mandáty získali ve svobodných volbách. Voliči jim z nějakých důvodů své hlasy dali. Proč se tak rozhodli, to je ta zásadní otázka dneška a odpověď je docela banální – ostatní politické subjekty nebo jejich osobnosti voliče prostě nepřesvědčili. Ohrožením demokracie jsou ti, kteří výsledky svobodných voleb odmítají respektovat. A mezi ty já například organizátory „chvilkařské“ anarchie počítám. Rozumím sice, že řada účastníků jejich demonstrací je z Babiše frustrovaná, ale to ať jdou raději demonstrovat pod okna ostatních stranických centrál. To ostatní strany svým chováním, se svými stále stejnými tvářemi a svými sterilními politickými programy umožnily vznik Babiše. A ať demonstranti začnou před branami Lidového domu!

Václav Havel byl důležitou postavou listopadu 1989. Je o něm s odstupem času referováno spravedlivě a objektivně? A nesou ti, kteří se k němu hlásí, jeho odkaz důstojně?

Václav Havel se spravedlivě a objektivně posuzovat či studovat nesmí. K jeho vlastní škodě i vůči té době, kterou jsme po Listopadu 89 procházeli. Václav Havel byl „zbožštěn“, což brání jakémukoliv objektivnímu analyzování této osobnosti. O ono zbožštění, které se mu líbilo, se postarali především jeho nejbližší spolupracovníci, protože si pro sebe potřebovali stvořit značku „Havel“ jako součást pro ně úžasného byznys plánu. A podívejme se kolem sebe, jak náramně jim to pořád vychází.

Levicových politiků se ptám, co říkají na pokles preferencí svých stran a čím to je. Ale jiní na tom popravdě nejsou o moc lépe. Třeba ODS, jejíž jste byl členem a v jejichž barvách jste byl europoslancem. Žádná sláva co se týče preferencí to není a na nějaké vítězství ve volbách to rozhodně nevypadá. Co chybí dnešní pravicové politice, aby výrazněji zaujala voliče?

A tady ještě nějaká česká pravice existuje?

Ptal se Oldřich Szaban, PL, 17.11.2019

Institut VK