RECENZE: Jak Rolling Stones před lety zbourali Buenos Aires

V dubnu 1998 Rolling Stones v Argentině, konkrétně v Buenos Aires, uzavírali turné k tehdy aktuálnímu albu Bridges To Babylon. A pozvali si vzácného hosta – píseň Like A Rolling Stone si s nimi střihl její autor Bob Dylan. Připomenout si atmosféru, která tehdy na koncertech Stones panovala, si můžeme prostřednictvím čerstvě vydaného záznamu Bridges To Buenos Aires, který obsahuje dvě CD a jedno DVD.

8 fotografií

Začíná se zostra, kytarista Keith Richards vypálí riff nesmrtelné Satisfaction a hned po ní následuje skvělý nářez Let’s Spend The Night Together. Na překvapení a experimenty se nehraje, klasika střídá klasiku. Gimme Shelter, Sister Morphine, It’s Only Rock’N’Roll (But I Like It).

Z propagovaného alba se v Buenos Aires hrála úvodní Flip The Switch, Out Of Control, Saint Of Me a Thief In The Night. Čili Anybody Seen My Baby, největší hit desky, v setlistu chyběl.

Rolling Stones byli však evidentně ve skvělé kondici. Září pochopitelně Jagger, album Bridges To Babylon bylo ostatně víc „jeho“ než Keithe Richardse. Tomu zase patřila předchozí řadovka Voodoo Lounge.

Šlape to však maximálně, zvuk je přirozený, krásně „měkký“ a plastický. Krom kytarového dua Richards/Wood je dobré se zaměřit na lahůdkovou baskytaru Darryla Jonese. Angažmá tohohle nenápadně, ale účelně hrajícího machra se kapele vyplatilo už mnohokrát.

Co říci k hostování Boba Dylana... Musela to být bomba, když se objevil na pódiu, písnička je to samozřejmě legendární, ale jeho výkon je bohužel tristní. První řádky textu spíše odchrchlá a ani potom to není o moc lepší. Pak naštěstí přispěchá na pomoc Mick Jagger. Kdo ví, nejspíš nevyzpytatelný Dylan neměl svůj den.

Bridges To Buenos Aires 80 % Rolling Stones

Pak už koncert graduje k bombastickému finále. Čertovskou Sympathy For The Devil si kapela vyloženě vychutná, perfektně vyzněla i Tumbling Dice z mistrovského dvojalba Exile On Main St. a zas a znovu ohromí titánský Keithův riff ze Start Me Up. Prosté, přirozené, jednoduché a přitom geniální. Takovéhle písničky umějí jen Rolling Stones.

Slastná jízda se zastaví s finálovou dupárnou Brown Sugar se skvělým saxofonovým sólem. Z muzikantů sálá tolik energie, že by na ni mohly jet tři jaderné elektrárny, a posluchač se jen blaženě usmívá. Skvělý záznam, který musí strhnout jak znalce, tak i náhodného kolemjdoucího. Protože tohle je ryzí a neoddiskutovatelná kvalita. Rockový kánon, na který je možné se kdykoliv odvolat.