Pavel Vacek - rozhovor a aktuální forma před podzimními soutěžemi

Ačkoliv se nacházíme už ve druhé polovině listopadu, stále nás letos ještě čeká několik velkých mezinárodních soutěží v kulturistice a fitness. Třeba takový IFBB Diamond Cup Prague, který se odehraje už během nadcházejícího víkendu v hotelu Hilton, anebo Mistrovství světa masters, jež ve dnech 6. až 8. prosince přivítá španělské přístavní město Tarragona. Jde přitom zároveň o soutěže, které si letos k závodění zvolil kulturista Pavel Vacek, jenž se naposledy na soutěžních pódiích objevil před dvěma lety, kdy se kromě jiného na světovém šampionátu veteránů probojoval ve své kategorii až ke čtvrtému místu. A protože se držíme toho, že se pro Vás závodníky před vybranými vrcholnými akcemi sezóny snažíme vyzpovídat prostřednictvím předsoutěžních rozhovorů, připravili jsme pro Vás interview i s Pavlem. Těšte se však i na jeho trénink!

Pavel Vacek Vybrané úspěchy: Mistrovství světa 2017 - 4. místo v kulturistika masters od 40 do 44 let nad 90 kg Partner Cup 2017 - 1. místo v kulturistice mužů nad 90 kg, masters i absolutně Mistrovství světa NABBA 2008 - 2. místo v kategorii kulturistika muži I GP PEPA Opava 2004 - 2. místo v kulturistice mužů nad 90 kg Promil Cup mistrovství ČR 2004 - 1. místo v kulturistice mužů nad 80 kg i absolutně

Pavle, ještě vloni jsi tak trochu uvažoval o tom, že bys letos závodil už na jarním mistrovství Evropy, ale nakonec se stejně jako před dvěma lety představíš na mistrovství světa. Co rozhodlo o tom, že budeš závodit opět až na tom podzimním vrcholu sezóny?

Jarní sezóna pro mě nepřipadá v úvahu kvůli FIBO, kam jezdíme vystavovat s Extrifitem. Jednak se koná velmi blízko termínu mistrovství Evropy a jednak je kolem toho dost starostí, takže si nemůžu dovolit něco opomenout, protože mi to zrovna moc nemyslí z nedostatku sacharidů. A v neposlední řadě tam hraje roli i to, že to je obrovský několikadenní šampionát a mně se nechce trávit několik dní na výletě ve Španělsku bez rodinky.

Ty letos na mistrovství světa poprvé nastoupíš v kategorii masters od 45 do 49 let a věkem budeš u dolního limitu té hranice. Může to, že budeš vlastně jedním z nejmladších závodníků v kategorii, pro tebe představovat nějakou výhodu?

Upřímně řečeno, nevím. Nijak jsem nad tímhle neuvažoval a myslím, že to asi nebude hrát roli. Mohou být horší chlapi v té nižší věkové kategorii a určitě se najdou i skvělí padesátníci. Ostatně, stačí se podívat právě na to jarní mistrovství Evropy, kde měl Jan Tomášek naprosto fantastickou formu v kategorii nad 50 let, se kterou by bezpochyby uspěl i v nižší věkové kategorii. Takže uvidíme. (úsměv)

Občas od závodníků z různých kategorií masters slýchám, že jejich příprava na závody už není ani tak o tom něco vylepšit, jako o tom nepřijít, pokud možno, horší než naposledy. Ta čára mezi tím, dokdy je možné se dále zlepšovat, popřípadě si držet nějaký standard, a kdy už to zkrátka začíná jít spíš opačným směrem, ale určitě není jasně daná. U každého závodníka to bude dost individuální. Jak je to u tebe? Cítíš se v porovnání s tím, kde jsi se svou postavou byl před dvěma lety, stejně, lépe, anebo naopak něco nešlo třeba tak, jak by sis představoval?

Něco na tom bude, žádné zázraky se asi čekat nedají, ale myslím, že můžu v klidu prohlásit, že lepší jsem asi nikdy nebyl, než jsem teď. Samotného mě to překvapuje, ale je to dáno asi tím, že jsem nikdy úplně nevypustil, neměl jsem nikdy žádné zranění a celoročně si držím solidní formu. No a v neposlední řadě k tomu přispívá duševní pohoda, kterou mám. Já skutečně zažívám po čtyřicítce asi nejlepší životní etapu. Daří se Extrifitu, pro který pracuji, tím pádem se daří mně, tím pádem všechno funguje doma. Je to provázané. Do toho jsou tu nové posilovny, skvělé vybavení, hromada funkčních doplňků, díky kterým tě prostě baví cvičit. To jsou obrovské rozdíly oproti deseti letům zpět. Já sice jsem z té tzv. staré školy, která si na doplňky nepotrpěla, ale to bylo hlavně kvůli tomu, že stály za prd. Dneska se naláduji argininem, kopnu do sebe Agrezz nebo Hellgel a jedu. Jsi napumpovanej, máš dobrý pocit a tím pádem tě to mnohem víc baví. Což je supr, protože věřím tomu, že bez toho by ta motivace makat, ten pocit z tréninku nebyl takový a nějak bych se tam jen ploužil. Pořád zastávám myšlenku, že tě to cvičení musí bavit. Jakmile mě to bavit nebude, bude konec. Určitě tam nechodím proto, abych měl jako pevné zdraví a byl ohebný jak úhoř. Vždycky když vidím všechny ty kluky, co tam dělají ty "funkční" cviky na balančním míči, kde si strkají nohu za ucho a jednou rukou mávají dopředu, třímajíc tříkilovku, a druhou se dotýkají nosu, tak si říkám, že na tohle cvičení mám ještě 20 let času...

V roce 2017 byla tvým cílem před startem na mistrovství světa účast ve finále. Jak je tomu letos?

Kdybych nebyl ve finále, byl bych naštvanej sám na sebe, že jsem vyhodil prachy luftem. Účastí ve finále si tuhle zbytečnou investici nějak vnitřně omluvím, z medaile se budu radovat.

Ještě před světovým šampionátem bys měl nastoupit i k pražskému Diamond Cupu. Budeš zde závodit jak v kategorii masters, tak i mezi muži? A jak se vlastně na účast na tak velké soutěži před domácím publikem těšíš?

Ne, dám jen masters. Kdyby tam nebylo dalších 100 euro startovného za další kategorii, tak bych si možná dal obě, ale zase takový nadšenec nejsem, abych házel stoeurovkami proto, abych tam běhal furt dokola jak čamrda. Ale jinak se těším moc. Ne snad proto, že to je ten slovutný Diamond, ale proto, že to je v Praze, v Hiltonu. Uděláme si s holkami (manželkou a dcerami) pěknou sobotu. Já se vyblbnu na pódiu, holky se těší, že zafandí fotrovi. Dáme si pak fajn jídlo a pofrčíme domů. Máme to hodinku cesty, takže pohoda. Těšíme se.

Kdo u nás sleduje dění na poli kulturistiky, tak pravděpodobně ví, že pracuješ pro Extrifit. Možná už ale všichni nevědí, co přesně a co všechno je náplní tvojí práce. Jaké jsou tedy tvoje nejčastější pracovní povinnosti?

Ráno odvezu holky do vzdělávacích ústavů a dělám takové ty věci, kde nemusím moc přemýšlet. Nahodím článek na web, který jsem si připravil den předem, pak vyřizuji maily. Což v praxi znamená, že uctivě odmítám stovky žádostí o sponzoring a probírám se těmi, které mě zaujmou. S těmi lidmi pak komunikuji. Mezitím obstarávám sociální sítě. Když mám něco natočeno, stříhám to apod. Odpovídám na dotazy na užívání doplňků. Spousta lidí už nepíše přímo na web, ale píše rovnou mně nebo na mail apod. Hodně moc času zabere vyřizování sponzorských požadavků členů Extrifit Teamu a jejich evidence, kdy si musím zapsat každou jednu pikslu, kterou si objednají. Lidi si myslí, že dělají přehnanou reklamu, ale kdyby ve skutečnosti věděli, co si všechno objednají a zbaští, asi by koukali. Vymýšlím facebookové soutěže, pracuji s lidmi mimo Team. Večer pak po půl deváté sednu k počítači a píšu články. Někdy je to na pohodu, jindy se s tím trápím. Každopádně si chystám náplň webu a přemýšlím o nějakých aktivitách typu Training Day apod. Kolem půl jedné chodím spát. O víkendech jezdím na závody se stánkem apod. Všeobecně platí, že mou pracovní náplní je to, aby byl Extrifit vidět a slyšet.

Ty se při své práci setkáš s absolutní špičkou české kulturistiky. To musí být asi pořádná porce motivace. Myslíš, že bys pořád trénoval a závodil, i kdybys měl jinou profesi?

To je spíš porce demotivace… Jedu točit kluky z Teamu s pocitem, že jsem kulturista, a odjíždím s pocitem, že jsem běžec. Maratonec. Ale máš pravdu, že ta moje práce v tom závodění hraje obrovskou roli. Cvičil bych furt, protože to miluju, ale závodil, to nevím. Teď se chystám proto, že chci tu práci dělat co nejlíp. Stejně poctivě, jako dělá Extrifit produkty. Nechci být někdo za počítačem, co bude mít chlebíček u pusy, a psát o dietě, kterou kdysi dávnou absolvoval. Pokud vůbec někdy. Chci být pořád součástí té komunity, chci vědět, jak se cítí kluci v dietě, jaké prožívají nadšení z formy atd. Sběr medailí už mě v mém věku zdaleka nezajímá tolik, jako ta cesta, která je stejná jako u našich zákazníků. Ale aby ta cesta byla opravdická, musí tam být samozřejmě vidina té medaile.

Chtěl bys někomu poděkovat za podporu nebo pomoc v přípravě?

Přípravu si dělám komplet sám. Za životní podporu ale musím poděkovat hned dvěma lidem, které jsem potkal před 20 lety. Mojí ženě Markétě, která to se mnou mnohokrát neměla nejjednodušší, ale přesto při mně vždycky stála a já se na ni mohu kdykoliv spolehnout. A mému příteli Františkovi Nádvorníkovi, majiteli Extrifitu, bez kterého bych nebyl nic. Je to neskutečně inteligentní a pracovitý člověk, na jehož schopnosti já absolutně nestačím. Jsem proto rád, že mu můžu aspoň pomáhat.

Forma Pavla Vacka v přípravě na letošní podzimní soutěže