Dhafer Youssef hraje od chvíle, co vstoupil na evropskou půdu, jazz: po svém, s nepopsatelnou súfijskou mystikou umožňující „zírat do nadpomyslna“. K nejvyšší formě spojení s Bohem patří v súfismu – mystické odnoži islámského učení – hudba a tanec: strhující qawwali a vířiví dervišové řádu Mevlevi s tradicí Sena. Obě souvisejí s transovními rytmy, které jsou u Youssefa permanentně v pohotovosti, i když v nikoliv tak zdrcující podobě.

S arabskou loutnou oud a neobyčejným hlasem přinutil například Uri Canea, Ivu Bittovou, Omara Sosu nebo Jona Hassella vnímat je spíš podprahově. Intuitivně, jak jen by se dalo čekat od studenta školy koránu, který poprvé klavír spatřil až v devatenácti letech po příjezdu do Vídně. V tamním jazzovém klubu Porgy and Bess navázal kontakty s muzikanty, evropskou klasikou a především s jazzem, do budoucna hudbou své duše.

Možný americký úspěch po (v New Yorku natočeném) výtečném albu Electric Sufi (Markus Stockhausen, Doug Wimbish, Wolfgang Muthspiel, Will Calhoun) zhatilo 11. září. Youssef se odstěhoval do Norska, jasného středobodu nejprogresivnějšího a nejžhavějšího moderního jazzu současnosti. Slavný Nils Petter Molvaer ho navíc dal dohromady s kytaristou Eivindem Aarsetem, trumpetistou Arve Henriksenem, basistou Audunem Erlienem a bubeníkem Rune Arnesenem, kteří s Youssefem vytvořili hypnoticky velebné společenství získávající ocenění ze všech stran.  (Časopis Harmonie)