17. listopad byl jejím dnem
Vlasta Chramostová se narodila 17. listopadu 1926 v Brně jako nejstarší z pěti dětí. Vyrůstala v malé vesničce Skryje u Rouchovan, ale tu už byste dnes nikde nenašli. Byla srovnána se zemí v době, kdy se stavěla jaderná elektrárna v Dukovanech. V letech 1941–1945 studovala na brněnské Státní konzervatoři a pak čtyři sezóny hrála v brněnském Národním (Státním) divadle. Poté se „upsala“ na dvacet let pražskému Divadlu na Vinohradech, kde odehrála spoustu skvělých rolí. V letech 1970–1972 hrála v Divadle za branou.
Marta Pušová
1. října 2023
Pokračování 2 / 6
Byla především divadelní herečka
Vlasta Chramostová patřila bezesporu k našim největším divadelním herečkám a to, že později nesměla hrát, byl "hřích"! Její tvář jste mohli vidět i ve filmu, debutovala v roce 1949 v dramatu Veliká příležitost, později si zahrála ve slavné komedii Bílá paní či v hororovém Spalovači mrtvol režiséra Juraje Herze. Psal se rok 1968 a byl to taky její poslední film, který natočila. K natáčení se vrátila až po sametové revoluci v roce 1997 snímkem Je třeba zabít Sekala či Kuře melancholik.
Marta Pušová
10. listopadu 2019
Pokračování 3 / 6
Upsala se STB
Jako herečka byla vynikající, ale kromě hereckého talentu měla také dar publicistický. Byla otevřená ve svých názorech, které byly pro mnohé kontroverzní. Přesto nebyla hrdinka, ale obyčejný člověk. V roce 1957 podepsala Vlasta Chramostová spolupráci s StB, a jak později ve své autobiografii napsala, motivem prý byla její pýcha a ješitnost. Jen málokdo by měl takovou sebereflexi jako ona. „Chtěla jsem být slavná, bez překážek uplatnit všechny svoje schopnosti, které se mi zdály stále ještě nevyužity, chtěla jsem se dostat do ciziny, cestovat, poznat svět, vydělat si nějaké peníze, ne pořád počítat každou korunu,“ vyznala se o čtyřicet let později herečka.
Pokračování 4 / 6
Autonehoda ji připravila o syna
Zažila tak věci, které se jen těžko dají dnes, zejména mladým lidem, vysvětlit. Nikdy nikoho ale neudala ani nikdy nedostala od StB žádné peníze. Tehdy už byla rozvedená s prvním manželem Bohumilem Pavlincem, ředitelem Československého rozhlasu, a začala žít se sochařem Konrádem Babrajem. V roce 1962 vstoupila do KSČ a měla naivní představu, že něco může ona sama změnit. O rok později přišla během tragické autonehody o svého jediného syna Konráda, kterému tehdy byly čtyři roky. Později o této nehodě řekla, že byla božím trestem. Herečka skončila na psychiatrii, kam za ní začal chodit její poslední manžel kameraman Stanislav Milota.
Pokračování 5 / 6
S manželem vyráběla stolní lampy
V roce 1968 ji z KSČ vyloučili, o tři roky později si vzala za muže Stanislava Milotu, s nímž pak prožila téměř padesát krásných let. Společně podepsali Chartu 77, herečka nemohla pokračovat ve své práci, podobně jako její manžel, kterého za normalizace vyhodili z Barrandova. S Vlastou doma vyráběli stolní lampy, které rozdávali přátelům. Tato doba nebyla pro herečku vůbec jednoduchá, život prominentní herečky vyměnila za domovní prohlídky, výslechy a ztrátu mnoha přátel.
Na divadelní prkna se Vlasta Chramostová vrátila až po listopadu 1989, natočila několik filmů a zahrála si i v seriálech. Před smrtí se vypsala ze svých životních bolů, ale nebyla to jen sentimentální snůška vzpomínek, ale otevřená sonda, v níž se nebála popsat svůj vstup do KSČ i spolupráci s StB. Impulsem zřejmě byly Cibulkovy spisy, v nichž zveřejnil seznam spolupracujících osob. Tehdy to byl pro ni další pád dolů a média ji osočovala, zpochybňoval se její morální kredit. Opět se ocitla na psychiatrii a po návratu domů se rozhodla ze všeho vypsat. Její kniha Byl to můj osud vyvolala v roce 1999 poprask, protože se v ní odhalila až na dřeň a dokázala přiznat, že i když byla na jedné straně statečná, v jiných směrech zásadně selhala. Poslední roky života žila Vlasta Chramostová v domově pro seniory smířená s osudem.
Marta Pušová
23. května 2019
Pokračování 6 / 6
Prožila tři životy
Když se s herečkou v pondělí 14. října 2019 loučily během pohřbu známé osobnosti v Národním divadle, prohlásil o ní například herec David Prachař, který s ní byl v poslední době v užším kontaktu: „Byla jedním z mála lidí, kteří dokázali otevřeně psát o svém vztahu ke vstupu do komunistické strany. Vždy byla schopná nadhledu, nepropadala sentimentům, ani nad svým životem, ani nad okolím.“ Každopádně, ona sama mnohokrát říkala, že vlastně prožila životy tři. První byl herecký, druhý disidentský a třetí byl životem návratů.
Její pouť skončila 6. října 2019, jen půl roku po skonu jejího manžela Stanislava Miloty, který zemřel 18. února 2019. A co bylo jejím životním mottem? Byly to verše Olgy Scheinpflugové: „Spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač. Za všechny tresty tvrdých slov krupobití, živote, děkuji ti. Je krásné moci věřit v mravní řád, vědět, že za hříchy se nikam neuteklo, tvor tresty znavený se může lehčeji smát, než kdo jim unikl a jehož čeká peklo. Za všechny tresty zasloužený pláč, spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač.“ Tyhle verše si vzala herečka za své a mimochodem, našly se po její smrti na jejím nočním stolku.
Laura Poláková
7. ledna 2024