Původně jsem se zařekl, že  k 30. výročí  17. listopadu  nebudu psát nic. Měl jsem to na Kose vymyšleno jinak. Místo speciálního  článku  jsem na  dnešek plánoval finální  část  románu

Četba na pokračování – „Bůh není člověk“

od  Vladimíra  Jungera, kterou Kosa vydává už skoro  3/4 roku každou sobotu. .  Jako  tečku, ke  které není  není třeba nic  dalšího, protože  popisuje, pohledem  několika  hlavních postav, celou  třicetiletou anabázi se všemi jejími peripetiemi. Což  mi přišlo jako  naprosto dostatečné, abych  se  dnes nezapojil  do toho obrovského stáda, které  cítí potřebu  něco  připodotknout.  Ať  už  bezuzdně  oslavného  nebo stejně  bezuzdně  despektního.  Nehodlám stát  ani na jedné straně, protože  smyslem těhle  kategorických  výkřiků  není  snaha  veřejnost  obohatit  nějakým  novým poznáním nebo úhlem pohledu,  ale  vytvářet politické prostředí a tlak  považovaný  autorem ZA PRO NĚJ NEBO JEHO MOCENSKY KLAN MOMENTALNĚ  ZA  TAKTICKY  VYHODNÝ.  Když to mám personifikovat  -ani mne nenapadne Halíkovat  nebo Ovčáčkovat.

Nakonec  ale  z nezbytnosti stejně dělám   to, čemu  jsem se hodlal za každou cenu vyhnout. Díky vlastní  špatné organizaci.  Po zveřejnění včerejšího dílu „Bůh není člověk“  mi na  dnešek nezbyl už  jen ten závěrečný, nýbrž  ještě  jeden  kousek. Oba  najednou  by byly příliš, takže.. takže  vyjdou  ještě o dvou dalších sobotách a  já sedím za  klávesnicí. Tolik na vysvětlenou.

V momentě, kdy se stal můj organizační nonsens   zjevným, začalo zoufalé  hledání  jak ten  nechtěný  článek pojmout.. Nějaké mravokárné pojednání?  Nebo opakování  toho,jak to tenkrát  bylo? Rozepisování  zklamání z nenaplněných očekávání? Srovnávání  tenkrát a dnes?  Hledání příčin, proč  realita  má daleko  k ideálům  Listopadu?

Tohle všechno jednak dnes a  už  nějaký čas  činí usilovně jiní.  A já bych  ke  každému tomu nahozenému  tématu  snadno v archivu Kosy  našel nejeden  text a nikoli jen můj, na  dané téma!  Bylo by  to  nošení dříví do lesa. Všechno už  tu bylo!

Takže  co?  Z nouze mne  dostala  až  jednoduchá otázka  v  domácí  diskusi -hele,kdybys měl vyjmenovat  základní  události  z těch  30-ti let po převratu, které  opravdu  hluboce  zarezonovaly  napříč  společností? –  kolik bych jsi jich  vyjmenoval celkem a které by to byly?

Zablikala  červená kontrolka! To je ono!  To je ono! Vždyť  ten seznam   jasně popíše   a  naprosto  přesně  naši společnost a její  vývoj v  čase!

Zkuste na  chvilku přestat  číst  a  zkuste  si  nyní  zahrát  tuhle  hru sami se  sebou! Co vás napadne? A kolik vás  toho napadne?  Rozhodující  není  ani tak význam té události, jako  její celospolečenská  ozvěna. Bez ohledu zda kladná nebo záporná.   Dodávám,že  můj seznam vznikal postupně  a  velmi pracně. Nejdříve  ty  velké  události  byly  tři. Pak přišla  čtvrtá.  Pak další  tři a  zbytek  těsně  před  tím, než  se na  skle objevila první  písmenka  dnešního textu a jeden  bod  až v  průběhujeho psaní. Nikoli   z musu.  Tak nějak sama od  sebe…. Fakt  udělejte  nyní krátkou pauzu a  zkuste  vybrat  sami. Mimochodem, můj výběr nikomu nevnucuji, ale  tam, kde šlo ověřit   statistikou  čísla  rezonance,  například účastí, mám svůj  výběr  číselně podložený.  Ještě něco  –  vynechal  jsem všechny  události související bezprostředně  s Listopadem 89 – tedy např. ustanovení Čalfovy  vlády, kooptaci  lidí z OF a VPN  do zákonodárných  orgánů a  volbu Václava  Havla prezidentem republiky a  také jeho amnestii, s touto volbou  související.  Můj výběr  nesahá před  datum 2.1.1990. Protože  to byly  součásti převratu. Máte  svůj  výběr? Takže je  čas  číst dál.

Z mého pohledu  se  odehrálo celkem  11 událostí,  které  vyvolaly mimořádně   velkou celospolečenskou  odezvu:

1-  první svobodné  volby  v roce 1990

2-druhé svobodné  volby  v  roce  1992

3-rozdělení  Československa

4-první vlna kuponové privatizace

5-vítězství hokejistů v Naganu

6-referendumo vstupu  ČR/SR  do EU

7-Kubiceho zpráva

8-druhá  prezidentská volba  Václava  Klause

9-Klausova  amnestie

10-pohřeb  Václava  Havla

11-pohřeb Karla  Gotta

12- demonstrace  na Letné

Halíci,Ovčáčkové a  všichni  uvnitř prostoru,vymezeném těmito dvěma superdemagogickými  mediálními džihádisty, coby mantinely si mohou psát  co chtějí. Ale  stav čehokoli prověřují jen a jen reálné události. A  já našel těchto 12.

Váhám, zda  není  ideální  nyní skončit.Nebo jestli mám popisovat co  a jak  z každé dovozuji…

Ale hádáte  správně, že  asi budu pokračovat,  jsem ukecanej… Takže step by  step

1-  první svobodné  volby  v roce 1990

Myslím, že  nikdo nebude odporovat! Tohle bylo novum a  každý chtěl být u toho – účast  96,79%  zapsaných voličů. Dnes naprostá sci fi. Každý  hodlal  nějak ovlivnit  chod  nově  zrozeného státu. Označil bych je za  volby  z neposkvrněné  naivity a  radosti.

2-druhé svobodné  volby  v  roce  1992

Tohle už byl  jiný příběh. Tady se lámal chleba  – chceme  kapitalismus -ANO/NE? Chceme  být pohromadě  v jednom státě Češi a Slováci -ANO/NE?

Svou odpovědí, tedy  hlasováním  jsme, jak se později ukázalo, uvolnili cestu lumpům, podvodníkům.MY jsme  jim tu cestu uvolnili! Nikdo nás k tomu nenutil. Při účasti  85,08%  zapsaných  voličů! Za všechno, co se dělo v  důsledku téhle  naší  volby poděkujme  sami sobě. Idealisté, jak v Čechách , tak na  Slovensku byli posláni na politickou hanbu. Moc  získali  pragmatici. Až příliš pragmatičtí! Na nikoho neukazuji prstem, jen sám na sebe. Jedu v tom také.

3-rozdělení  Československa

První  okamžik, kdy  jsem začal přemýšlet  o tom, jestli ten Listopad  má nějaký  smysl.  Rozbití společného státu jako jasný důsledek  volání po svobodě? Co jsme to provedli s dědictvím po rodičích a prarodičích,  kteří  to tak snadno  rozdělené Československo vydupali ze země!!!  Jak to, že  jsme  se  ho tak snadno vzdali? Ale byla  to událost, kterou  naprosto dominantně  žily oba břehy  řeky Moravy.

4-první vlna kuponové privatizace

Inu když se něco rozdává zadarmo… Celková  účast v obou republikách  8,54milionu. V ČR  pak  5,95  milionu . Naprosto přesně to  odpovídá  účasti ve  volbách do federálu v roce  1992. Ani zdaleka  jsme  nebyli schopni  dohlédnout,  co se za kuponovkou skrývá. A  co ti,  kteří od nás  k ní získali  mandát, zamýšlejí!

5-vítězství hokejistův Naganu

Řekl bych , že  jediný spontánní a nedělený   výbuch nadšení a  národní hrdosti /já vím, skoro stejné to bylo  při zlatých na  mistrovstvích světa/ za  celých 30 popřevratových let.. Není to až žalostně málo?

6-referendumo vstupu  ČR/SR  do EU

Účast 55,21% zapsaných voličů.Mimořádně  důležitý krok  v historii země. Ale  téměř polovinou národa  ignorovaný. Klasická  demonstrace  jedné z pouček  profesora Parkinsona – když se přejmenovává náměstí, mluví do toho  každý Franta, když  se projednává  zákon o daních, zajímá  to jen nemnohé… Aneb  když  jde o to přisvojit si  část  lesku  ze  zlaté olympijské medaile  v hokeji,  trdlují všichni, když  jde  o vyjádření názoru  na  členství  v  hospodářsko politickém bloku s  nevratnými důsledky,  každý druhý na to kašle. Jasná  většina   -77%  hlasujících, tehdy  řekla  ano. Ti, co nehlasovali, nemají dnes  sebemenší právo cokoli namítat. Mohli být  u toho a rozhodnout.Nestálo jim to za  to.

Averze  vůči EU, kromě jejích  vlastních  chyb, které nelze popřít, je  dána především tím, že  Klaus  sice  rozhovory s  EU zahájil, ale voliči mu upřeli ve volbách  2002 být  tím, kdo by  ČR  do EU  dovedl. Odtud  jeho  od té doby  zásadně negativní postoj k EU.Který parta jeho lokajů  ochotně  vytrubuje  neustále  do světa.  Vzhledem k opoziční smlouvě 98-02  měl kdykoli možnost  dát Zemanovi nůž na krk buď budeš  dál premierem země  a přerušíš  jednání o vstupu do EU nebo… Nikdy  to neudělal. A je jasné, co by  si Zeman vybral. Stejně  jako to, že  kdyby  volby  2002 dopadly  opačně, Klaus  by s ČR do EU  vstoupil. Nebyla  jiná alternativa.

7-Kubiceho zpráva

Tohle  sice  ani zdaleka  první politické kompro,které se v tuzemské politice objevilo – viz například zemanovské  – Bamberk nebo Olovo, ale žádné  nemělo tak  jemné a přesné načasování a  destrukční účinky  jako Kubiceho zpráva. Tvrdím, že  nebýt  jí, tak volby  2006 vyhrál Paroubek, sestavil vládu s  pomocí komunistů  a  Česká republika  si  ušetřila  mnoho a mnoho tragických nepříjemností a fatálních havárií. A nejspíše v konečném důsledku i Zemana s Babišem,

8-druhá  prezidentská volba  Václava  Klause

Ta svým naprosto skandálně mafiánským průběhem způsobila  ústavně politické zemětřesení. Nepřímá volba,  po  už  otevřených a neskrývaných  čachrech s hlasy poslanců a senátorů, se stala neudržitelnou. Porodila  přímou volbu.  A tím i Zemana,  v konečném důsledku  Babiše. V nepřímé volbě  neměl  někdo jako  narcis a  mstivý stařec   sebemenší  šanci. Bez něj by  Babiš už dávno byl  v politickém ofsajdu. Za  Topolánkovsko Langrovsko Kalouskovsko Klausovskou manipulaci  jsme  zaplatili  obrovskou dań. A ještě platit budeme.

9-Klausova  amnestie

Tohle  byl  další smrtelný atentát na demokracii a spravedlnost!  Samozřejmě  že  Klausérka  i Zemlérka  vykřikují okamžitě  cosi o amnestii Václava  Havla, není to totéž. Umím pochopit Václava  Havla, že po odstranění  bolševika  chtěl dát  novou šanci doslova  všem. Ale  nikdy nepochopím / tedy pokud  jsou  zvěsti o 2-3 miliardách, kolující ve  své době po Praze  realitou aspoň přibližnou, pak samozřejmě chápu/,jak Klaus  mohl  něco takového nechat připravit a podepsat! Tohle  bylo, vedle  Opoziční smlouvy,  druhé  velké posvěcení privatizačních a korupčních  zlodějen 90-tých let. Havel dával  šanci všem, Klaus  jenom určitému vybranému segmentu  velkých  lumpů. Lumpů jeho doby.

Doslova  zděšeně  jsem ovšem  hleděl na zcela nedávný mail někoho,  kdo  byl s Kosou  spojen od  samého začátku, navíc  má  právnické vzdělání a dlouhou praxi, kde mi psal, že  se nyní na  Václava  Klause  dívá jinak  než kdysi.    Prý jeho postoje k migraci a klimatickým změnám….,.Klausovy postoje k migraci a klimatickým změnám  jsou JEN jeho postoje. Nic  víc. Nic  fakticky neznamenají. Ovšem  ta  hnusná  amina?  Nebo  posvěcení  zlodějen   privatizace? To jsou  nikoli postoje,nýbrž  činy!  Nesmírně draze  zaplacené občany!!! Postoj jsou jen libové řeči.  Důsledky privatizace  a amnestie pro chycené lotry  věc  úplně jiná. Neuvěřitelné,jak krátkou paměť lidé mají! A  to i ti,kteří by  ve své vlastní praxi nikdy  na  řeči, proti dokonaným skutkům nedali!

10-pohřeb  Václava  Havla

Dodnes nechápu  tu obrovskou vlnu špíny,  která se  v souvislosti s  úmrtím a pohřbem Václava  Havla  tenkrát  vyvalila, kdo ví odkud. Stále se, od  té doby ptám,  čím si to Václav  Havel  zasloužil?  Co on konkrétně  udělal  tak hrozného,  že  byl, ihned, jakmile zemřel, vláčen takovým bahnem. Nejlepší státnický projev,  jaký  jsem kdy  slyšel, byl ten, jenž pronesl v Rudolfinu. Pojmenoval  naprosto přesně  veškeré neřádstvo,  které tehdy kolem nás  bylo a  které všichni dodnes  s popřevratovými poměry  spojujeme. Nebyl  to však on, kdo tehdy  držel  v ruce  nejsilnější mocenské páky. Tehdy  je ovládal  Klaus a  ODS. Ty plně  chápu,  že  se jim  v  Rudolfinu hrubě  nelíbilo!  Nicméně pomsta  nad hrobem?  Ubohé, trapné a  malicherné. Přirozeně, že  se přidali komouši a podobní.  Potřebovali s Václavem Havlem  nějak nakonec  srovnat  jednak svou porážku a odstavení od moci a  jednak  zpochybněním symbolu Listopadu,  kterým Havel jednoznačně  je, zpochybnit  celý převrat.

11-pohřeb Karla  Gotta

V podstatě  stejný  příběh  jako s pohřbem Václava  Havla.  Opět se, tentokrát z druhého břehu,  objevili házeči blátem.   Zbytečně. Ale proto rozloučení s  Karlem Gottem  v tomhle  seznamu  není.  Vím naprosto jistě, že  až  skončí  čas  vyměřený Klausovi nebo Zemanovi, o ostatních papaláších ani nemluvě,  národ  jejich  odchod  ani zdaleka  nebude želet ani stínem tak, jako  Gottův  odchod!!!

12- demonstrace  na Letné

Správně  by  chronologicky  měly  předcházet  bodu 11. protože  už  byly na  jaře. Ale  logicky  jsou poslední. Protože  právě  pokračují a pokračovat budou.  A je  to moc  dobře!  Jsem tomu rád.  Je  nanejvýš  trapné a absurdní,  že  přesně  ta  část veřejnosti,  která má  za  to, že  Listopad  nebyl nic jiného  než podvod, připravený komunisty  a  estébáky, aby  si mohli přisvojit  obrovské majetky a  je tím pádem notoricky  PROTI Listopadu, svými hlasy  zvolila  do čela  země  komunistu a  registrovaného estébáka, který nadělal  ty obrovské majetky!  A  vedle toho člověka,  který ho v premierském křesle  silou mocí drží a to i za  cenu  porušování ústavy!  Bizár, který nemohu a nemohu pochopit.

A  ti co organizují protest  proti téhle  zvrhlosti jsou  – opět  vláčeni bahnem. Za to, že  by  rádi, stejně jako já, normální poměry!

Když   se po těch dvanácti  událostech, které  nejvíce  rezonovaly  českou politickou realitou  podívám, je  to hodně  smutná  bilance – dva pohřby, nejmasovější  a trvající demonstrace  proti politikům od  převratu,  jedno obrovské politické, předem připravené kompro, jež ovšem mělo sílu  přepsat politické dějiny, lumpenamnestie ušitá na míru velkolumpům, těžce  cinknutá  prezidentská  volba, která  ukázala  ledví politických elit,  což ovšem nevedlo  k očistě  politické  věrchušky, nýbrž naopak k její  další  a daleko větší fekalizaci., účast na  rozdílení drobtů společného majetku, ovšem záměrně  připravené tak, aby  ti drobkaři splakali nad  výdělkem a profitovali z  toho nemnozí,ale zásadně  bezskrupulozní. A ještě před tím, jako první  velký hmatatelný výsledek převratu  rozbití Československa??!!!

Tohle  vážení je  bilance NAŠICH  30 let! Nikoli jejich  – NAŠICH! A  výsledek toho elánu a  entuziazmu, který  jsme  všichni  osvědčili ve  volbách  1990a  1992. Nic  víc  se z něj nezrodilo!

Z těch  11 bodů jsou jen  tři plně pozitivní  – oboje, už  zmíněné, první  volby  a  ….a radost a hrdost nad  tím, že  dvaadvacet  chlápků  se zahnutým  klackem v  ruce  bylo v jistém okamžiku šikovnější  než jiní z celé zeměkoule  v honění gumového  kramfleku po ledě….

Není to trochu málo?

A jen pro doplnění,abych to měl archivu Kosy – tři průzkumy  o tom, jak  Češi a  Slováci srovnávají současný a  bývalý režim:

Slováci:

http://denniks.sk/8859/prieskum-zije-sa-nam-po-roku-1989-lepsie-slovaci-su-rozdeleni/

Češi:

Užší průzkum

Komplexní široký  průzkum