„Mění se klima, i ve velkých institucích.“ Kurátorka Karina Kottová o feminismu, trendech a změnách v umění

„Na ženy jsou často kladené různé nepřirozené nároky ohledně toho, jak máme vypadat, co máme dělat, jak se projevovat a tak dále. A tohle byla naopak úplně osvobozující situace, kdy jsme nemusely mít nic z těch obvyklých vrstev. A mně v tom bylo dobře,“ vzpomíná Karina Kottová na skupinovou nahou performance s Kateřinou Olivovou na Dívčích hradech. Je pro české teoretičky a teoretiky umění běžné, aby byli aktivní v oblasti aktivistických uměleckých akcí? Jak české umění napříč celou strukturou proměňuje feminismus? Poslechněte si v rozhovoru.

V souvislosti s blížícím se finále Ceny Jindřicha Chalupeckého jsme mluvili o současném českém umění a o tom, jak obstojí při srovnání se zahraničím. „Na české scéně je v posledních letech hodně znát, jak se otevíráme mezinárodnímu prostředí. Předchozí generace byla insiderská, pracovala konceptuálními způsoby, dominantní byl takový promyšlený, suchý přístup. V posledních letech narostly příležitosti pro práci a vystavování v zahraničí, řada lidí sleduje mezinárodní blogy a média a to české umění zásadně posouvá. Může to být dobře i špatně. U některých mladých umělců je vidět, že používají jazyk, který vědí, že na tom a tom blogu frčí a že to bude vypadat dobře na fotkách. Nemusí to být ani vědomé a záměrné, dnes je prostě těžší najít si nějakou svoji vlastní polohu,“ říká Karina Kottová s tím, že do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého se dostanou lidé, kteří tohle dokázali. Mají přehled o tom, co se ve světě děje, ale dokážou si najít svou vlastní pozici.