Je třicet let po Listopadu 1989. Milouš Jakeš nebo Lubomír Štrougal ještě dožívají, zatím nepotrestáni. Měli by být potrestáni? Jak? A když se zpětně podíváte na lustrační zákon a podobné očistné mechanismy, byli bývalí exponenti KSČ dostatečně vyloučeni z polistopadového života?
Na tuto otázku mám 30 let stejný názor. Komunističtí předáci měli být potrestáni vězením, zákazem podnikání a jejich strana měla být zakázána. Tato zásadní chyba má vliv i na dnešní politickou situaci. Komunisté, estébáci a další jejich „produkty“ po 30 letech ovládají politickou scénu a těší se na další skok. Bolševik je neměnný. Lže, mystifikuje a chce vše postupně ovládnout. Budou s ním ještě problémy. Musíme je vyhubit volbami.
Jak vzpomínáte na Listopad 1989?
Bylo mi 39 let a pracoval jsem v JZD Slušovice v zahraničním obchodě. František Čuba nepožadoval členství v KSČ nebo v jiných organizacích. Z pozice své funkce jsem byl velmi často v Praze a zařizovat potřebné pro slušovický obchod. Při této příležitosti jsem se zúčastňoval všech akcí jako Palachův týden, výročí srpna 68 atd. Někdy v létě 1989 si mě pan předseda předvolal a řekl mi, že ví, kde se pohybuji a měl by zájem o to, abych mu jednou týdně zavolal domů a řekl mu, jak vývoj v Praze vidím a jaký mám na to názor. Tak se dělo až do 17. listopadu, kdy jsem byl s kamarádem na Albertově a v podvečer na Národní třídě.
Asi ve 22 hodin jsem mu volal, řekl jsem mu, co jsem prožil a také to, že jsem přesvědčen, že začal konec komunismu. Poděkoval a řekl, že se na to musí připravit. V následujícím týdnu po demonstracích na Václaváku a na Letné jsem mu zavolal, že je to jasné. On totiž zásadně nejezdil do Prahy, všichni museli do Slušovic. 16. prosince – 29 dní po 17. listopadu jsme na Žofíně založili Sdružení československých podnikatelů, já se stal jeho předsedou a začal jsem v Břeclavi podnikat. Zajel jsem si do Slušovic rozvázat pracovní poměr a poděkovat Františku Čubovi za azyl a šanci v těžkých dobách. Byl to velký muž.
Fotogalerie: - Čaputová na Národní třídě
Po roce 1989 se mluvilo o zákazu KSČ, poté KSČM. Zdá se však, že komunistická strana nyní skomírá, byť svými hlasy podporuje vládu. Co k tomu říci?
Asi před půl rokem jsem se sešel s JUDr. Sokolem, dnešním advokátem a v roce 1990 ministrem vnitra ČR. On tenkrát jako ministr řekl, že navrhuje zakázat KSČ. Euforie ve veřejnosti trvala týden a návrh se vytratil. Po letech jsem se ho zeptal, co se tenkrát stalo? Byl předvolán na Hrad a tam mu bylo řečeno, že tato závažná otázka se nesmí uspěchat, postup musí být koordinovaný a doba na tento akt dozraje. Vždy jsem byl a budu zastáncem Václava Havla, ale zde udělal zásadní chybu. Je otázka proč. To už nám neřekne.
Jak dnes vzpomínáte na velkou vlnu soukromého podnikání na začátku devadesátých let?
Federální vládou nám bylo řečeno, že bude platný od 1. 4. 1990. Více jak 500 000 lidí dalo výpověď ze zaměstnání a Federální shromáždění, prý nedopatřením, zapomnělo zákon zařadit do březnového programu. Navštívili jsme Alexandra Dubčeka, ten se jménem parlamentu omluvil a při odchodu mi řekl: „Neškodilo by, kdybyste před parlamentem za pár dní udělali trochu randálu, ať se mi to lépe předřazuje před ostatní zákony.“ Tak se stalo.
Dubček přišel mezi nás stávkující a zákon předřadil. Velmi nám v tom pomohl i Josef Bartončík, tehdejší předseda lidovců a místopředseda federálního parlamentu. Takže první nezaměstnaní, byť na jeden měsíc, byli soukromníci. A také jsme byli prvními stávkujícími. Zákon č. 105 platil až do prvního živnostenského zákona. Tehdejší nadšení hory přenášelo.
Nedávno jste mluvil o tom, že řada drobných podnikatelů, kteří se do podnikání pustili v devadesátých letech a teď dospěli do důchodu, je velmi překvapena tím, jak nízký důchod jim byl vyměřen. Značná část společnosti reaguje slovy „tak si měli více platit“. Ale měli ti lidé vůbec šanci si to zjistit, když byli coby první generace OSVČ v podstatě „pokusnými králíky“?
Nám se podařilo přesvědčit pány Čalfu a Valeše o nutnosti zřídit tzv. Tripartitu. Vzor jsme přivezli z Holandska. Jediný rozdíl byl v tom, že jejich Královskou radu nahradila naše vláda. Takže vláda, odbory, zaměstnavatelé. Václav Valeš to velmi rychle pochopil a v krátké době vznikly tripartity tři – federální, česká a slovenská. Václav Valeš se stal předsedou té federální, odborář Petrus a já její místopředsedové. Klíčové bylo to, že Valeš zařazoval do jednání tripartity vše důležité před jednáním vlády. V tripartitě jsme „vyhádali kompromis“ a ten on předložil na jednání vlády. To dnes už nefunguje. Vláda si dělá, co chce. Tím, že jsem byl místopředsedou, tak si mnohé věci pamatuji. Tvorba legislativy v té době byla velmi hektická.
Po 40 letech komunismu bylo třeba vše předělat. Vláda předložila mj. návrh pro výši odvodů pro OSVČ s tím, že za určitou dobu se k tomu vrátíme. V tom momentě, po 40leté přestávce, to byl logický návrh. Já jsem končil v roce 1996 v létě, a jak jsem zjistil, už se k tomu nikdo více jak 20 let nevrátil. Vše začalo „praskat“ až začali ti starší odcházet do důchodu. První generace živnostníků byla pokusnými králíky. A proto se teď snažíme, aby žebrácké důchody pokusných králíků byly vylepšeny. První návrh Strany soukromníků České publiky má široký ohlas a věřím, že se podaří protlačit. Celkově je v důchodech velký bordel a bezmocnost eráru.
Psali jsme:
Asi i problémy, které jste řešili jako podnikatelský svaz, byly nové a do té doby neřešené. Do jaké míry jste měli nějaký návod, jak postupovat a do jaké míry jste šli metodou pokus- omyl?
Po 40 letech bolševika, který vše znárodnil, bylo vše nové. Ve sdružení jsme si položili zásadní otázku. Co chceme? Odpověď byla, čistý kapitalismus!! A to teď, nebo nikdy. Žádné navracení se k roku 1968. Když jsme si dali cíl, tak jsme si položili další otázku. Co budoucí soukromník potřebuje? Odpovědi byly jasné. Udržet politické klima, co nejrychleji prosadit potřebnou legislativu, prosadit etapovou, ale rychlou privatizaci ve velkém rozsahu, prosadit restituce po 25. únor 1948, prosadit zákon o navracení půdy, lustrační zákon atd. atd. Věděli jsme, že pokud budeme váhat, staré kádry se časem oklepou a budou vše brzdit.
Sdružení bylo v té době hodně silné (až 200 000 členů), podařilo se nám prosadit mnohé naše odborníky do různých parlamentních a vládních výborů. A ti tam hájili naše zájmy. Dokázali jsme se prosadit i v televizi, rozhlase a dalších sdělovacích prostředcích. Tedy pokus-omyl ne. Velikost nutného kompromisu, to ano.
Mluvili jsme o nadšení do podnikání u tehdejších podnikatelů. Byla stejně nadšená i podpora podnikání od politické reprezentace?
To určitě ne. Ale v prvních letech měli podpory soukromníků všichni plnou hubu. Poměrně rychle se nám ale podařilo situaci zmapovat a s některými jsme ani nejednali. Ale spojenců bylo v různých stranách poměrně hodně. A měli jsme dobrou nátlakovou diplomacii.
Náleží podle vás titul „otec transformace“ oprávněně Václavu Klausovi?
Václav Klaus byl rozhodně nejvýraznější osobou té doby. V kladném i záporném.
Kdo jsou další lidé, kteří se zasloužili o polistopadovou transformaci?
Tomáš Ježek, Jan Stráský, Ivan Kočárník, Petr Pithart a do 31. 12. 1992 slovenský ministr Ivan Mikloš. To je z našeho pohledu.
Vašim sociálním partnerem v Tripartitě byly odbory. V době, kdy jste působil v tripartitě vy, stál v jejich čele nejprve Vladimír Petrus, o kterém si říkalo, že je velmi neodbojný a spíše nakloněný pravici, a po něm výrazně radikálnější Richard Falbr. Jak na tehdejší odbory a vyjednávání s nimi vzpomínáte?
Ve Vaší otázce je to poměrně přesně popsané. Oba pánové měli na sobě cejch pokračovatelů ROH a hledali pro nové odbory cestu. To nám vyhovovalo. Naše střety byly občas ostré, ale ve většině případů jsme kompromis našli. V našem zájmu bylo udržet sociální smír a co nejrychleji prosazovat změny. A to se v prvních letech po 17. listopadu dařilo.
Psali jsme:
Jak moc poškodila českou transformaci a pověst podnikatelů agresivní opoziční rétorika Miloše Zemana v devadesátých letech, kdy mluvil o tunelu století a hrozil podnikatelům, že je pošle do tepláků?
Václav Klaus a Vladimír Mečiar se „nevešli“ do jedné republiky. A i to byl důvod pro rozdělení federace. Když se Miloš Zeman mocensky prodral nahoru, napravo už bylo obsazeno a tak na to šel přes ČSSD. Velkým rizikem u Zemana je jeho sebestřednost a nevyzpytatelnost. Nikdy ale nepřišel s něčím kladně převratným. Jeho neurvalá rétorika poškozuje nejen podnikatele dodnes.
Jak se změnil pohled veřejnosti na podnikatele od devadesátých let dodnes?
Tak, jak je dnes ostře rozdělena společnost, tak je ostře rozdělen pohled na podnikatele. V devadesátých letech byl pohled mnohem kladnější.
V posledním desetiletí ovládl českou politiku Andrej Babiš, který do ní vstoupil slovy o „Palermu“ a příběhy s „podnikateli v Bentley, co neplatí žádné daně“. Proč má podle vás jeho agresivní protipodnikatelská rétorika takový úspěch?
Procentuálně k počtu obyvatel byla před námi pouze KLDR. I v SSSR bylo procento nižší. Zvolil agresivní rétoriku proto, aby dostával jejich hlasy. Jeho výsledky kolem 30 % jasně ukazují, v jaké zemi žijeme. Vše je umocněno tradiční, nekonečnou a neléčitelnou závistí. Doba se stává opět nebezpečnou. Najít protilék bude těžké, najít vrchního lékaře ještě těžší.
Má toto Babiš právo říkat, nebo se kauzami typu Čapí hnízdo, spory kolem dotací EU, sporné akvizice Agrofertu apod. sám natolik zdiskreditoval, že by měl raději mlčet?
Nemá. Ale jakou hodnotu má dnes v České republice právo? Řídí se tím, že útok je nejlepší obrana. Nic jiného mu ani nezbývá.
Jaké jsou v současnosti v České republice podmínky pro podnikání?
Pro malé a střední se podmínky rychle zhoršují. Jasnou ukázkou je venkov. Zde mizí jedna živnost za druhou. Situaci můžeme změnit pouze úspěchem ve volbách. Mezi soukromníky a jejich rodinami je přes 2 miliony hlasů. Jiný lék není. A Strana soukromníků České republiky má pro ně program šitý na míru.
Nedávno jste na tiskové konferenci Strany soukromníků řekl, že i podle ministerských úředníků, se kterými hovoříte, je současná garnitura premiéra Babiše za nejslabší za celou polistopadovou éru. Tak si pojďme stručně projet jednotlivé polistopadové vlády, ekonomické ministry, a jak na ně vzpomínáte.
Mnozí tzv. střední úředníci vždy při výměně vedení ministerstva čekají, co z nových pánů vyleze. Do 14 dnů dokážou posoudit kvalitu příchozích. Dnešní situaci na mnoha ministerstvech popisují slovy nekompetentnost, chaos, bordel, arogance a neustálé změny názorů. Když pozorujete předsedu vlády, který dokáže změnit názor i dvakrát denně, tak pochopíte, kde je začátek problému. Dovedu si představit, že přijde doba a Babiš a jeho smečka prohraje volby. Kladu si ale otázku, kdo ten bordel bude schopný dát do pořádku.
V novinách čteme, jak statisíce lidí skončily v exekuci, dle průzkumů podstatná část občanů nic neuspoří. Naučili jsme se za 30 let zvládat svobodu nakládat s penězi? Poznamenává nás v tom stále zkušenost se socialismem?
Návyky ze socialismu, hlavně u starších lidí, určitě ještě nějaké jsou. Finanční situace je u velkého procenta vážná. Jeden milion lidí žije pod hranicí státem určené hranice chudoby. To je ten problém.
I tento rok informovala BIS o rozvědném nebezpečí ze strany Ruska. Je Rusko 30 let po sametové revoluci stále naším nepřítelem?
SSSR nebo Rusko, je jedno, jak se to jmenuje, bylo, je a bude vždy naším nepřítelem. Zařadili si nás do své sféry vlivu, mají zde velké množství agentů a sympatizantů i z řad našeho obyvatelstva. V dnešní době je to nebezpečí ještě umocněno osobou prezidenta a dalších politiků. Ruská propaganda je na našem území neobyčejně silná. Mužici na nás mají stále velkou chuť.
38 procent Čechů starších 40 let dle průzkumu tvrdí, že za socialismu bylo lépe. Čím to je? Může to být tím, že zde stále působí komunistická propaganda, jak také k tématu padlo?
V předchozích odpovědích je moje odpověď i na tuto otázku. Čeká nás velmi složitá a nebezpečná budoucnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
