Toto zápolení, které není ani závodem, ani rallye, se řadí do mototuristiky, dokonce jak říká s úsměvem pravidelný a úspěšný účastník revivalů plzeňský exreprezentant v ME závodů automobilů do vrchu Vladimír Liška „je to mistrovství světa v mototuristice, co pro nás připravuje Eda Patera se svým týmem“.

Foto: Jan Splídek

Formát podzimní Berounky je už ustálený, letos přibyl nový slalomový úsek na bývalé trati závodu do vrchu nad Makarovem u Katovic, na který upozornil jeden ze stálých revivalistů V. Sova. Ten se po poněkud divoce pojatém jarním revivalu trochu zklidnil, když si uvědomil, že další novomanželskou půjčku na nového závoďáka už asi nedostane. Start a cíl byl stále tradičně v učilišti v Radotíně a do hotelu na Starou Živohošť už revivalisté také jezdí jako domů. To, že většina míst je sice známa, neznamená, že účastníky čekala bezstarostná vyjížďka. V itineráři, který vedl posádky po tratích spojovacích etap, bylo třeba pečlivě sledovat každý údaj, v úsecích, kdy se muselo jet reálně bez vyznačených křižovatek, se nevyplatilo přehlédnout jedinou dopravní značku. Jízdní doba byla stanovena tak, aby nebloudící a neváhající posádka přijela do následující časové kontroly bez penalizace. Při empiricky určované jízdní době se počítalo i s tím, že úseky s nezpevněným povrchem v řádu stovek metrů budou projížděny pomalu, rozhodně organizátor nenutí řidiče na těchto kouscích pospíchat. Pokud ovšem posádka zabloudí a rozhodne se, že ztracený čas bude dohánět i zde, je to její rozhodnutí a ne vina stavitele trati. Dodržování předepsané trati a dopravních předpisů, hlavně rychlostních limitů, sledují krabičky ONI systému, které si každá posádka veze s sebou od startu do cíle. Bohužel, v sobotu nebyly krabičky funkční u všech posádek, přes usilovnou snahu obsluhy se je ani během dne nepodařilo zprovoznit a tak se nemohly hodnotit ani údaje z těch, které data zaznamenávaly.

Ale zpátky do Radotína. Přejímkou prošlo 145 posádek. Kromě našich posádek se přihlásilo i dost zahraničních posádek, byť původním záměrem bylo, že velká mezinárodní bude jarní „Praha“ a Berounka bude jen domácí a komorní. Pořadatelé míní a zájemci o start mění. Po premiérovém startu dlouhou cestu vážila z Litvy silná sestava a nutno říci, že si na tratích Show Section litevské posádky získaly zasloužené uznání. Škoda, že na motokárové trati v Písku po kolizi a následné poruše, přes velkou snahu, nemohla pokračovat posádka A. Petrovas – A. Šosas na modré Ladě. Krásná podívaná byla na A. Jacevičiuse s A. Grišinou na VAZu 2013, jehož rallyovému podvozku obzvláště chutnala trať v sedlčanské kotlině. Rakušani F. Beck – M. Danziger, A. Bauer – M. Kreutzer, Němci T. Riedel – A. Silkeit a na poslední chvíli přihlášená polská posádka A. Dowgird – R. Radosny patří už ke stálicím ve startovním revivalovém poli.

Foto: Jan Splídek

Ti všichni spolu s našimi posádkami v sobotu ráno úderem deváté hodiny v minutových intervalech opouštěli startovní bránu a mířily na první Show Section v lomu Kožlí. Hned první měřený úsek prověřil kvality řidičů a pár vozů získalo první šrámy. Jeden vůz zůstal nechtěně zaparkovaný v příkopě, vyprostil ho až další účastník M. Šrajer se žlutým vozem ARO. S ním budil pozornost po celé trati a na všech Show Sections, kde zejména jeho jízda v zatáčkách po třech kolech způsobovala divákům mrazení v zádech. Tohle ARO je ovšem jedinečné svým původem. Jedná se o autentický speciál, který pro Rallye Dakar připravoval a startoval s ním Jean Louis Schlesser. Je vybavený plnotučným motorem z amerického svalovce Dodge Charger a automatickou převodovkou. Přece jen závodní režim na maratonských pouštních etapách je odlišný od stylu, který vyžadují revivalové Show Section, kde nejvíce trpěly brzdy, kterým automat moc ve zpomalování nepomáhá. Nejlépe se v lomu vedlo posádkám L.Hubálek – O.Hašek (BMW), V. Suk jr. – M. Suková (Swift), M. Ballek – F. Ballek (Legacy) a manželům Fürstovým (Audi). Z kamenitého povrchu zavedl dále revivalisty itinerář poprvé na nový asfalt motokárové dráhy v Písku – Hradišti, kde už na posádky čekali V. Kudrle, šéf místního AMK a starostlivá duše M. Brož, bohužel už bez časoměřiče A. Babky, který zemřel jen pár dní před akcí. Již známé posádky L.Hubálek – O. Hašek, sourozenci Sukovi, otec a syn Ballekovi ukázali, že jsou rychlí i na asfaltu, ten chutnal o poznání lépe než kamení i Triumphu TR7 Silovských, nebo Sieře Beranových. Z Písku následoval přejezd do Makarova, kde mezi kužely proti kopci došlo k dalšímu měření času. Tady všem vytřel zrak účastník historických maratónů O. Coufal se špičkovým Datsunem 240 Z, až za ním se srovnali Ballekovi, Hubálek s Haškem, Sukovi a Silovští. N trati závodu do vrchu se jako doma cítil čerstvý obhájce evropského vrchařského titulu L. Vojáček, jehož sněhobílou Calibru zdobily vavřínové věnce. Další vrchař na startu revivalu T. Vavřinec kromě slalomu do vrchu zaujal se svým nenápadným „bavorákem“ ještě v neděli v Sedlčanech, čistou a rychlou jízdou dokázal, že ani šotolina mu není cizí. Na organizaci této Show Section, hlavně na její přípravě, měl velký podíl bývalý úspěšný soutěžák S. Talián.

Po tomto prvním kolečku následovalo druhé se stejnými Show Sections a dojezd do cíle prvního dne na Staré Živohošti. Výsledky revivalu ovšem netvoří pouze body z měřených úseků, ale také dojezdy do časových kontrol. Posádky tak většinou nejdřív znají výsledky ze Show Section, protože dát dohromady všechna data z jízdních výkazů trvá delší dobu a teprve ze všech kontrolních míst nasbírané údaje připočtené k bodům z měřených úseků dají sumu, podle které se posádky seřadí. Nejspokojenější a i trochu překvapený byl Pavel Šofr, celý den se jen divil „my jsme všude přijeli včas?!“, jeho spolujezdkyně Eva Trantová odvedla výborný výkon, Pavel to za volantem Forda Sierry umí stále, takže se mohli do víru sobotní zábavy vrhnout jako nejlepší revivalová posádka.

Večer probíhal v tradičním stylu, jedna historka střídala druhou, špičkování mezi bývalými soupeři a stálými kamarády, hecování do dalšího dne a další hodnotná zábava nebrala konce. Tedy nakonec skončit musela, byť díky změně času na ní bylo o hodinu více času.

V neděli dopoledne už čekal na revivalisty jen přejezd do Sedlčanské kotliny, tam dva průjezdy ve dvou variantách tratě s vloženou orientační etapou. Tentokrát suchý, až prašný povrch tratě vytrestal nebývalé množství posádek. Jedna posádka krásného Rapidu, skončila i v minimální rychlosti na střeše, kam jí poslala vnitřní bariéra v jedné ze zatáček. Největšími smolaři se stali T. Píša se Z. Tulkovou, resp. jejich Ascona. Po loňském rozpačitém výkonu si letos již počínali jako zkušení revivalisté, přesto se T. Píša při posledním průjezdu kotlinou nevyvaroval chyby a skončil nepojízdný na bariéře mimo ideální stopu. Bohužel to nebylo všechno, jeden ze soupeřů kolem něj v prvním kole projel bez problémů a nepochopitelně v druhém mu najel do kufru. Výsledkem bylo zdemolované solidní německé auto, zatímco japonský útočník po opravě lepicí páskou dojel do cíle. Nutno dodat, že svou vinu uznal i s příslušnou finanční kompenzací za způsobenou škodu. V kotlině opět zaujal svou jízdou M. Šrajer na ARO Proto, opět na hranici fyzikálních zákonů. Časově na tom byli nejlépe již notoricky úspěšní L. Hubálek – O. Hašek, Ballekovi, mladí Sukovi, tentokrát se k nim přidali J. Kukelka –P. Ryšánek (Audi Quattro), P. Kolář – P. Kolář jr. (Škoda) a J. Bistiak – D. Adamec (Škoda)

Kdo je Kopelent?

To byla nejčastější otázka po vyvěšení výsledků. Vyhlášení výsledků je již tradiční rituál. Když se totiž posádky ze Sedlčan vydaly do Radotína, tam se teprve začaly sčítat všechny body. Po tom, co se všechny výsledky sečtou, dojde k vyvěšení prozatímních součtů a následuje čtvrthodina na případné reklamace. Ty tam jsou naštěstí doby, kdy po vyvěšení vzal útokem dav reklamujících kancelář, a každá oprava vyvolávala další. To se již neděje, T. Klíma se sice s kolegou při počítání zapotí, ale výsledky sedí. Po zveřejnění výsledků se ukázalo, že všem papírovým favoritům letos překvapivě vypálila rybník posádka dlouholetého zkušeného soutěžáka a nyní pravidelného účastníka EDDA Cupu L. Kopelenta a V. Rajnocha na Škodě 130 RS. V revivalu nestačí být nejlepší jen v jedné oblasti. Úspěch přináší vyrovnané výkony na měřených úsecích, pečlivá práce navigátora na přejezdech, harmonická spolupráce posádky, disciplinovaná jízda po trati a neselhávající technika. To všechno v součtu přinese sumu bodů a posádka, která získá tu nejnižší je absolutně nejlepší. Byť se oficiálně absolutní pořadí nevyhlašuje, přesto má absolutní prvenství svou prestiž. Pořadí v jednotlivých třídách je zde.

Letošní revival se opět vydařil, neutuchající zájem o tyto akce dokládá fakt, že do pěti dnů po skončení jednoho revivalu se naplnila startovní listina toho dalšího 201 jménem a muselo být přihlašování uzavřeno. Zájem o start a spokojenost revivalistů, kterou vyjadřují jednak hned po dojetí, nebo posléze v korespondenci jsou pro organizátory velkým zadostiučiněním a odměnou i v humorném srovnání s ohlasem, se kterým se setkala, tedy spíš nesetkala výzva jednoho aktivisty na sociální síti. Jediným omezením účasti je limitní počet posádek, bez ohledu na jejich sexuální, náboženskou, politickou, rasovou, potravní atd. orientaci (dostatečným důkazem tolerantnosti pořadatelů je, že se úplně stejně chovají ke všem i posádkám na Trabantech, nebo Opelech), který jsou organizátoři schopni ještě zvládnout, nejen na trati, ale i při ubytování, kdy se po zkušenostech z minula stále snaží zajistit ubytování pro všechny v jednom objektu, aby si všichni mohli společně užít i atmosféru společenské části revivalu. Další revival se uskuteční koncem dubna příštího roku. X. Rallye Berounka Revival skončil, ať žije X. Rallye Praha Revival 2020! Sláva vítězům, čest poraženým, díky organizátorům a všem všechno dobré!