I severoněmecké přístavní město mělo v 70. letech minulého století svého Jacka Rozparovače, resp. Fritze Rozřezávače. Také vraždil prostitutky - věštinou starší "dámy" při těle. Z hospody U Zlaté rukavice, kde se scházela sebranka ztracených existencí (mezi které když občas zabloudil někdo normální, nemohl se divit, když odcházel v lepším případě s četnými urážkami, nebo se zády pomočenými od bývalého nacisty v tom horším), je vodil k sobě domů, kde je nutil dělat různé věci od domácích prací až po sex. Celkově čtyřikrát se však stalo, že tyto ženy zavraždil, rozřezal pilkou a buď pohodil za barákem nebo narval do díry ve zdi ve svém bytě.

Dost sériových zabijáků doplatilo na to, že se dopustili chyb, protože jejich touha po vraždění byla prostě silnější než oni. Tohle nebyl případ Fritze Honky. Ten se uměl ovládat, když prostitutky dělaly, co jim nakázal. V přítomnosti blonďaté studentky Petry byl za hotového gentlemana. Bohužel proti němu hrál jeho vzhled - velké brýle, ušmudlané oblečení a velký nos. Maličko vlastně taky připomínal Adolfa Hitlera. Rozdíl byl v tom, že nešlo o žádné bestiální hovado, nýbrž o asociálního a možná lehce misogynního chudáka, který zkrátka nechtěl být sám.

To však samozřejmě pořád neomlouvá, co udělal. A na jeho dopadení se - alespoň podle toho, co ukazuje tento film - přišlo v podstatě náhodou. To znamená, že jestli se někdy budete chtít stát sériovými vrahy, dávejte si dobrý pozor, aby se poblíž nenacházeli žádní Řekové. Předchozí věta může možná působit kontroverzně. A přesně takový počin chtěl jeho režisér natočit: "Místo metodického pátrání totiž nabízí jen chaos, hnus, smrad a bezmála haptický prožitek z ,pekelné kuchyně' Fritze Honky. Akin s elegancí sobě vlastní vytvořil zrůdný artefakt, který tvrdě testuje diváckou odolnost a podvrací mysteriózní kult vytvořený kolem sériových vražd," praví distribuční materiály.
 

 










 

Kolik z vás kdy slyšelo o "mysteriózním kultu vytvořeném kolem sériových vražd"? To je jedna věc. A druhou představuje fakt, že U Zlaté rukavice netestuje ani tak diváckou odolnost, jako spíše diváckou pozornost, protože obsahuje dost pasáží, kterým schází pouze krůček k tomu, abychom se začali nudit. Chaos by to byl, kdyby režíroval například Olivier Megaton. O hnus by šlo v případě, že by kamera neuhýbala pohledem při drsnějších scénách. Smrad musí být v bytě takový, že si to asi ani nedokážeme představit (a žádné z žen to není divné).

Film U Zlaté rukavice možná zobrazuje věrně dané období v daném městě, ačkoli vedle té odporné knajpy se podíváme vesměs pouze k Honkovi a po nejbližších ulicích. A do továrny, kde se stane nočním hlídačem, seznámí se s uklízečkou Helgou Denningsenovou (Katja Studt) a jejím manželem, se kterým si poslechnou Karla Gotta v němčině. Nicméně doplácí zřejmě na to, že se těm vraždám věnuje jenom okrajově a více se zabývá Honkovým bizarním podivínstvím, na kterém toho je pramálo zajímavého. A protože masky patří k tomu nejlepšímu, co toto dílo nabízí, rozhodně to není o tom, že hlavnímu antihrdinovi už bylo něco pod čtyřicet, zatímco jeho představitel Jonas Dassler byl v době natáčení dvaadvacetiletý mladíček.

U Zlaté rukavice by byl sugestivnější počin, kdybychom třeba jen sledovali Honku, kterak chodí v noci po ulicích či zavítává do své oblíbené hospody, tam si vybírá svoje oběti, a pak je zabíjí. Nebo bychom sledovali, jak se na to připravuje. A všechno by bylo natočeno hodně podobným způsobem jako Saulův syn. A všechno by bylo pořádně explicitní. Fatih Akin po výborném dramatu Proti zdi a po ucházejícím Odnikud rozhodně nepotvrdil pověst originálního filmaře, s jehož kompletní tvorbou stojí za to se lépe seznámit. Není nejmenších pochybností o tom, že existuje celá řada působivějších filmů o sériových vrazích podle skutečné události.

FOTO: Film Europe