Nacisté utrýznili jejich babičku. Švédové přijeli do vily, kde žila

  8:02
Liberečanka Elise Perlmannová, žena z vážené a bohaté židovské rodiny, zemřela během druhé světové války v ghettu. V polské Lodži skonala v bídě 28. června 1942 daleko od svých dvou dětí, kterým se podařilo z vlasti včas odejít. Jejich potomci nyní dorazili do Liberce.

Kateřina Portmann před vilou v Údolní ulici | foto: archiv, Jan Pešek,  MF DNES

Na památku své babičky a prababičky tady položili Stolpersteine, kameny zmizelých, dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazené do země před domovy obětí holocaustu a nacistického režimu. 

„Díky našemu projektu Místa paměti se podařilo v Liberci umístit Stolpersteine také před vilu židovské rodiny Rosenbachových,“ říká Kateřina Portmann z katedry historie Technické univerzity Liberec. „U Rosenbachových se nám ale nepovedlo najít nikoho z potomků, zatímco u Perlmannových jsme uspěli. Studentka Sabina Laušmanová objevila díky Facebooku ve Švédsku Jenny Perlmannovou, pravnučku Elise Perlmannové, oběti holocaustu.“ 

Ve Švédsku žije rovněž matka Jenny Catherina Perlmannová a její bratr Thomas Perlmann. Kromě Jenny má Catharina ještě dvě děti - druhou dceru a syna.

Položení tří Stolpersteinů před honosný dům v Údolní ulici provázely slzy, slova díků i připomínka strašlivého utrpení v lodžském ghettu. „Jsem neskutečně vděčný, že se ceremonie koná,“ řekl Thomas Perlmann. 

„Stolpersteine nezdůrazňují nesmírné zločiny, které se staly na židovském národu, ale staví do popředí osudy jednotlivých lidí. Do doby, než mě pozvali do Liberce, jsem si nedokázal představit, jak bylo pro mou babičku Elise těžké, když musela opustit dům v Liberci a nacisté ji zařadili do transportu do ghetta v Lodži.“

Za války bydlel ve vile německý důstojník

Laušmanová napsala o tragickém osudu rodiny Perlmannovy bakalářskou práci. Vedla ji Kateřina Portmann. Studentku oceňuje za velkou snahu a velký zápal, díky němuž získala o Perlmannových hodně cenných údajů.

„Otec Walther Perlmann se přistěhoval do Liberce v roce 1910. Ve městě se zařadil mezi elitní advokáty. Jeho manželka milovala umění. Když si zařizovali nově vystavěnou vilu v Údolní ulici (dříve Talweg) pozvala si jednoho z nejvýznamnějších vídeňských designerů,“ uvádí Kateřina Portmann. „Dcera Gertrude Erika se manželům Perlmannovým narodila v roce 1912 a syn Hans Peter v roce 1919.“

Obě děti vyrůstaly v Liberci a studovaly vysokou školu v Praze. Jejich otec zemřel v roce 1935, těsně předtím, než nacistické Německo přijalo Norimberské zákony. Mířily proti Židům a dalším takzvaným méněcenným rasám.

Elise Perlmannová se svým synem opustili nádhernou vilu v Údolní ulici ještě před říjnem 1938, kdy Sudety obsadil Hitlerův wehrmacht. Z obavy před nacisty se přesunuli do Prahy. Za druhé světové války bydlel ve vile německý důstojník, vojenský lékař. Po roce 1945 ho československé úřady odsunuly do Německa.

Gertrude Erika Perlmannová v roce 1938 v Československu už nežila, vycestovala z něj v roce 1937 jako majitelka doktorátu z chemie a fyziky. Za novou vlast si vybrala Dánsko a za další dva roky Spojené státy americké.

Cesta do Švédska mu zachránila život

Její bratr Hans Peter zůstal s matkou v okleštěném Československu a později v protektorátu Čechy a Morava až do ledna 1940. Tehdy se mu poštěstilo vycestovat do Švédska, což mu zachránilo život.

Skandinávská země totiž zůstala po celou druhou světovou válku neutrální a Němci ji nezabrali. Útočiště našlo ve Švédsku kromě jiného většina Židů z okupovaného Dánska.

Elise Perlmannová po odchodu syna Hanse Petera v protektorátu zcela osaměla. Syn a dcera se ji pokoušeli dostat z okupovaného Československa. Uvědomovali si totiž, jaké hrůzy ji mohou potkat.

„Elise Perlmannová zůstala navíc v Praze takřka bez peněz a stěhovala se z bytu do bytu,“ podotýká Kateřina Portmann. „V říjnu 1941 ji nacisté převezli s dalšími více než tisíci Židy v transportu B do lodžského ghetta. Konce války se dožilo pouhých osmdesát jedna z nich. Život Elisy Perlmannové vyhasl v Lodži 28. června roku 1942.“

Dáma z vyšší společnosti zvyklá z Liberce na blahobyt zemřela v otřesných podmínkách v ghettu, kde obyvatelé trpěli hladem, zimou a nemocemi. Řada z nich zahynula přímo tam, další přišli o životy v pojízdných plynových komorách ve vyhlazovacím koncentračním táboře Chełmno.

„V transportech do Lodže skončily také rodiny dalších známých advokátů židovského původu z Liberce a jejich příbuzní,“ uvádí Kateřina Portmann. „Z některých rodin nepřežil vůbec nikdo.“

Trauma ho provázelo celý život

Hans Peter Perlmann se o smrti své matky v ghettu dozvěděl údajně ještě během druhé světové války. „Trauma zapříčiněné jejím tragickým osudem ho pravděpodobně provázelo celý život,“ domnívá se Kateřina Portmann.

Hans Peter Perlmann vystudoval ve Švédsku biologii a stal se významným vědcem. Podílel se kromě jiného na boji proti rakovině.

Gertrude Erika Perlmannová působila jako vědkyně na Harvardské univerzitě a na Rockefellerově univerzitě. Dlouhodobě spolupracovala s doktorem Fritzem Lipmannem, nositelem Nobelovy cenu za fyziologii a lékařství.

„Když Gertrude Erika Perlmannová podlehla v roce 1974 rakovině, přinesly zprávu o jejím úmrtí velké americké noviny The New York Times, což svědčilo o jejím vysokém společenském a vědeckém postavení,“ konstatuje Kateřina Portmann. „Své práci obětovala rodinný život. Nevdala se a zůstala bezdětná.“

Vědě se věnuje rovněž syn Hanse Petera Perlmanna Thomas. V roce 2001 obdržel titul profesora biologie. Od roku 2008 je členem švédské Královské akademie věd.

„Nikdo z potomků Elise Perlmannové zatím nenavštívil Československo ani v Česko,“ shrnuje Kateřina Portmann. „Cesta do Liberce pro ně bude vůbec prvním setkáním s vlastí jejich předků.“