Namyšlený fracek, který by zpětně sám sobě nafackoval. Smolař na zranění před mládežnickými šampionáty. Zdravě sebevědomá opora našlapaného Třince, co kráčí ve stopách nevlastního bratra Tomáše Fleischmanna. Taková byla ve zkratce cesta Michala Kovařčíka (22) k premiérové pozvánce do české reprezentace. „Chci dokázat, že si nominaci zasloužím,“ říká jeden z nejproduktivnějších mladých hráčů Tipsport extraligy před turnajem Karjala, který dnes Češi rozjedou zápasem proti Švédsku (18.30).
Jak najít správnou míru sebevědomí? Kde je hranice mezi dobře nastavenou hlavou, která vás v kritických momentech nakopne k nejlepším výkonům, a arogancí, co všechny kolem jenom štve a sráží? Michal Kovařčík se netají tím, že správnou cestu v začátcích hledal. I za pomoci rázné maminky, která se nezdráhala z tribuny vlétnout na střídačku, aby namyšleného synka usměrnila.
„Byl jsem fracek, přiznám to,“ vzpomíná Michal Kovařčík na první roky kariéry v Novém Jičíně. „Když se zpětně ohlídnu, tak se nesnáším. Do čtvrté třídy jsem byl strašně namyšlený, každý zápas jsem dával hromady gólů, řval po spoluhráčích. Kdybych se potkal zpětně, tak bych se vyfackoval.“
Na správnou cestu ho kromě trenérů a dědy Miroslava nasměrovala především máma. „Neměla problém vletět na střídačku a udělat pořádek,“ líčí s úsměvem Kovařčíkův starší bratr Ondřej. „To je pravda. Sám jsem si to postupně uvědomoval,“ přitakává Michal. „Cítil jsem, že mě i rodiče spoluhráčů nemají rádi. Byl jsem mladý, hloupý. Snad jsem postupně vyspěl. Hodně mi pomohl i pan Fleischmann (nevlastní táta), který na mě začal tlačit, abych se začal chovat normálně.“
Hrát jako Fleischmann
Otec Tomáše Fleischmanna - šikovného útočníka, který v NHL odehrál takřka sedm stovek zápasů, měl na hokejový rozvoj sourozenců Kovařčíkových velký vliv. „Radil nám, trénoval mě odmalička v Novém Jičíně,“ říká Michal Kovařčík. „A Tomáš nám často posílal hokejky, takové v té době u nás nikdo neměl, hrálo se s nimi výborně. Jeho styl se mi vždycky hodně líbil - šikovný, technický hráč. Žádná hrana, která by to jen bouchala. Měl hokejovou hlavu.“
Mladší z Kovařčíků se prezentuje podobným stylem: hlava nahoře, šikovné ruce, sebevědomé kličky. O jeho talentu se vědělo, ale srážela ho zranění. Přišel tak o mistrovství světa do 18 i 20 let.
„S osmnáctkou jsem před mistrovstvím objezdil všechny akce, ale v dorosteneckém play off jsem si zlomil ruku a měl po sezoně,“ vzpomíná. „Na druhou stranu, v týmu byli výborní kluci, kteří pak brali stříbro na mistrovství světa (2014), i bez zranění by bylo těžké se tam dostat. A ve dvacítce (2016) mě trenér Petr po turnaji v Rusku chválil, jenže mě dva měsíce před mistrovstvím sestřelil borec v Českých Budějovicích. Měl jsem otřes mozku a naštípnutou kost v ruce. Tím to haslo.“
Přes třineckou juniorku (titul v roce 2016) a prvoligovou „farmu“ ve Frýdku-Místku se Michal Kovařčík společně s bratrem Ondřejem probili do áčka Ocelářů. V play off 2017/18 zazářili s Davidem Ciencialou, ke stříbru pomohli třiceti kanadskými body. V minulé sezoně společně slavili titul. S tím postupně přicházelo i zdravé sebevědomí. Dvaadvacetiletý útočník přiznává, že to mu v extraligových začátcích chybělo.
Třeba se potkáme i v repre
„Vnímám, že mě trenéři více posílají na led, hrajeme s Ondrou i přesilovky. Když vám trenér věří, více si dovolíte,“ přitakává Michal. „Je to jiné, než když jsme v extralize začínali. To mi zdravé sebevědomí chybělo, nedovolil jsem si to, co v juniorce nebo v první lize. Člověk hraje na jistotu, nechce udělat chybu, protože si uvědomuje, že sestava je široká a další čekají na šanci. Bojíte se, že něco zkazíte a nahradí vás někým jiným. Moc si důvěry vážíme a chceme ji trenérům i týmu vrátit.“
Stejně vnímá i první reprezentační pozvánku. Společně s bratrem Ondřejem už byli na začátku minulé sezony na kempu národního týmu pro mladé hráče a trenér Miloš Říha si oba pochvaloval. Premiérovou pozvánku na Karjala Cup dostal Michal. Věří, že se časem dostane i na bráchu. „Třeba se to povede a setkáme se i v repre. Zohornové jsou tady taky tři,“ dodává s úsměvem.
| NEJPRODUKTIVNĚJŠÍ HRÁČI LIGY DO 24 LET |
|
1. Jiří Smejkal (23, Sparta) 16 zápasů/ 14 bodů (7+7) |
