Chantal si naši aukci zamilovala, říká ředitelka litoměřické diakonie

„Chantal Poullain si tu lidi zamilovala a oni ji také. Tato pevná přátelská vazba drží dodnes a je to znát na každém setkání,“ usmívá se Irena Opočenská, která v roce 1992 diakonii zakládala a od té doby ji vede.

6 fotografií

Kdo a kdy přišel s myšlenkou získávat peníze pro litoměřickou diakonii pomocí dobročinné aukce?
Stalo se to před čtvrt stoletím. V roce 1995, když jsme už poněkolikáté měli rozpočet velice našponovaný, přišel člen představenstva diakonie Jan Härting s myšlenkou zkusit získat peníze jinak než jen prostřednictvím dotací. Slyšel, že někde zkoušejí dělat aukce a draží výrobky klientů. Povzbuzoval nás, ať se toho nebojíme, ačkoliv sám byl velmi stydlivý.

Jak aukce začínaly?
Skromně, na té první jsme měli jen 31 věcí. Vydražit se za ně podařilo 35 300 korun. Porovnáme-li to s úplně nejvýnosnější aukcí, která byla v roce 2017 a přinesla i s darem od města více než milion korun, vidíme, že začátky byly opravdu v malém.

Nebáli jste se tenkrát, že se finanční přínos nezlepší?
První roky jsme před každou aukcí měli „strašnýho nerva“, jestli přijde dost dražitelů a jestli budou mít zájem si díla kupovat. Bylo to opravdu veliké napětí. Nakonec jsme si ale řekli, že tohle musí přestat a musíme být vděční za každou korunu, kterou dostaneme. Napětí se postupně začalo uvolňovat a časem vyrostly i částky od dražitelů. Samozřejmě v tom hrálo roli také získávání kvalitních výtvarných děl. Dnes už nemáme takové napětí, jaké jsme mívali v začátcích. Musím říct, že bez toho stresu jsou pro nás nynější aukce daleko příjemnější.

Aukce litoměřické diakonie Koná se ve čtvrtek od 18 hodin na litoměřickém hradě.  Hostem večera bude herečka a zpěvačka Chantal Poullain a herec a režisér Antonín Procházka.  Výtěžek aukce bude využit na spolufinancování rekonstrukce objektu bývalých kasáren v Kamýcké ulici, kde jsou chráněné dílny a kde se plánuje chráněné bydlení pro lidi s mentálním postižením.  Do dražby půjde celkem 45 předmětů.  Kromě výrobků klientů diakonie se bude dražit třeba vyřezávaný betlém Svatopluka Pelcla, sýr z farmy Držovice nebo díla Alžběty Kumstátové, Václava Šrůtka, Jindřicha Štreita, Kamily Ženaté Albrechtové či Tomáše Císařovského.

Co se ještě za těch 25 let změnilo?
Změnily se prostory. Začínali jsme v hotelu Salva guarda, časem jsme však museli hledat něco většího. Asi dva roky jsme byli v Besedě, pak několik let v Kolibě, a když se dostavěl hrad, nabídla nám paní ředitelka Matulová tamní velký sál, kde se aukce konají dodnes. Další změnu vidím v tom, že se za ty roky aukce dostala na velmi dobrou úroveň. Máme díla významných autorů, například po 13 let jsme dostávali sochy od Olbrama Zoubka, které se podařilo vydražit skoro za 800 tisíc. Velký zisk peněz byl také z dřevěných betlémů, které každý rok vyrábí jeden náš kolega. Díky nim se podařilo získat více než půl milionu korun. Vyrábí je celý rok.

Co všechno se z aukčních peněz podařilo vybudovat?
Peníze z aukcí nám pomohly jednak zachovat provoz a přežít a jednak vybudovat řadu věcí, na které bychom jinak neměli. Například bezbariérový nájezd pro vozíčkáře do čajovny Hóra v Litoměřicích, nová okna do chráněného bydlení v Terezíně nebo mikrobus na svážení pacientů. Díky aukci jsme také mohli zaplatit spoluúčast grantu na vybudování centra denních služeb. Peníze z loňské, letošní a i z té následující použijeme k opravě domu v bývalých dělostřeleckých kasárnách, kde budujeme chráněné bydlení. To bude sloužit pro klienty, jejichž rodiče stárnou. Tyto lidi je potřeba naučit bydlet samostatně, aby neskončili v ústavech.

Přežila by diakonie bez aukcí?
Určitě ne. Jako neziskovka totiž dostáváme peníze na provoz až několik měsíců po Novém roce. Do března tak nemáme vůbec nic a musíme to řešit půjčkami. Toto krizové období nám pomohly přežít právě aukce.

Irena Opočenská Ředitelka střediska Diakonie Litoměřice, které patří pod Českobratrskou církev evangelickou. Diakonii zde v roce 1992 zakládala a od té doby jí vede. V roce 2016 obdržela cenu Aloise Klára za rozvoj sociálních služeb v Litoměřicích. Vystudovaná chemička. Po revoluci chtěla zapojit do veřejně prospěšných aktivit v evangelické církvi, která nová svobodná společnost umožňovala. Má dva dospělé syny a je nadšená ze svých vnoučat. Ráda poznává nová krásná místa v Česku, vždy ji zaujme dobrá kniha a ráda si poslechne zemitou folkrockovou hudbu začínajícího Čechomoru.

Odkud přichází dražitelé?
Z různých prostředí. Velkou zásluhu na tom má náš duchovní otec a zakladatel Zdeněk Bárta, který se snaží různé lidi osobně oslovovat a nadchnout. Řadu dražitelů pozvou i rodiče našich klientů.

Aukce jsou známé svou krásnou atmosférou, čím to je?
První roky jsme na každou aukci zvali jiného hosta. Před sedmi lety jsme se takto domluvili se Chantal Poullain. Když jsme ji vezli z Prahy do Litoměřic a povídali jí o tom, co diakonie dělá, tak ji naše práce nadchla a velice jsme si porozuměli. Od té doby k nám jezdí pravidelně každý rok, lidi si tu zamilovala a oni ji také. Tato pevná přátelská vazba drží dodnes a je to znát na každém setkání. Chantal dokáže navodit velice srdečnou a neformální atmosféru. Letos na pětadvacáté výročí s sebou přiveze hosta, herce a režiséra Antonína Procházku.

Na co se návštěvníci letošní jubilejní pětadvacáté aukce mohou těšit?
Opět se budou dražit díla renomovaných autorů Tomáše Císařovského nebo Antonína Střížka. Nově se letos objeví díla malířů sdružených v Umělecké besedě, kteří nám sami svá díla nabídli. To je výjimečné, doposavad jsme totiž umělce oslovovali my. Letos se poprvé stalo, že si umělci sami mezi sebou řekli a darovali nám své obrazy. Dražitelé se mohou i letos těšit na vyřezávaný betlém a na díla našich klientů.