čtvrtek 25. dubna 2024 Marek

Muž, co strašnou smůlu měl. Náhled do života olomouckého záchranáře Martina Pospíšila

Nová kniha olomouckého záchranáře Martina Pospíšila se v těchto dnech objevuje v českých knihkupectvích. První kniha sklidila z části pohoršené reakce, nyní tu však máme pokračování. A o čem kniha Muž, co strašnou smůlu měl vlastně je?

Sledujete s oblibou vše, co se točí kolem zdravotnictví? Čtete rádi o profesionalitě záchranářů, lékařů a sestřiček? Myslíte si, že je špatné brát si nafukovací pannu jako svůj doprovod do společnosti? Nesnášíte motorkáře a vlastně ani nevíte proč? Myslíte si, že je správné trávit své přátele projímadlem, jen proto, aby od Vás neodcházeli? Prodělal/a jste v poslední době umělé oplodnění? Přijde Vám fér kupovat kokain v Mexiku dráž, než od vašeho lokálního dodavatele? Líbí se Vám příběhy, ve kterých dobro nakonec poráží zlo, neřádi dostanou, co si zaslouží, láska zvítězí a všichni žijí šťastně až do smrti?

Pak jste sáhli po špatné knize…

Myslím, že přesnější anotaci jsem dlouhou dobu nečetl. Trefné, zároveň však nic neprozrazující. Ovšem už z té poslední věty můžete dost dobře usoudit, jaká kniha se vám právě dostala do rukou. Tak bezbřehý sarkasmus jako v této knize aby člověk pohledal.

Martin Pospíšil absolvoval lékařskou fakultu Ostravské univerzity a v současné době působí jako profesionální voják, záchranář vzdušných odsunů 7. polní nemocnice Armády ČR. Můžete se s ním setkat po vytočení tísňového čísla na Ostravsku nebo v Olomoucké fakultní nemocnici. A nyní vychází jeho druhá kniha, která je volným pokračováním cyklu povídek Poslední pomoc.

A jak celou knihu shrnout víceméně do jedné věty?

Asi takhle. Pořádná dávka životní absurdity zabalená do pláště bezbřehého sarkasmu, kvůli němuž vám při čtení potečou slzy smíchu.

A rovnou můžete spotřebovat celé balení papírových kapesníků, než to dočtete do konce. Mně se to povedlo. Jestli mám totiž opravdu rád knihy, ve kterých se to nehemží přehnanou akcí, jsou to ty, které jsou psané s nadhledem, pořádnou dávkou ironie a sarkasmem. A to kniha Martina Pospíšila bezesporu splňuje. Některé příběhy v knize se jeví tak neuvěřitelně, že by se mohly zdát smyšlené. Ale jak všichni dobře víme, ty nejnesmyslnější příběhy jsou většinou ty nejreálnější, protože je nepíše autor na základě svých nápadů, ale život sám. Protože všichni víme, že život je občas pěkná svině.

Řečeno bez nějakých příkras, kniha nebude vhodná pro úplné puritány, kteří se rozčilují kvůli každému zle zvolenému slovíčku nebo trochu silnějšímu vyjádření. Takoví během čtení asi zemřou. Naproti tomu lidé, kteří milují osobitý, drsný a na nic jiného si nehrající sarkasmus, si v téhle knize budou libovat. Pokud si umíte udělat legraci sami ze sebe a nemáte problém pochlubit se známým s trapasy, které se vám povedly, pak jste našli knihu, při jejímž čtení si budete připadat, že něco takového se stalo i vám.

Kniha je momentálně dostupná v knihkupectví Kosmas, během několika týdnů by se měla objevit i v dalších. Druhou možností je kontaktovat autora na facebookové stránce knihy s tím, že vám knihu i s podpisem zašle přímo on. A já mohu jen doporučit, ať to uděláte. Něco takového, co stvořil Martin Pospíšil, byste na domácím trhu asi jen těžko hledali.

„Já tady čekám na instruktora autoškoly, mám tu dnes první hodinu jízd, tak jsem myslel, že seš to ty.“
„Né, vypadám já snad jako nějaký zasraný učitel, gádžo?!“
„Ne, to opravdu ne,“ odpověděl mu, když si ho prohlédl od hlavy k patě.
„Jak jsi to teď kurva myslel?! Jako že bych nemohl bejt učitelem?!“ samonasral se a slezl ze svého dopravního prostředku, ve kterém zapraskaly pružiny, když se mohly vrátit do původní polohy.
„Tak ty vole, co po mně vlastně chceš?“ ptal se Martin a zoufale couval dozadu. „Když si myslím, že seš učitel, tak se nasereš. A když teda nejseš učitel, tak se nasereš ještě víc? Tak už si vyber!“ (str. 66)

 

Štítky kniha, kultura, Martin Pospíšil, Olomouc

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.