Na britské značce Edition Records vyšly v říjnu tři novinky vesměs osvědčených a renomovaných jazzových muzikantů, kteří zde takto zároveň debutovali. Naskýtá se samozřejmě otázka, zda došlo k nějakému posunu v jejich tvorbě. Vesměs ano, ale ne vždy ku prospěchu…
11. října vydalo svoje první album Crosscurrents Trio složené z opravdových velikánů moderního jazzu; pod nahrávkou se slibným titulem Good Hope jsou podepsáni kontrabasista Dave Holland (ex-Miles Davis, Chick Corea, Bill Frisell atd.), virtuoz na tabla Zakir Hussain (John McLaughlin, Mickey Hart, Charles Lloyd…) a saxofonista Chris Potter. Tomu na Edition Records vyšla letos v únoru výtečná autorská deska, již jsem zde také recenzoval.
Tato trojice excelentních instrumentalistů spolu začala hrát z Hussainova podnětu vloni v létě, v září pak natočila toto album. Autorsky přispěli po třech skladbách Potter a Holland, dvakrát Hussain. Všechny jsou prošpikované vynikajícícími instrumentálními výkony, výraznými motivy, bohatě vystavěnými improvizačními toky, jenže… je to všechno až příliš dokonalé a podle jednoho mustru. Komunikace mezi aktéry sice funguje, ale bez onoho jiskření a vzrušení, tolik typického pro fúze jazzu a indické hudby v sedmdesátých letech. Skladby tak nějak proplouvají ušima, zašumí, zatetelí a zmizí. Přitom všichni tři hrají jako pánbůh, tabla mnohdy znějí jako třepetání ptačích křídel, tenorsaxofon vykresluje bohaté melodie, basa pobrukuje i duní, nechybí taneční rej, radost, otevřené náruče. Pohoda. Škoda, že Potter bere do úst jen dvakrát sopránku (Lucky Seven, Mazad), protože na tu hraje vypjatěji, naléhavěji, ostřeji, tudíž pro posluchače vzrušivěji. Album by mohlo obohatit prostředí nějaké čajovny, ale ve sbírce náročného jazzofila zůstane pravděpodobně utopeno. Naživo by to ale mohlo zabrat, to připouštím; už z úcty k protagonistům.
18. října spatřilo světlo natěšeného hudebního světa v pořadí desáté album experimentálního souboru Kneebody, nazvané přiléhavě Chapters. Již dvě dekády se jeho tvorba odvíjí v jakýchsi kapitolách, stylově více či méně rozdílných. Nyní zakotvil v novém vydavatelském přístavu a uvedl se nahrávkou, kde písně střídají instrumentálky; navzdory hvězdným pěveckým hostům (Becca Stevens, Gretchen Parlato, Michael Mayo a Josh Dion) je novinka silná hlavně tehdy, kdy se nezpívá. Je to škoda, neboť ve vokálně pojatých skladbách jsou Kneebody najednou zaměnitelní za jakýkoli r´n´b či soulový band, kterých je po světě přehršel, počítaje v to i luxusní hotely a zaoceánské lodě.
Současná sestava Kneebody je čtyřhlavá: saxofonista Ben Wendel, trumpetista Shane Endsley, klávesák Adam Benjamin a bubeník Nate Wood, který hraje ve třech skladbách také na baskytaru; jinak ve zbylých sedmi tvrdí muziku hostující Kaveh Rastegar, do loňska člen kapely. Kdo by čekal nějaká podobná crossoverová opojení ve stylu Twelve Songs by Charles Ives, kde zpíval Theo Bleckmann, či nahrávek s Davem Douglasem, bude totálně zklamán. Ovšem ani aktuální směsice rocku, jazzu a elektroniky nepostrádá sílu, byť ubylo okouzlení krautrockem. A tak si posluchač může vychutnat nu-jazz s říznými dechy (A Seaworthy Native, Ombré, The Non-Profit Prince of Lexington), hutný jazz-rock (Spectra, Chapters) a úderný hardbop na drum´n´bassovém podloží ve vypalovačce The Trip, kde navíc hostuje výborný jazzový pianista Gerald Clayton.
Do třetice všeho dobrého a nikoli už zlého… 25. října se poprvé na Edition Records představilo hvězdné americké trio The Bad Plus, a to albem Activate Infinity. Je to v pořadí druhý titul s pianistou Orrinem Evansem, který před dvěma lety nečekaně vystřídal Ethana Iversona, jenž kapelu v roce 2000 spoluzakládal. Rytmika zůstává nadále nerozborná: Reid Anderson (kontrabas) a Dave King (bicí). Jejich mix avantgardního jazzu s rockovými a popovými vlivy zůstal, ale nyní se již obejdou bez coververzí (a že jich bylo! Nirvana, Aphex Twin, Pink Floyd, Pixies, Neil Young, David Bowie, Black Sabbath atd.). A v roce 2011 doslova šokovali hudební svět odvážným uchopením Stravinského Svěcení jara.
Novinka (vydání vinylu je plánováno na 15. listopad) obsahuje osm autorských kompozic. Jejich společným jmenovatelem je hustá, místy až drum´n´bassová rytmika, výrazný melodický motiv, který pianista buď s proměnlivou dynamikou podrobuje zatvrzelé repetici (Avail, Slow Reactors, Undersea Reflections), nebo s úpornou květnatostí rozvíjí (Thrift Store Jewelry, Looking In Your Eyes, Dovetail Nicely), občas v kombinaci s obojím přístupem, jako v případě „The Red Door“ či závěrečné „Love Is the Answer“ s chopinovsky zabarveným klavírem. Na novém albu sice nezazní nic, co byste již dříve od The Bad Plus neslyšeli, ale takto sestavená kolekce vás pohltí a již nepustí. A s posledním tónem dostanete chuť začít znovu…
Crosscurrents Trio: Good Hope
Kneebody: Chapters
The Bad Plus: Activate Infinity
Edition Records https://editionrecords.com/
