O líbrzdovém víňe a o nahatich obráskoch,
zaspomínaų známí f šenku po dúhich rokoch …
„Já, ked sem ešče pazúrem enem bių …
jeden asi padesátročňí cigáň s nama robių,
no a ten na harmonike vjedzeų hrát velice dobre
a dicki, dicki, ked sme sceli, abi nám zas ňeco zahráų,
aspoň dvje deci líbrzdového vína ešče pret hraňím si ot nás vižádaų.“,
na mųadé roki zaspomínaų f šenku Milan nečekaňe …
Zvjedavo sem zareagovaų: „Líbrzdové víno a to je jaké?!“
Milovňík piva s úsmjevem odpovidaų: „Preca ribízlové!“,
a hned ve spomínkách na teho cigáňa pokračovaų:
„Pamatám si, jak ráz pocichúčki sa nás optaų,
lesik nemáme nahaté obráski a já sem odpovidaų,
že nač bi mu ňejaké ti nahocinki bili …
a šeci, šeci sme sa za krátkú chvílu až do popuku smíli,
lebo nahųas a isce aj úprimňe zareagovaų: ´Na pírku …´“.
„Na co ti nahaté obrázki potrebovaų? Na pírku?!“,
podotkeų sem a zopakovaų: „Na pírku?!? Prosím Ťa a co to je?!“
„Vidzím, že stoprocentňí záhorák s Tebja ešče dúho nebude,
ked vúbec nevíš, co znamená tak dúležité sųovo – ´pirkovat´ …“,
a víznam teho slovesa začaų ze smíchem, trízvo, visvjetlovat …
03.11.2019
Poznámka:
Jazyková korektúra: Andrea Danišová z obce Smolinské.