Zájem o eutanázii svědčí o povrchnosti a prázdnotě současné doby

Současný trend zájmu o eutanázii je v podstatě pokračováním zbabělosti rozvinuté ve 20. století ve vztahu k umírání na straně jedné a zbavování se nepotřebných věcí (tedy nevyužitelných lidských zdrojů) na straně druhé. Realita umírání je nahrazována představou o jistotě tzv. důstojné smrti a celé to může směřovat k tomu, že tak jak už do dětí lijou horem spodem doktríny o multikulti soužití či osmdesáti rozdílných sexuálních orientacích, budou si děti už ve školce malovat obrázky, jak si to zařídí (do růžového pokojíčku s plyšákem v náručí přijde hodný pan doktor s medicínkou), až je přestane život bavit.

Kde je motor, který po celá tisíciletí poháněl a povzbuzoval lidstvo jak k osobnímu rozvoji, tak k rozvoji celé společnosti? Tohoto motoru se lidstvo vzdává a nahrazuje ho pobídkami ke šťourání se v kdejakých osobních bolístkách, k jejich zveličování, k bezradnosti, beznadějné skepsi, následují deprese a takový nevyužitelný zdroj je vhodným adeptem pro eutanázii, proč ne i s iluzemi, vždyť ty skoro nic nestojí, a kdyby náhodou stály, však si je klient sám zaplatí. Zcela přitom opomíjím problematiku lidí, kteří potřebují péči a zájem ostatních, ale nedostává se jim toho, protože pro celé jejich okolí „je těch starostí příliš“.

Má nějaký společenský význam honba za postavením, fyzickou dokonalostí, společenskou prestiží, když tato honba je pak hlavním zdrojem touhy lidstva nějak to stáří či životní nezdary přelstít eutanázií? Celý ten styl „když to nemáš, jako bys nebyl“ konzumenty totálně degraduje na bezohledné hrabivce, kteří „jsou, protože to mají“ a méně schopná trdla, „která nic nedokázala“. Z obou skupin se časem vyklubou zájemci o eutanázii, ti první znudění, že už všechno mají a nic už je nebaví, ti druzí společensky zdeptaní nad svou neschopností.

Nizozemci chtějí rozšířit právo na eutanazii pro každého, kdo se touto představou osobní svobody nechá omámit. Je docela výstižné, že zrovna jim se potápí země do oceánu a měli by napnout veškeré síly, aby své otázky bytí a nebytí řešili na prvním místě. Nebo, že by se snad tímto způsobem připravovali na vlastní zkázu?

Kde je tedy řešení, když náboženství již zabírá u málokoho (i ti, co se domnívají, že jsou věřící, věří stejně spíše mamonu, kterým jsou obklopování)? Náboženství je v mnohém na vině, neboť sebralo lidem duchovnost, kterou nahradilo modlami, svatými, rituály, vlastní projekcí sebe sama do božstev nebo boha. Ptejme se svého nitra na cokoliv, když jsme bezradní, ptejme se i na eutanázii. Když se budeme dotazovat zbaveni vlastní pýchy a předsudků (říká se tomu také modlitba), vždy dostaneme odpovědi.

Zmíněný blog katolického kněze Marka Váchy viz http://blog.aktualne.cz/blogy/marek-vacha.php?itemid=35025&fbclid=IwAR0vr-f7G0FCurukwgk77WuJo8_39nY-KsxYt6x_qWvgy9rdmfeA2OqNJs8