V tomto článku se podíváme na to, jaké to skutečně je být americkým sniperem. Naším zájmem je Garret Reppenhagen. Co je zajímavé, že Garettův příběh se moc neliší od toho, který ztvárnil Bradley Cooper ve filmu Americký sniper (který byl pro změnu inspirovaný příběhem Chrise Kyla). Oba nastoupili do armády v pokročilém věku, byli v Iráku v r. 2004, když se snažili dopadnout vůdce Al-Qaeda Abu Musaba al-Zarqawa a oba strávili nesčetně hodin skryti na střechách, v popelnicích nebo v oknech čekajíc na ten správný okamžik vystřelit a zabít. Následující ukázky jsou výňatky z rozhovoru Garreta s Dennisem Trainorem Jr. ze salon.com.

Takto popisuje své první zabití:

„Byl jsem trénovaný tři roky na to, abych někoho zabil, a pak se to stalo. Pamatuji si to úplně přesně. Otočil jsem se zpět a on tam ležel, uprostřed silnice, křičel, vzpínal se. Vypadalo to, jako bych ho střelil šípem a on ho chtěl vyndat. Veškerá satisfakce najednou odezněla a přišla bolest, zlost a frustrace. Mohl jsem zešílet, že hned nezemřel a tak jsem ho střelil ještě třikrát, než se konečně přestal hýbat. To bylo poprvé, kdy jsem někomu vzal život. Nevím, proč tam byl. Hodně lidí bojovalo, protože nechtělo být okupováno, anebo protože jim ve válce umřel někdo blízký a oni ho chtěli pomstít. Je nemožné ospravedlnit to, že jsme je zabíjeli. V prvé řadě jsme tam vůbec neměli být.“

„Cítíte se být dlužen za každý život, co vezmete. Dlužen světu, že jste mu odebral možnost, že právě tento člověk udělá něco úžasného. Myslím na všechny veterány americké armády, kterým pomáhám najít si práci, doplnit vzdělání atd. a stejně přemýšlím i o těch, které jsem zabil. O tom, co mohli znamenat pro tento svět.“ [/quote]

Když se ho zeptáte na jeho počet, jen těžko o tom mluví…

„Nedělal jsem si žádné záznamy. Takové číslo ze mě nedělá lepšího vojáka a už vůbec ne lepšího muže. Řekněme, že když Chris Kyle potvrdil 160, tak já řeknu, že jsem 160 minul. Kéž by to byla pravda…Bavíme se tady o lidských bytostech, které každý den ničíme. Už jeden je příliš.“

Poté, co se Garett vrátil z války, začal chodit po školách a propagovat mír .

„Snažím se propagovat pacifismus ve školách. Ale přestal jsem říkat všechny ty historky, i ty ošklivé, protože v těch mladých mužích pořád vidíte jakousi jiskru v oku, že si myslí, že si těmahle sr*****a musí projít, aby dospěli.“

Když o svém rozporu s jednáním amerických vojáků chtěl promluvit během skupinové terapie, které pořádá Asociace amerických veteránů, nebylo mu to dovoleno.

„Vzali si mě stranou a řekli, že to není místo, kde bych měl vyjadřovat své politické názory. Ale o to nešlo. Cítil jsem se vinen a styděl se za to, že jsme páchali zvěrstva na lidech okupované země. Přišli jsme tam a všechny brutálně utlačovali. Když o takových pocitech nemůžu mluvit na terapii, tak pak mi terapie asi nemůže pomoct.“

Je důležité, aby byly vždy vyslyšeny obě strany; každý má právo na to být informovaný, jak to ve válce skutečně chodí. Měli bychom se zbavit představy amerických vojáků jako hrdinů. Co by se stalo, kdyby každý voják na světě jednoduše složil zbraň a řekl by „ne“? Přemýšlejte o tom.

Zdroj:  salon.com