Jde zčásti o psychosomatickou nemoc. Počet lidí s ní narůstá, protože podle alergologa už nežijeme přirozeně
24. října 2019 00:20
Přidejte si nás na domovskou V Česku trpí astmatem přibližně osm procent populace – tedy asi 800 tisíc lidí. Počet lidí s touto nemocí neustále mírně narůstá. Proč? „Protože už zkrátka nežijeme přirozeným způsobem života. Dýcháme znečištěné ovzduší, jíme průmyslově vyráběné potraviny, málo se pohybujeme. Zhruba sedmdesát procent života strávíme v zaměstnání a z toho v devadesáti procentech v interiérech a ne v přírodě. Náš životní styl není ani přirozený, ani zdravý,“ vysvětluje docent Petr Čáp, vedoucí lékař Centra alergologie a klinické imunologie a polikliniky Nemocnice Na Homolce.
Kromě lékové terapie tak odborníci zkoumají další možnosti, které by život lidí s astmatem zlepšily nebo kterými by nemoci mohli dokonce předejít. „Ve světě probíhá mnoho studií hledajících, co působí na imunitu člověka. Neurologové například sledovali vliv masáží na imunitu pacientů s imunologickým deficitem a zaznamenali výrazné odchylky k lepšímu. Nakolik však lze tyto výsledky vztáhnout na obecnou praxi, zatím není možné říci,“ říká docent Čáp.
Předmětem vědeckého zkoumání je také vliv nedostatku spánku či krátkodobého a dlouhodobého stresu na imunitu jedince. Dostatek spánku sice neposiluje imunitní systém člověka, umožnuje však jeho zdárné fungování. „Dlouhodobý nedostatek spánku – 5 hodin denně namísto vhodných 8 hodin – prokazatelně organizmu škodí, včetně fungování imunitní obranyschopnosti,“ doplňuje alergolog Čáp. A také platí, že zatímco akutní krátkodobý stres imunitu povzbuzuje, dlouhodobý ji deprimuje.
Typickým projevem astmatu je dušnost a tu provokuje řada faktorů – stres je jedním z nich. Podle psychiatra Radkina Honzáka lze nástup dušnosti ovlivnit. „Dušnost je spojena s úzkostí a naopak. Obavy z udušení a snaha dostat do sebe co nejvíce vzduchu může paradoxně k dušnosti vést. Nástup úzkosti, paniky a s ní spojený pocit dechové nedostatečnosti umí v mnoha případech rozehnat prosté cvičení – několik prostých cviků vyvolá hormon irisin, který pozitivně ovlivní mozek, a ten si lépe poradí s pocity úzkosti a následně dušnosti,“ říká psychiatr.
Vliv psychiky na průběh nemoci lze pozorovat nejvíce právě u astmatu, ale vidět je i u jiných plicních nemocí – chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) nebo dokonce rakoviny plic. „Pokud je pacient aktivní, a i s těžkou nemocí pracuje a vede sociální život, snáší nemoc mnohem lépe než jedinec, který se uzavře a zcela rezignuje. Plicní lékařství by vždy mělo jít ruku v ruce s psychologickým poradenstvím,“ uvádí profesor Vítězslav Kolek, přednosta kliniky plicních nemocí a tuberkulózy.
