Že se dají v nenápadných mobilních hříčkách utratit celoživotní úspory, je bohužel známý fakt. Pro obsedantní hráče se v herním průmyslu už před lety vžil výraz velryby a někteří provozovatelé mobilních her na jejich lovu svůj byznys dokonce staví. Jeden takový nadšený hráč s naditou kreditní kartou přináší daleko větší zisk než miliony obyčejných „čudel“, které autorům hry maximálně občas kliknou na reklamu.
Henry Fong vydělal první milion dolarů v Microsoftu, pak už to prý přestal počítat.
Příklad člověka, které nechal v nijak výjimečné mobilní hříčce Transformers: Earth Wars 150 000 dolarů (cca tři a půl milionu korun), už by tak mohl posloužit jen jako další opakované varování, to by si však šéf jeho vydavatelství Yodo1 Henry Fong nesměl následně pustit pusu na špacír. Během vývojářské konference Melbourne International Games Week totiž s nebývalým cynismem popsal, jak jednoduché je na takovýchto hráčích vydělávat.
„Vždycky jsem si myslel, že když své publikum budete monetizovat příliš agresivně, tak odejdou. Ve skutečnosti je to naopak,“ řekl reportérovi serveru Gamesindustry.biz a pokračoval: „Jakmile začnou utrácet, neodejdou. Chtějí zůstat ve hře a uchovat svoji investici. A když zůstanou ve hře, utrácejí ještě víc.“
Fong, který podle svých slov vydělané miliony ani nepočítá, dokonce vyvinul softwarový nástroj, který na základě chování hráčů dokáže s 85% přesností identifikovat potenciální velrybu, navíc si je jistý, že časem zvýší jeho účinnost minimálně na 95 %.
V roce 2014 pobouřili EA vydřidušským Dungeon Keeperem. Podobné hry však vznikají dodnes.
K čemu je to dobré, asi není potřeba blíže vysvětlovat, na podobné hráče je totiž mnohem snazší zacílit individuálními nabídkami, dělat pro ně speciální eventy a vůbec, starat se o jejich blaho přednostně. Fong zdůraznil, že to nikdy nesmí dospět do stavu, kdy různí lidé budou platit za stejné věci jinou částku. Takový přístup by mohl způsobit odliv obyčejných hráčů a servery by zely prázdnotou.
Během diskusního panelu se jeden tazatel zeptal, co by řekl lidem, kteří mají náběh se takovou velrybou stát, na to Fong odpověděl trochu oklikou. „Děláme analýzy cenové elasticity a podle toho nastavujeme cenu. Pokud jste dítě, které si nemůže dovolit utrácet tisíce dolarů, cena je nastavená tak vysoko, že se ani neodvážíte nad ní přemýšlet, například 300 dolarů. Ten kdo si to může dovolit, se na to podívá a řekne si – tři sta dolarů za věci v hodnotě tisíce dolarů? Sem s tím.“
Že si někteří lidé takové nákupy dovolit nemohou, a přesto to dělají, si nepřipouští. Naopak se domnívá, že lidé peníze utratí tak jako tak, jeho úkolem je jen postarat se o to, aby to bylo v „jeho“ hrách. Ostatně vývojáři her nemohou přebírat zodpovědnost koncových zákazníků o nic víc než například výrobci luxusních telefonů.
I na mobilech vzniká spousta her, které z vás nechtějí jen sedřít kůži. Zkuste třeba český Chameleon Run.
Přesto si Fong svými výroky příliš popularity nevybudoval. Vývojáři „transformerů“, britští Space Ape Games se od monetizačních praktik, které jejich hra pod Yodo1 v Číně používá, distancují a zaklínají se tím, že jejich cílem je pouze dělat zábavné hry.
Spoustě ostatních „poctivých“ mobilních vývojářů pak vadí, že to na ně vrhá špatné světlo a volají po regulaci trhu, jak už se ostatně poslední dobou děje u tolik propíraných lootboxů. Zkušený novinář Rob Fahey varuje, že tyto hry používají sofistikované psychologické metody a vývojáři se tak zcela nemohou vzdát zodpovědnosti.
