Městská divadla pražská zahájila svou sezonu hned dvěma premiérami v divadle Komedie. Tato scéna je ze všech tří, které pod Městská divadla pražská patří, nejvíce otevřená moderně pojatým počinům a netradičním kusům. Po Slávě a pádu krále Otakara v režii Michala Háby se tak zde představila i druhá novinka na repertoáru s názvem Lazarus. České adaptace tohoto muzikálu Davida Bowieho a Enda Walshe se ujal Marián Amsler. 

Lararus v Městských divadlech pražských

Hudebníka Davida Bowieho, který svou kariéru nastartoval především v 70. letech 20. století, netřeba dlouze představovat. Na svém kontě má 25 studiových alb, která nahrál v rozmezí let 1967-2016. Poslední album Blackstar vyšlo těsně (pouhé dva dny) před jeho smrtí, stejně jako se těsně před jeho smrtí podařilo dokončit a uvést muzikál Lazarus, na němž Bowie spolupracoval s Endou Walshem. Muzikál tak vzniká v době, kdy si je Bowie již vědom toho, že umírá. Což se promítlo i do hlavních témat muzikálu, kterými jsou osamělost, hledání životního smíření – s druhými i sebou samým – a samotný odchod ze světa.

Lazarus v Městských divadlech pražských

Inspirací pro muzikál Lazarus se stal film Muž, který spadl na Zemi z roku 1976. V něm si David Bowie zahrál hlavní roli mimozemšťana Newtona, jenž se zaseknul na Zemi bez možnosti návratu na svou planetu a v područí alkoholu, kterému propadl. A právě v tom okamžiku se s Thomasem Jeromem Newtonem – osamělým, zlomeným, lehce šíleným a absolutně bez naděje – setkáváme. 

Lazarus v Městských divadlech pražských

Kromě něj se představí i další postavy jako Newtonova asistentka Elly, jejíž proměna v dávnou Newtonovu lásku Mary Lou nevyřeší její problémy ani s Newtonem, ani s jejím manželem Zachem. Nebo Valentin, jednoznačně záporná postava, jelikož máchá nožem podobně šíleně jako zabijácký robot Roberto z Futuramy. I když není úplně jasné proč. Jeho protipólem je Dívka. Možná skutečná, možná smyšlená; možná halucinace, možná anděl. Každopádně díky ní získá Newton chuť do života i do práce a pokusí se postavit novou raketu, v níž by mohl Zemi opustit.

Lazarus v Městských divadlech pražských

Takto zkratkovitě podané to zní vcelku srozumitelně, ovšem samotné představení až tak přehledné není. Ve chvíli, kdy máte pocit, že se v ději začínáte trochu chytat, přijde písnička a je po všem. Obávám se tak, že mi zůstalo mnoho utajeno. Jednotlivé postavy by mohly být lépe rozkresleny, aby vystoupil jejich význam ve hře, je-li tam ovšem nějaký. Nelze totiž také vyloučit, že se jednalo o změť obrazů šílenstvím postižené mysli, jež sama těžko rozeznává realitu od svých fantazií. Jak by se v podobné psychotické kakofonii pak mohl vyznat divák?

Lazarus v Městských divadlech pražských

Dojem mírného zmatku umocňovala i scéna, kterou Juraj Kuchárek proměnil pomocí lan i kulis v bludiště. Herci se tak v podřepu prodírali tunýlky v obvodových stěnách, případně se jimi rovnou plazili, aby se dostali z jedné strany jeviště na druhou. Pokud jej chtěli projít přímo, museli se v druhé polovině popasovat s již zmíněnými lany.

Lazarus v Městských divadlech pražských

V čem inscenace ztrácí kvůli nepřehlednosti děje, to jí plně vynahradí zpěv. V průběhu muzikálu zazní osmnáct Bowieho písní, mimo jiné Lazarus, Changes, Life on Mars? nebo Heroes. Marián Amsler navíc vsadil na skvělé hlasy Ondřeje Rumla a Igora Orozoviče, což byla v podstatě sázka na jistotu. V mnou navštíveném představení se v hlavní roli představil Ondřej Ruml, který Newtonovu roztřesenost a nerudnost zahrál velmi uvěřitelně, nadto perfektně zpíval.

Stejně tak Erika Stárková v roli Dívky (jež své pěvecké kvality už předvedla například v Žítkovských bohyních v Divadle pod Palmovkou) či Nina Horáková jako Elly, ale i ostatní. Oceňuji především dobře nastavený zvuk a sílu hlasu zpěváků, kdy se nenechali převálcovat kapelou, a jejich hlasy zněly tak, jak měly. V tomto považuji Lazara za výjimečně povedený muzikál. Pokud se tedy ztratíte v ději, užijte si představení alespoň jako koncert. Stojí to za to.

DIVADLO: LAZARUS

Režie: Marián Amsler
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna: Juraj Kuchárek
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Původní instrumentace a aranžmá: Henry Hey
Hudební nastudování: Jan Aleš
Pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková
Překlad libreta: Michal Zahálka
Projekce: František Pecháček
Hrají: Ondřej Ruml/Igor Orozovič, Nina Horáková, Erika Stárková, Pavol Smolárik, Michael Vykus, Huyen Vi Tranová/Tereza Marečková, Michal Bednář
www.mestskadivadlaprazska.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
9
Zpracování
6
Výprava
7
Herecké výkony 7
10
recenze-divadlo-lazarus-mestska-divadla-prazskaMuzikál Lazarus Davida Bowieho a Enda Walshe je unikátní už svým vznikem. Jeho premiéra proběhla pouhý měsíc před Bowieho smrtí. Bylo to tak naposledy, kdy Bowie během děkovačky stanul před publikem. Začátkem roku 2016 pak ještě vyšlo album Blackstar, jež obsahuje některé písničky z muzikálu. Dva dny na to Bowie zemřel. Lazarus se tak dá vnímat jako pokračování Muže, který spadl na zem, ale také jako výpověď člověka, který si uvědomuje, že umírá. Muzikálu trochu škodí nepřehlednost, či možná dokonce absence dějové linie, dobře zvolené obsazení s výbornými hlasy tento nedostatek však vyvažuje.