Foto Film Europe
Německý režisér s tureckými kořeny Fatih Akin, oblíbenec filmových festivalů, točil v minulosti především filmy akcentující pocity německých imigrantů. Skrze zábavné i vypjaté momenty zkoumal stabilitu konzervativních hodnot, jako jsou rodina, přátelství či bratrská láska. V jeho filmech se diváci setkávali s velkým počtem elegantně načrtnutých postav a košatý děj se často neomezoval na jednu zemi, ústřední postavu či dvojici. Tento funkční koncept Akin opustil ve svém posledním filmu Odnikud, v němž popisuje cestu německé ženy od zoufalství až k pomstě ultrapravicovým extremistům, kteří zavraždili jejího manžela a syna. Na jedinou postavu se soustředí i snímek U Zlaté rukavice, Akin v něm však jde formálně mnohem dál. Film tak bude překvapivým zážitkem nejen pro náhodného diváka, ale také pro fanoušky předchozích režisérových snímků.
Zrůdnost a touha po kráse
Pro Akina je charakteristická záliba v postavách na okraji společnosti. Ve filmu Proti zdi jeho hrdinové nevidí smysl života, chtějí buď umřít, nebo alespoň porušovat všechna pravidla. Právě kvůli tomu se jim hra začne postupně vymykat z rukou a jejich život dostává novou dynamiku. Protagonista snímku U Zlaté rukavice Fritz Honka i zlehka vykreslené figury jeho obětí, hamburských prostitutek z nejchudší společenské vrstvy, jsou na tom přesně opačně. Zoufale chtějí žít a fungovat po svém, jejich způsob života je ale zvrácený a svým způsobem nelidský. Honka je král této zoufalosti. Jeho fyzická ošklivost je tu na vedlejší koleji – je zcela upozaděna jeho nechutným, nepřijatelným nitrem.
Startérem Honkových zvrhlostí je vždy alkohol a právě ten jej spojuje s jeho oběťmi. Pokud divák v průběhu filmu dokáže vůbec na něco myslet, je to otázka „Nebyl by Honka bez alkoholu jen obyčejný, nešťastný, fyzicky znetvořený člověk?“. Ta teze však pouze vyplývá z kontextu, Akin sám ji nerozvíjí. Nezajímají ho ani Honkovy oběti, až na jedinou ženu, které se podaří z vrahových spárů prchnout. Snad díky tomu, že se k němu snažila být lidská a neurážela ho pro šerednost či impotenci. Dokázal by se Honka nestat zrůdou, kdyby společnost okolo něho nebyla tak zrůdná? On totiž touží po kráse, ta mu je však nedostupná. Zosobňuje ji mladá dívka, které Honka jednou zapálí cigaretu a jež se ve filmu pak několikrát objevuje, aniž by si ho všimla. V představách se pak stává Honkovou součástí. A právě díky ní vidíme, jak ošklivost může být tragická, což nijak nesnižuje Honkovu zrůdnost.
Portrét švába
Bizarnost celého příběhu podtrhuje dobová móda a design, které jsou z dnešního pohledu velmi neestetické. Jsou ovšem podány velmi stylově, se smyslem pro detail a dokonalost, a tvoří tak důvěryhodný rámec, ve kterém lze protagonistovu zrůdnost chápat také jako dobový produkt. Jeho byt je do detailu vymodelované doupě, z něhož až na jednu výjimku nevede cesta ven. Hrdina sám spíš než člověka připomíná brouka požírajícího jiné brouky v záběrech přírodovědných filmů. Akin jeho jednání nevysvětluje, nedojímá se nad ním; na rozdíl od předešlých svých snímků je chladný – jako dlaždička v koupelně. A ke sledování filmu nás vedou podobné pohnutky jako ke sledování zmíněných videí. Je to nelítostný portrét zrůdy, švába, který žije mezi odpadky, ale přesto chce zoufale žít. Dokud ho náhodou nezašlápne noha někoho, kdo se ho oprávněně štítí.
Autor je publicista.