„Někdy si připadám nepatřičně, když hodnotím, známkuji, kritizuji fotbalisty, kteří umí s míčem nepoměřitelně víc, než jsem kdy uměl já,“ přiznávám hráči, jehož jsem také kritizoval, když na to přišlo.
„To je v pohodě. Je to tvá práce a snažíš se ji dělat, jak nejlépe dovedeš. Nic osobního,“ ujistí mě.
Na naše upřímné povídání jsem si nedávno vzpomněl, když se trenér Ostravy Bohumil Páník v pořadu Dohráno plus v České televizi ostře pustil do nás, sportovních novinářů: „Fotbal hodnotí lidi, kteří nemají profesionální licence. Jsou to prostě novináři. Někteří nehráli ani fotbal. Jak je to možné? Oni ovlivňují statisíce lidí. Možná se to teď od novinářů obrátí proti mně, ale říkám to naplno. Kolik novinářů má profesionální trenérskou licenci? Jeden. Já taky nebudu divadelním kritikem, když na to nemám vzdělání.“
Možná bych se měl cítit dotčeně, ale spíš jsem přikyvoval. Rozumím, co tím zkušený trenér myslel.
A pokračoval: „My jsme takový národ, že tady je každý trenér. Mám rád kritiku, když je konstruktivní a když k něčemu směřuje. Když to napálí Milan Luhový, tak se nad tím zamýšlím, protože hrál v zahraničí, hrál velký fotbal, dovedu to chápat. Ale když dvaadvacetiletý, pětadvacetiletý novinář hodnotí, jestli mě mají, nebo nemají vyhodit, to je zcela zcestné.“
Načež Luhový přikývne: „Hodnotí to povrchně, neznají situaci v klubu. Neumí vyhodnotit, co je špatné, co je dobré, přínosné pro hru. Od novináře si přečtu, že je Jílek jeden z neprogresivnějších trenérů v Česku, ale kdybych mu dal otázku, jestli mi může tu progresivitu vysvětlit, je konec.“
K zajímavé diskuzi přidal názor obránce Jablonce Jan Krob: „Dřív jsem nemohl dospat rána, abych viděl, jakou jsem dostal známku v novinách. Myslel jsem, že jsem hrál dobře, pak jsem byl skleslý, protože jsem dostal špatnou známku. Jeden člověk nemůže ohodnotit dvaadvacet hráčů, to je strašně těžké, to nemůže ohodnotit ani trenér.“
Hájil nás zkušený novinář Karel Häring, mluvil o tom, že úloha redaktorů je dávat věci do souvislostí, nestavět se do role taktika a že fotbal je především show, jež generuje peníze. Podepisuji. Ale souhlasím také s výše uvedenými poznámkami a pokusím se přidat další.
Pro fotbal je skvělé, když se o něm mluví. Rozebírá do detailu. Dokud zajímá čtenáře a fanoušky, tak žije a přiláká sponzory.
Aby informace nebyly povrchní, je potřeba, aby byli slyšet reportéři z místa, kteří roky mapují dění v konkrétním klubu. Nasbírali zkušenosti, mají své zdroje i svou pověst. Nakonec si však stejně čtenář vybere, od koho a kde chce informace brát. Výběr má naštěstí celkem pestrý.
Ano, jeden novinář těžko může objektivně oznámkovat všechny hráče na hřišti. Často to dělá už v průběhu zápasu, uzávěrka se blíží... Pokud to čas dovolí, vždy se snažím vidět aspoň klíčové situace znovu ze záznamu. Abych se ujistil, kde byl už zárodek důležité akce. Kdo ji rozjel, kdo přišel o míč, ledabyle se vrátil do svého prostoru...
Ani tak nemůže být konečná známka spravedlivá, neboť nevíme, jaký taktický plán má hráč držet, zda například krajnímu bekovi nevyčítáme slabou podporu ofenzivy a on přitom měl od trenéra zakázané přejít půlku...
Je dobré, když to hráči berou s nadhledem jako Rajnoch, když chápou, že jde opravdu především o show, o to, aby se o fotbale, té překrásné hře, neustále mluvilo.
Jako je špatný a dobrý fotbalista, jako je špatný a dobrý trenér, je i špatný a dobrý pekař a taky novinář. Někdy mi je až stydno, když slyším, na co je schopen se kolega zeptat – také mě hned trkne, že fotbal asi nikdy nehrál. Ale aspoň se o něm bude i díky jeho otázce mluvit...
Nemyslím si, že trenér potřebuje hrát fotbal, aby byl skvělým trenérem, nemyslím si, že novinář potřebuje mít trenérskou licenci, aby byl dobrým novinářem.
Jak to, že faul Frýdka na Grigara prošel?
I bez licence lze po víkendu například napsat, že Páníkova Ostrava také v Plzni ukázala své limity, že není dlouhodobě schopná uspět v lize na hřištích soupeřů hrajících o poháry, že většinou vyhoří.
Že Sigma pod trenérem Látalem předvedla před chabou návštěvou dva tisíce osm set diváků proti Českým Budějovicím festival marnosti bez hlavy a paty a že byť Látal vidí, že to doma skřípe, tak venku to zatím také není až na některé pasáže o moc veselejší.
Že je pozoruhodné, že rozhodčí Machálek uznal sparťanskému obránci Kayovi branku v Teplicích, které jasně předcházel faul Frýdka na brankáře Grigara. A je alarmující, že to ani video neodhalilo – stejně jako v závěru Frýdkovo držení za dres Řezníčka ve slibné šanci.
Že je vůbec pozoruhodné, že hráči jako Frýdek mají být lídry Sparty s kapitánskou páskou.
Obecně se jako novinář držím jednoduchého pravidla: kritizuji, když je co kritizovat, a chválím, když je co chválit. Třeba, že v Teplicích, v Plzni a na Slavii přišlo více než deset tisíc diváků. To potěší vždycky.
Fotbal je show pro lidi.
Pomozme mu každým svým dílem, jak nejlépe umíme. A když chybujeme, uznejme to, co nejdříve jsme schopni, nevymlouvejme se, omluvme se, popišme fakta bez příkras a zkusme být zítra zase lepší.
Pěkné ponedělí.
