Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, jak praví jedna stará moudrost a titul jedné knížky. Ženy na to tak nějak mají nárok, říká se obecně, protože hormony s nimi cloumají víc než s chlapy. Mužští to mají v podstatě jednoúčelové, tedy ty hormony. Ono se to sice nesmí moc říkat, že ženským občas „kape na karbid“, protože ženy jsou dle současné ideologie nejutlačovanější menšina ( i když jich je většina), tedy hned po homosexuálech a jiných LGBT. Ovšem ono se dneska už nesmí říkat kdeco. Tzv. seriózní mainstreamová media by si tohle netroufla otisknout ani náhodou, ještě že máme internet. Trochu mi to začíná připomínat dobu, kdy na mě jakýsi major StB na Ruzyni ječel, že budu říkat a psát jen to, co chtějí oni. Když jsem se ohradil, že já si myslím to, co říkám, zařval na mě (ten tzv. hodný policajt), že myslet si můžu, co chci, ale říkat budu to, co chtějí oni.

Ten druhý (tzv. zlý policajt) nejprve chodil kolem a mlátil hlasitě pravou pěstí do dlaně levé ruky a pak si stoupl za moji hlavu tak, abych závan vzduchu letící pěsti cítil zezadu na vlasech. Vot, takaja byla togda žizň.

Dnes je to jinak. Myslím s tou hysterií a zoufalstvím. Od jisté doby projevují naprosto pomatené zoufalství některé politické strany a někteří politici. Naposledy mne svým zoufalstvím uzemnil politický program ODS. Ohlas byl obecně dost divoký. Z pravicové strany se ODS prý chce stát zeleno-rudo-oranžovo-pirátskou stranou. Zepředu to vypadá, ten nový program, jakoby demokraticky a pravicově, ale jakmile nadzvednete sukni, ukáže se, jak říkala moje maminka, že je to „navrch huj a vespod fuj“. To, co je vyvěšeno na netu, ten program, se jmenuje „Čtyři pilíře“ a vypadá celkem rozumně. Ale pod sukní jsou věci, z kterých musí pravý volič ODS dostat kopřivku. Stačí hledat. Dobře to popsal Ondřej Neff v úvodníku Cesta zmateného voliče dne 10.10. 2019.

Z programu, který je plný milionkrát vyřčených slibů o „menším státu, podpoře podnikání, stavbě infrastruktury“, kterým už nevěří ani jeho sepisovatelé, trčí hromada „modernizačních“ nesmyslů, jak je O. Neff popsal:

„Daňové volno pro rodiče, jejichž partneři pobírají rodičovský příspěvek. Aha, v tom je rukopis paní Maláčové, která vyhodí Hamáčka ze sedla, aby měla volnější přístup ke státní kase. Volný lístek na vlak do Evropy pro osmnáctileté, tak to vypadá na piráty. No, a nakonec přijde rozvoj elektromobility a dotační politika ve prospěch krajiny a v reakci na klimatické změny. Konečně vím, na čem jsem, uleví si zmatený volič. Bursík se vrací! Odskáče to zase Šumava, padne to, co ještě zůstalo stát, ale zelená bude aspoň politika, když už Šumava bude černá.“

V zásadě to na mě dělá dojem, že se ODS asi po deseti letech probudila, všimla si, že jsou tady nějací noví mladí voliči, a rozhodla se je získat. Ovšem nejhloupějším způsobem, jak je to jen možné. Takovým tím „lezením do análů“ politicky dezorientované a mediálně zpracované mládeže a naskočením na politickou vlnu takzvané „modernity“ pokroku. Tím ovšem zcela zaručeně přijdou o tradiční voliče vycvičené číst mezi řádky a překládající si politická hesla do lidštiny. Tak například podpora „alternativních zdrojů pohonů aut“ znamená kývání na ekologické šílenství elektrických aut, („podpora vývoje alternativních pohonů v automobilové osobní a veřejné dopravě a jejich zavádění do praxe“), proti nimž je plán zúrodňování celin v SSSR a šílenství meliorací u nás vcelku nevýznamným počinem. Akorát pak sověti neměli co do huby a my máme dokonale odvodněnou krajinu, takže tragicky vysycháme. Prší dost, ale meliorace všechnu vodu odvede. V SSSR podobné experimenty vedly ke stavu, který krásně popisoval starý vtip:

Sejdou se odborníci na brambory z USA, Československa a Ukrajiny. Američan povídá: „My na jihu zasadíme brambory v únoru a v květnu je sklízíme!“ Čechoslovák na to: „No, tak to my nezvládneme, my je zasadíme v březnu a sklízíme nejdřív koncem června.“ Ukrajinec se podrbá na hlavě a povídá: „My zasadíme brambory v pondělí a někdy je už v pátek sklízíme!“ To není možné, vykřikují ti dva odborníci. „Ale je,“ praví Ukrajinec, „vy víte hovno, co je to hlad.“

Ďábel se skrývá v detailu. A těch čertů je v tom programu ODS více než dost. ODS nastupuje cestu do pekla. Pomatená a zpovykaná mládež, kterou by chtěla ODS přilákat, půjde k pirátům anebo jinému obskurnímu totalitářskému spolku, jako šli u našich sousedů k Zeleným.

Ovšem občanští demokraté nejsou první a nejsou sami, kdo to zkouší.

Před lety jistá intelektuálně-pokroková strana mírného pravicového nádechu, Unie svobody, když zjistila, že jejich voliči středního věku se ztrácejí někam do neznáma, tak se rozhodla, že si sežene voliče mladé. I rozhodli se, že začnou bojovat za legalizaci marihuany.

Naprosto zblblí ze lživých a nesmyslných článků v tisku a informací z televize tvrdících, že naši mladí spoluobčané kouří všichni marihuanu a netouží po ničem jiném, než aby se prodávala na každém rohu. Domnívali se, že objevili úžasný zdroj voličských hlasů. Vůbec je, ty vznešené jakoby intelektuály, nenapadlo, že novináři lžou, jak když Rudé právo tiskne. A že zahraniční „výzkumné“ organizace, plodící tyhle hovadiny, vůbec nevzaly v potaz, že u nás nebyla po roce 1989 mládež naučená tak lhát, jako na „vyspělém Západě“. Tam se nepřiznal ke kouření marihuany nikdo, protože lhát v této věci se tam už tehdy považovalo za „normální“. Často jsem pobýval v té době kousek od Madridu v pohoří Sierra de Guadaramma. Při večerní návštěvě v barech místních městeček, zvláště tam, kde byla mládež, byl dým z marjánky tak hustý, že jsem býval občas mírně sjetý i já. Ač jsem marihuanu nikdy nekouřil. Také na jedné odborné konferenci, pořádané Francouzi na „výletní lodi“, se táhl nad Středozemním mořem z horní paluby takový sloup marjánkového kouře, že jsme diskutovali, jestli se „nesjedou“ i ti racci, co létali za lodí.

No, dopadlo to tak, jak muselo. Pro volby v roce 2006 strana US radikálně změnila image a s pentagramem ve znaku a hlásáním nutnosti okamžitě zlegalizovat marihuanu se pokusila získat hlasy mladých voličů ultraliberálního až anarchistického smýšlení. Ve volbách však propadla s ziskem pouhých 0,3 % hlasů (absolutně 16 457). Tuhle politickou mrtvolu ani mladí anarchisté nevolili a od té doby o ní nikdo neslyšel.

Ale pomatené zoufalství nepředváděli jen hoši z US. Takový pohled na „hubou“ pravičáka Kalouska z TOP 09, zabaleného v tibetské vlajce uprostřed „pravdoláskařů“ po boku knížete Schwarzenberga… Neuvěřitelné. TOP 09 se postupně, bez jakéhokoli smysluplného programu propadla do dnešní bezvýznamnosti, ač se oba pánové snažili, jak říkají bratři Slováci, „vliezť mladým do riti“. Kalousek se pomátl (nebo byl v lihu) tak, že napsal na svém příspěvku na Twitteru k fotce, na níž mává tibetskou vlajkou, tento průvodní text: „Vstupte do TOP 09, máme na centrále dětskou skupinu a já tam chodím dětem dělat čápa. Cítí se pak jako v hnízdě.“ Bože, měl tohle zapotřebí? Kalousek a kníže, omámeni senzačním výsledkem voleb presidenta, kdy jen tak tak neuspěli, nepochopili, že knížepána volili mnozí jen jako protipól Zemana a taky proto, že na ně padal odlesk záře „Jeho knížecí milosti“. A ne kvůli TOP 09. Dneska je to celé politická mrtvola, jejíchž pár červů se předvádí dosti trapně na pražském magistrátu a neuvěřitelný politický cestovatel Pospíšil dělá v Bruselu republice ostudu, protože už je bruselštější než samotný Brusel.

Socdemáci nastoupili svůj pád do bezvýznamnosti nejprve Špidlou, jehož trapné působení v Bruselu pak vyvrcholilo na Západě velkoplošnými plakáty s jeho fotkou s textem „A to byste chtěli, aby vás něco takové zastupovalo v Bruselu?“ Politika neomarxistů v ČSSD od Marxové, Dienstbiera a dalších až po dnešní „Venezuelu Maláčovou“ vedla k tomu, že dělníci a technici, voliči ČSSD, se tak namíchli na arogantní postoje „nových pokrokových intelektuálů“ jednajících podle ideologických vzorů z USA a západní Evropy, že utekli k ANO a SPD. Hned za nimi zmizeli ČSSD drobní živnostníci, když vedení strany začalo hlásat starobolševická hesla, tak milovaná našimi mediálními „vzdělanci“, většinou bývalými normalizačními slouhy, že každý malíř pokojů je „podnikatel“ a že co podnikatel, to zloděj tyjící z mozolů pracujících.

Politika tohoto eurokřídla ČSSD je tak devastující, že jim utekli k ANO i státní zaměstnanci. představa Špidly a vůbec celé sociální demokracie, že ideál pro naše pracující je být sice chudý, ale umytý a čistě záplatovaný (to si nemyslí ovšem jen ČSSD) a hlavně a politicky a ekologicky uvědomělý, vedla k tomu, v čem dnes socialisté jsou. Zoufalý přívěsek ANO, stále více a více trapný. A neschopný.

Na tuto cestu se vydala ODS a lze jen očekávat, že se co nejdříve octne v kolektivu politických stran, co jsou pod hladinou a dýchají už jen brčkem. Skuteční demokraté je volit nebudou. Mladá generace, jež je schopná volit stranu, která na předvolebních plakátech ukazuje demokratické politiky jako vězně a šéfa pirátů jako bachaře s obuškem, volit ODS taky nebude. Mladým se stále víc a víc líbí nová totalita a asi se jim v tom bohužel demokratickými způsoby zabránit nedá.

Ale proboha, u toho snad nemusí asistovat ODS! Jedno je jasné. Buď se změní ODS, anebo půjdou její voliči jinam. Třeba k mladému Klausovi. Mnozí s rozpaky, ale kam jinam?

*****************************

Po úspěchu knihy Krvavé dozvuky války - 1945 vydalo nakladatelství Grada + Cosmopolis novou knihu Václava Vlka - Mauthausen, ďábel v líbezné krajině, která popisuje jeden z největších komplexů koncentračních táborů v Evropě za druhé světové války .
Osou knihy je líčení osudu českých vězňů koncentračního tábora, který byl určen mj na likvidaci elit českého národa. Zabývá se nejen bestiální vraždou pomocníků a rodinných příslušníků čs. parašutistů, kteří odstranili jednoho z nejvyšších nacistů Heydricha, ale i dalšími událostmi. Například zavražděním písničkáře Hašlera nebo vražedným zámkem Hartheim, kde zahynulo možná až sto tisíc lidí v akci „T4", i u nás neznámou vzpourou sovětských zajatců a následným „lovem na zajíce“ pořádaným úřady a občany Mauthausenu.
Na konci přichází neuvěřitelný příběh osvobození tábora americkou armádou vedenou švýcarským bankovním úředníkem. Právě včas, aby se nacistům nepodařilo realizovat hromadnou vraždu cca 40 000 vězňů a občanů přilehlých obcí. Knížka plná informací, které bychom měli znát.