„Česko je šesté v Evropě v počtu orgánů pro transplantaci, to je fajn, ale Španělé, kteří jsou na špici, mají k dispozici dvakrát tolik orgánů. Mají totiž v každé nemocnici vládou finančně podporovaného pracovníka – transplantačního koordinátora, který neustále dělá osvětu mezi anesteziology. Ti mají odměnu za zásadní medicínský počin – darování orgánů,“ popsal vedoucí nefrologie I. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň Tomáš Reischig.
„Játra, srdce a plíce jsou orgány život zachraňující, zatímco za ledviny máme alternativu – dialýzu, ale stejně je riziko úmrtí na dialýze násobně vyšší,“ dodal Reischig.
Personál, který dárce orgánů zajistí, podle něj musí dostat odměnu.
„Jde o peníze na konkrétní pozici transplantačního koordinátora nejen u nás v transplantačním centru velké fakultní nemocnice. Ve Španělsku totiž zajistili, aby koordinátor mohl být i v menších nemocnicích, u nás třeba v nemocnici Karlovy Vary či Klatovy, protože každý dárce se počítá,“ uvedl Reischig.
Připomněl, že když nemocnice pošle dva nebo čtyři dárce, je v českém prostředí, kde je malých nemocnic spousta, obrovský rozdíl.
„V malých nemocnicích dělají dobrou práci, ale trpí nedostatkem financí a personálu. Finanční motivace by jim umožnila starat se o věci, které nejsou potřebné přímo pro dárce, který je zemřelý, ale pro další pacienty,“ popsal Reischig.
Podle něj nestačí sázet jen na entuziasmus koordinátorů v transplantačních centrech, kteří udržují kontakty s různými pracovišti, neustále probírají pacienty, kteří zemřeli a radí, kdo by mohl být dárce.
„Toto děláme desetiletí dozadu, proto máme od 90. let počty dárců trvale na vysoké úrovni. Je to ale výsledek práce lékařů, kteří to mnohdy mají jako druhou práci vedle úvazku anesteziologa a mají za to velmi malou odměnu,“ popsal Reischig.
Deset tisíc za orgán
Nemocnice sice získává za zemřelé dárce peníze, ale je to podle předsedy České transplantační společnosti a přednosty chirurgické kliniky plzeňské fakultní nemocnice Vladislava Třešky absolutně nedostačující.
Odměna je deset tisíc korun za orgán. Plzeňské transplantační centrum orgány zásobuje nejen vlastní nemocnici, ale i další zdravotnická zařízení. Hlavně IKEM Praha, kde se provádějí nejen transplantace ledvin, jako v Plzni, ale i transplantace srdce, jater a slinivky břišní.
Náklady na udržení orgánů jsou ale na jednotkách intenzivní péče výrazně vyšší, za každý den do transplantace se jedná o statisíce korun.
Argumentem pro zvýšení plateb podle lékařů je, že transplantací se výrazně šetří prostředky. „Za dialyzační léčbu VZP a ostatní pojišťovny vynakládají na pacienta kolem jednoho milionu korun za rok, zatímco na péči po transplantaci 200 až 300 tisíc korun ročně. To je jedna z mála léčebných opatření v medicíně, kdy lepší léčba je výrazně levnější,“ podotkl Reischig, který si přeje, aby se Česko přiblížilo Španělsku.
Dostupnost transplantace nám závidí i Němci
Třeba jako to udělalo Chorvatsko. „Je to malý stát, jistě ne bohatší než Česká republika. Měli málo zemřelých dárců, šli ale španělskou cestou s velkou investicí státu a dostali se během pěti let na jeho úroveň. Bylo to ku prospěchu pacientů, kteří potom dostávají třeba ledvinu s daleko menší čekací dobou. Ta je totiž důležitým faktorem pro prognózu po transplantaci,“ vysvětlil Reischig.
I přesto je ale ve srovnání s okolními státy dostupnost transplantace v Česku mimořádně dobrá. „Závidí nám ji i vyspělejší státy kolem nás, protože téměř nikdo při čekání na transplantaci ledviny nezemře. V Německu je čekací doba kolem pěti let, riziko úmrtí na čekací listině na transplantaci ledviny je zhruba šest procent každý rok,“ přiblížil Reischig.
Na čekací listině je v Česku přes 550 pacientů, novou ledvinu dostane ročně přibližně 500 lidí, v plzeňské nemocnici je to kolem čtyřiceti příjemců. S transplantovanou ledvinou žije v zemi přes pět tisíc lidí.
„Máme pacienta, který s darovanou ledvinou žije již asi 25 let, ale také řadu pacientů, kteří podstoupili druhou, třetí i čtvrtou transplantaci,“ řekl Reischig.
Střední doba funkční životnosti transplantované ledviny je v ČR 14 let. Díky pokroku medicíny mohou lékaři provést transplantace mezi dárcem a příjemcem, které by ještě před deseti lety nebyly možné.
