Hlavní obsah

Andrea Kalivodová a Marian Vojtko: Hudební světy se dnes dost protínají

Právo, Jaroslav Špulák

Ve Velkém sále pražské Lucerny se 15. a 16. prosince odehrají další z řady mimořádných koncertů nazvaných Společně a Vánočně. Představí se na nich pěvci Andrea Kalivodová a Marian Vojtko. Doprovodí je Praque Cello Quartet, Jiří Škorpík, Sound & Rhythm Orchestra a členové sboru Národního divadla v Praze.

Foto: Lucie Levá

Andrea Kalivodová a Marian Vojtko spolu na velkém koncertě vystoupí poprvé.

Článek

Už jste v minulosti společně koncertovali?

Kalivodová: Známe se už asi patnáct let. Seznámili jsme se přes naši společnou profesorku zpěvu Evu Blahovou. Měli jsme i nějaká společná vystoupení, ale byly spíše komorní nebo šlo o večírky a plesy. Hrajeme spolu v Hudebním divadle Karlín v operetě Polská krev. Koncerty v Lucerně budou ale naše první velké.

Vojtko: Jsem rád, že to bude zrovna v době vánoční, protože to je čas, který spojuje lidi. Spojí také nás dva.

Na začátku budeme zpívat hudbu starých mistrů, kterou miluju. Často ji zařazuji do svých koncertů, protože se mi ty skladby skvěle zpívají, vyhovují mému hlasu. Pokračovat budeme přes operní melodie, muzikálové, moderní a skončíme u vánočních písní.

Vaše osobnosti reprezentují dva světy, operní a muzikálový. Rozumějí si?

Vojtko: Operní zpěv jsme studovali oba. Andrea u něho zůstala a já se přesunul k muzikálům. Na koncertech v Lucerně se ale hudebně takříkajíc potkáme a každý do nich dá to nejlepší, co umí a co má rád.

Kalivodová: Hudba je radost a navíc nás oba nesmírně baví propojování žánrů. Program koncertů chystáme tak, aby byl exkluzivní a líbivý. Rádi bychom, aby se na nich lidé cítili dobře a aby nás skladby spojily.

Foto: Lucie Levá

Andrea Kalivodová a Marian Vojtko

Velmi často o tom hovořil i Karel Gott.

Kalivodová: Přesně tak. Mnohokrát zmiňoval, že umění lidi propojuje a sjednocuje. V tom je i síla hudby. A je v tom i síla Vánoc.

Mariane, proč jste odešel od oper k muzikálům?

Vojtko: Studoval jsem na vysoké škole múzických umění v Bratislavě, když se v roce 1998 na chvíli přestěhoval tehdy oblíbený muzikál Dracula do Bratislavy, probíhal konkurz na obsazení rolí slovenskými účinkujícími a má profesorka Eva Blahová mi řekla, abych na něj šel. Já to udělal a zazpíval jsem na něm svůj part operně. Řekli mi, že to nepůjde, a abych se pro druhé kolo naučil zpívat muzikálově. To se stalo, i když to nebylo stoprocentní.

Postupem času jsem si muzikálové zpívání osvojoval více. Nakonec mi má profesorka řekla, že bych měl jít do Prahy, protože bych se mohl na muzikálové scéně uplatnit. Odešel jsem kvůli tomu z operní scény a Draculu i teď hraju v Hudebním divadle Karlín.

V té době mi bylo nabídnuto angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde jsem hostoval. Já ho ale odmítl, protože se mi muzikálový svět zalíbil. Byl takový volný.

Foto: Lucie Levá

Andrea Kalivodová a Marian Vojtko

Andreo, jaké máte mínění o muzikálech?

Kalivodová: Muzikály jsou dnes velmi náročná disciplína. Ti, kteří v nich účinkují, musejí umět zpívat, tančit, hrát a ještě by měli dobře vypadat. Inteligentní operní pěvci na muzikálový svět rozhodně nepohlížejí špatně. Navíc existují takzvané velké muzikály a ty vyžadují účast velkých hlasů. Hudební světy se dnes dost protínají.

Mimochodem mám jeden velký umělecký sen. V úžasném americkém muzikálu Muž z kraje La Mancha je role Dulciney-Aldonzy. Už spřádám plány, protože bych ji ráda nastudovala a interpretovala.

Miluju operu, miluju Národní divadlo. Ale můj alt již dospěl do stadia, kdy by tu roli zvládl rád a se ctí. Nemám problém přepnout od opery k muzikálu. Ráda mám také šansony a do budoucna je chci na svých koncertech více interpretovat.

Mariane, láká vás vůbec ještě operní svět?

Vojtko: Samozřejmě. Je pro mě velký a noblesní. Mohu prozradit, že vlastně trochu čekám, až mi nějaký intendant zavolá a nabídne mi zase operní roli. Budu muset pak přitvrdit hlasová cvičení, ale podstoupil bych to velice rád.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám