Výsledky polských voleb odhalují odvrácenou stranu ODS

KOMENTÁŘ. Volby do polského Sejmu s přehledem vyhrála současná vládní strana Právo a Spravedlnost (PiS). Fakt, že je zatížena mnoha aférami, voliče neodradil. Úspěch kontroverzní sociálně konzervativní strany ocenili i čeští politici – vedle prezidenta Miloše Zemana, předsedy hnutí SPD Tomia Okamury i například místopředsedkyně ODS Alexandra Udzenia.

PiS je často kritizována za pošlapávání demokracie. Nejen, že  její reforma soudnictví skončila před Evropským soudem, ale také převzala kontrolu nad veřejnoprávními médii, která nyní informují ve prospěch vlády. 

Dává tedy smysl, že z české politické scény jim podporu vyjádřil například Zeman nebo Okamura. Překvapivé však je, že to samé udělali i někteří politici z ODS, která nedávno spustila kampaň “30 let svobody”.

Jaký názor má ODS?

Například první místopředsedkyně strany Alexandra Udzenia napsala na svůj twitter gratulaci s tvrzením, že jde “o jasný důkaz toho, že konzervativní politika je v dnešní rychlé a nepřehledné době nejrozumnější a nejlepší volba.” Svou gratulaci připojil také poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil, přičemž oba tyto příspěvky sdílel i oficiální twitterový účet ODS. 

Nutno podotknout, že reakce ostatních twitterových uživatelů na tyto příspěvky jsou převážně negativní. “Myslím, že patříte do Trikolóry,” píše například jeden z diskutujících. Název nově vznikající politická formace Václava Klause mladšího ostatně v diskuzi zaznívá docela často.

Pak je zde právě paradox s novou kampaní “30 let svobody”, kterou strana počátkem srpna vyhlásila. Ta má sloužit jako připomínka sametové revoluce a samozřejmě zdůrazňuje i fakt, že někteří významní aktéři té doby dodnes působí právě v ODS. V ODS jsou i pamětníci, kteří otevřeně mluví o zpochybňování ducha 17. listopadu a nutnosti boje za svobodu. 

Zatímco ale jedni mluví o demokracii a vládě lidu, druzí oslavují stranu, která tyto hodnoty do velké míry pošlapává. 

Lepidlo jménem antibabiš

Když byl na začátku roku z ODS vyloučen Václav Klaus mladší, působilo to jako snaha vyjít vstříc umírněnější části voličstva. Jakkoliv byl ale tento extrém eliminován, strana si tedy očividně pořád zachovává své tvrdší křídlo. 

To nemusí být nutně problém, ODS není jednolitá entita a pluralita názorů je v demokracii prospěšná věc. Problém nastává, když se objeví neshody ve fundamentálních částech programu. Příkladem může být vztah k EU, životnímu prostředí nebo právě k vládám s autoritativními tendencemi. Taková strana se pak stává pro voliče nečitelnou, je nejednotná a její schopnost prosazovat v parlamentu jakékoliv zájmy je oslabena. Otázkou zůstává, jestli dokáže ODS držet toto napětí v rozumné míře. 

Zatím se jí daří nacházet jednotící téma v podobě opozice k Andreji Babišovi a současné vládě. Klasická taktika společného nepřítele se zde osvědčila. A vzhledem k tomu, že ten podle posledních výzkumů jen tak nezmizí, ODS se ještě na nějaký čas pravděpodobně nemusí vnitřních rozporů obávat.

Pokud by se však situace změnila, vedení strany si bude muset položit otázku, zda se snažit hledat kompromis, nebo posílat členy ostřejšího křídla rovnou do Trikolóry.