Věci kterým nelze věřit. (Takovej nenápadnej blog)

Můj nájemník mi ukradl pěknou skříň a tvrdil mi, že tam vůbec nebyla. Moje chyba, měl jsem ji mít v předávacím protokolu, a ne si říkat, že přece nebude krást skříň. V tomto a podobných případech je rozpoznat důvod jeho málem přísahám, že tam skříň nebyla, snadné. Protože každý ví, že se krade. Kradou dokonce i ptáci, například straky, a byli pozorováni dokonce i tučňáci, jak kradou oblázky ze sousedního hnízda, aby zvětšili hnízdo svoje.

Složitější bývá, rozpoznat darebárny mazanější. Znám příklad výtečníka, který ve snaze maskovat čtyřku z ruštiny z kompozice, rozcupoval vlastní žákovskou knížku a pak ji ubulený ukazoval třídní profesorce (už s vytrženou stránkou s onou šťourou) s poukazem na neznámého viníka. Správně předpokládal, že po vystavení duplikátu žákovské se do ní zpětně známky zapisovat nebudou.

Sofistikovanějším způsobem lhaní bývají lži společenské, směřující k ovládnutí obyčejných lidí, což přispívá k tomu, aby se z některých stali úspěšní vládci. Sem patří například triky šamanů. Šaman, předstíraje že léčí, si přijde za své nečisté kejkle na množství darů. Podobně prosperovala, hlavně ve středověku, i katolická církev, bohatla na základě úspěšného předstírání, že dary pro církev jsou dary boží milosti.

Pro klamání veřejnosti podvodem zorganizovaným politickou mocí se mi ted ´ právě vybavil pěkný příklad z pamětí komunistického pohlavára Vasila Bil ´aka: Jako krajský tajemník komunistické strany na Slovensku prý jednou zorganizoval vojenské cvičení v lesích, kde se srocovali venkovani, snad proto aby zaútočili na okresní sekretariát strany, mělo to být z nevole z nějakého zdražování. Tahle akce jej katapultovala do ÚV KSS. Ale kdo ví, jestli nezorganizoval nejprve i ono samotné rolnické povstání, aby proti tomu mohl zasáhnout a blýsknout se a tím nastoupit kariéru, která vyvrcholila pozvání armád k přepadení Československa v srpnu 1968. Ovládání mas je hotová věda. Teprve v naší demokratické společnosti se takové nepravosti nedějí, protože máme svobodné volby, no skoro, vid ´te.

Proti tomu se zdá být příběh s předstíranou smrtí vzácného kanárka banální. Jak říkám, chytrému napověz.

Děti například museli vědět, že kanárka lze potají odvézt a prodat. Když jde o kanárka, je to snadné. Když o větši objekt, bývá logistika složitější. Ale co se někomu zdá být nemožné, je pro jiného rutina.

A považte, že kolikrát věci nejsou tak snadné, jako že klíčem k rozpoznání klamu je informace, že kanárek chybí.

Člověk ale zas nesmí být paranoidní, aby si myslel, že nepravda je vše, co jej potká. Nebo by to aspoň neměl říkat nahlas či dokonce o tom psát.

Na druhou stranu, klíčkem ke dveřím psychiatrické ambulance zevnitř bývá ve správné tónině a přesnou dikcí pošeptat primáři při vizitě, že přece to, že jste paranoidní, neznamená, že po vás nejdou. Když to uděláte dokonale, ani neví a prohodí sis vámi místo.