Co říkáte na nedávná vyjádření prezidenta Miloše Zemana a premiéra Andreje Babiše pro ParlamentníListy.cz, kdy první jmenovaný prohlásil, že je namístě uvažovat o zrušení koncesionářských poplatků pro ČT, a předseda vlády krátce nato řekl, že by se nebránil zrušení televizních poplatků pro některé skupiny obyvatel. Jaký názor byste v takové diskusi zastával?
Obě úvahy nejsou ničím novým a již několik let se průběžně objevují v různých podobách. Já osobně jsem přesvědčen o tom, že původní nastavení veřejné služby médií, včetně jejího financování a kontroly, bylo nastaveno správně. Ovšem pro danou dobu a stav společnosti. Byl jsem ochoten za jakoukoli cenu toto nastavení bránit. Ale zdá se, že je dnes třeba hledat nové modely, odpovídající současné „bláznivé“ době. Ukazuje se, že dosavadní model je nefunkční a nepřináší zamýšlený a očekávaný výsledek. Cítím i určitou vinu, že například akademická obec nedokázala vysvětlit a popularizovat obsah a pojetí veřejné služby, nemluvě o tom, že politické garnitury často také netušily co je jejím smyslem. Definici máme i v zákoně jasnou, jen její naplňování „pokulhává“, respektive se míjí s původním záměrem. Ale veřejnou službu médií potřebujeme! Způsobů financování a cest k jejímu zkvalitňování je řada a chce to širokou diskusi. Umím si představit mnohá řešení, já bych se bránil privatizaci a pro mnohé zase financování přes státní rozpočet evokuje „státní média“. Ovšem třeba kombinace v podobě položky státního rozpočtu a veřejné kontroly volených členů kontrolního orgánu by mohlo přinést efektivní využití zdrojů a přímou a jasně definovanou odpovědnost.
Díky fondovému hospodaření nevykazuje Česká televize vedená generálním ředitelem Petrem Dvořákem hospodářskou ztrátu, což při tomto způsobu ani být nemůže. Fond televizních poplatků vytvořený za bývalého ředitele Jiřího Janečka neustále klesá, protože slouží k tomu, aby se rok co rok hospodařilo s nulovým výsledkem. Vy jste na tuto skutečnost jako jediný z tehdejších členů Rady ČT upozorňoval, ale zůstal jste s kritikou osamocen. Jak se na to díváte s odstupem času?
Fond televizních poplatků vytvořil František Lambert, bývalý finanční ředitel České televize, a důvod byl zcela jasný. Ochránit již jednou zdaněné televizní poplatky před dalším „zdaněním“ a vytvořit v době, kdy televize hospodařila s přebytkem, zdroj pro další budoucí technologický rozvoj anebo například tvorbu náročnějších projektů.
Petr Dvořák se vlastně nijak netajil tím, že chce tento fond „vytěžit“, a to už když předložil Radě ČT návrh dlouhodobého plánu, který byl jednoznačně nastaven na dobu postupného vyčerpání těchto úspor. Upozornil jsem na to hned a pak postupně každým rokem dokládal, že hospodaření není vyrovnané a pouze odčerpává Fond televizních poplatků. Všechna má vyjádření a podklady jsou dodnes přístupné na blogu. Upozorňoval jsem na to i v souvislosti s výročními zprávami o hospodaření a vystoupil jsem v tomto smyslu i před členy Volebního výboru. Je fakt, že od té doby zprávy v Poslanecké sněmovně „zamrzly“.
Až vyschne tento pramen, tedy Petrem Dvořákem vytěžovaný fond televizních poplatků, který jeho předchůdce zanechal ve výši téměř čtyř miliard korun, měla by Poslanecká sněmovna podpořit zvýšení koncesionářských poplatků, nebo spíš vyžadovat po ČT efektivnější hospodaření? A je nutné, aby veřejnoprávní televize měla šest kanálů?
Zvyšování televizního poplatku by bylo nejhorším řešením a de facto by legitimovalo „tunelování“ fondu, nehospodárnost, neefektivitu a pohrdání poplatníky. To souvisí s kvalitou programové nabídky a rozsahem služby. Myslím, že ke správnému a smysluplnému naplňování veřejné služby médií, tak jak jsme ji dnes schopni definovat, by zcela postačila ani ne polovina – jak říkáte – „kanálů“. I na to jsem upozorňoval hned a již tehdy jsem chtěl po vedení České televize jasnou představu o dalším financování. To, co slibovali, nemělo se současnou realitou nic společného. Z mé strany to samozřejmě vůbec nebylo proto, že bych si nepřál kvalitní vysílání pro děti, nebo artovou produkci. Naopak. Ale upozorňoval jsem i na další „vykrádání“, a tím znehodnocování televizního archivu, což zase souvisí s financemi a kvalitou původní tvorby.
Psali jsme:
Příští rok čeká Radu ČT velká obměna složení, protože třetině členů v březnu končí funkční období. Vzhledem k tomu, že jste funkci radního také zastával, kdo by měl podle vás v mediálních radách zasedat, aby plnily to, co od nich veřejnost očekává? Odborníci? Politici? Zástupci veřejnosti? Měly by na ně být kladeny nějaké odborné požadavky, nebo vysílání televize či rozhlasu „rozumí každý“?
To vše souvisí s první otázkou a nastaveným modelem. Opět se můžeme porozhlédnout, jak je tomu například jen v okolních zemích. Ovšem v České republice nešlo – a asi nikdy nepůjde – jen tak kopírovat byť blízké vzory. Opět bych zde viděl prostor pro přehodnocení, ale jak jsem již zmínil, žijeme v rozjitřené době. V zásadě je většinou kontrola hospodaření oddělena od kontroly kvality programu. Hospodaření a rozpočet České televize je dosti složitá záležitost a jsem přesvědčen, že v ČR je těch, kteří do něj opravdu vidí, maximálně do počtu prstů jedné ruky. Rozhodování o výroční zprávě o hospodaření tak není věcí odbornou, ale spíše politickou. Souvisí tedy i se schopností dobře „zalobbovat“.
V některých zemích programové rady ovlivňují obsah vysílání, kdežto u nás členové rady nesmí do obsahu zasahovat, úkolem je tedy především zpětná kontrola. Mělo by však jít o kontrolu dodržování zákona o České televizi a naplňování veřejné služby a k tomu nestačí být zástupcem či členem nějakého proudu, spolku, menšiny, strany, ale vyžaduje to určité znalosti a zkušenosti. Jenže výběr provádí Poslanecká sněmovna a není tajemstvím, že i obsazení Rady ČT je dáno paritním zastoupením stran.
Na druhou stranu – svěřujeme ve volbách poslancům mnohé kompetence, včetně volby členů různých rad, a proto jsou to oni, kdo nesou největší odpovědnost za kvalitu toho, co si platíme – kupujeme. Je pak těžké říci, zda je více „státní“ televize placená ze státního rozpočtu, nebo televize ovládaná Parlamentem.
Jsou dosavadní kompetence mediálních rad dostatečné, nebo by je bylo třeba v něčem rozšířit?
Vaše otázky jako by stále směřovaly k otevření diskuse o novele zákona o ČT nebo novém zákoně vůbec. Jistě by to bylo třeba, s vědomím výše řečeného o současném stavu české společnosti. Určitě správní rada odborníků ekonomů, která by nesla odpovědnost za hospodaření a ručila třeba i svým majetkem. Programové rady – divácká a z řad odborníků. S tím pak související kompetence.
Jednotlivé změny a úpravy stávající legislativy jsou zbytečné – pokud bude vše fungovat na základě fakt a zdravého rozumu, bez předpojatostí a politického zákulisí. A jistě pod větší veřejnou kontrolou. Musím však dodat, že po zkušenostech z několika posledních let jsem musel přehodnotit i výklady pro studenty a veřejnost o fungování Rady ČT během vyřizování podnětů a stížností. Současný stav mne hodně trápí.
Ing. Miloš Zeman
Při červnovém schvalování ročního bonusu pro generálního ředitele Petra Dvořáka přišel radní Michael Hauser s návrhem, aby byl šéfovi ČT přiznán jen v poloviční výši. Nikdo se k němu ale nepřidal, ostatní přítomní hlasovali pro plnou částku ve výši 2,42 milionu korun. Považujete výtky radního Hausera ke stagnaci pořadů typu Otázky Václava Moravce, k jednostrannému výběru hostů, k tomu, že se nedostatečně skrývají politické preference většinových moderátorů a redaktorů ČT, nebo k tomu, že sledovanost zpráv v hlavním vysílacím čase je ve srovnání s Novou téměř poloviční, za opodstatněné?
Nejen to. S nadsázkou myslím, že by daná částka měla být spíše první splátkou generálního ředitele do fondu televizních poplatků, a věřím, že dříve, nebo později to poplatníkům-divákům v nějaké podobě vrátí. Ale vážně – souvisí to se vším, co bylo dříve řečeno. Být dnes nezávislým členem rady je velice obtížné a vlastně nezávislost se trestá. Jak politická, tak finanční, to můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Rozpočet rady je součástí rozpočtu České televize, radní jsou odměňováni na základě průměrného platu v ČT a někdy nejen v podobě finanční částky, jsou „sympatizanty“ konkrétních stran, nebo hnutí. Čistá objektivita je přelud, ale tady schází ještě něco jiného.
Ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny uvedl, že ředitelé největších nemocnic v Česku si ročně přijdou na 1,5 až dva miliony korun, takže to je výrazně méně než kolik bere ředitel České televize. Je odůvodnitelné, aby šéf veřejnoprávní televize měl jen na odměnách – bez započtení základního platu – výrazně víc než ředitelé velkých nemocnic? Jaké jsou v této věci možnosti členů rady kromě už výše zmíněného odsouhlasení ročního bonusu?
Často se srovnává nesrovnatelné. Nevím, zda odměny ředitelů nemocnic lze srovnávat s platem ředitele České televize. K této chybě dochází i v jiných oblastech. Například srovnávání ČT s komerčními televizemi a jejich programovou náplní, hospodařením a podobně. Česká televize nemá konkurenci, je to jedinečná instituce, zdůrazňuji instituce, která kromě vysílání plní i řadu dalších zadání v oblasti kultury. Stanovení platu a odměn je plně v kompetenci členů Rady ČT a nemají v tom žádná omezení. Svého času jako člen rady jsem navrhoval zrušení bonusu, protože jsem jako hlavní kritéria viděl hospodářský výsledek – a již jsem uvedl, že byl každoročně minusový – a kvalitu vysílání a produkce, která neodpovídá zadání zákonodárce. Někde je to důvod k odvolání, trestnímu stíhání, někde je to důvod k odměně.
Hlavní zpravodajský pořad Události sleduje na ČT1 přibližně tolik diváků jako souběžně vysílané Velké Zprávy na TV Prima, Televizní noviny na Nově si pak zapne dvojnásobný počet lidí než Události. Čím si vysvětlujete skutečnost, že ze zájemců o celodenní souhrn zpráv si jen každý čtvrtý zvolí veřejnoprávní televizi?
A není to potvrzení všeho, co jsem řekl výše? Česká televize rezignovala na úkol plnit veřejnou službu a stejně tak na kvalitu původní tvorby a zpravodajství. Do jisté míry i proto, že vedení i členové kontrolního orgánu sami netuší, co se pod tím vlastně skrývá. Ale diváci a poplatníci, byť k tomu nemají odborné zázemí, podvědomě, ale právem očekávají to, co jimi zvolení zástupci v Parlamentu definovali v zákoně.
Ale řekl jsem také, že nelze srovnávat sledovanost komerčních médií a médií veřejné služby. To jsem vedení České televize také vždy vytýkal, když tyto „argumenty“ používalo. Tehdy ovšem ještě v opačném gardu. To, čeho jsme svědky, má hlubší kořeny, bez ohledu na kvalitu ostatních médií, a tedy i kvalitu zpravodajských pořadů v nich.
Ten, kdo hlavní zprávy na ČT sleduje, musel být v pondělí 2. září zaskočen tím, že se v hlavním zpravodajském pořadu České televize Události opakovaně mluvilo o Andreji Babišovi jako o bývalém premiérovi. Lze to pochopit jinak, než že osazenstvo Kavčích hor bylo natěšeno, že státní zástupce Jaroslav Šaroch pošle kauzu Čapí hnízdo k soudu a předseda vlády pod tlakem na svůj post rezignuje, tak reportáž předtočilo, i když ji označilo za živý vstup? Neříká si tato blamáž o vyvození nějaké odpovědnosti?
Je to jen konkrétní ukázka, jedna z mnoha, potvrzující klesající důraz na kvalitu a potvrzení nezodpovědnosti. Podtrhl bych zodpovědnost vůči televizním poplatníkům-divákům. Někdo řekne: „Všechno rozpustit a postavit znovu.“ Já ale myslím, že v České televizi pracuje řada velmi kvalitních novinářů a tvůrčích osobností, jen chybí vůdčí silná osobnost s jasným pojetím veřejné služby a schopností ji naplnit i tím, jak k tomu povede své spolupracovníky. Kdysi jsem také požadoval, aby ke každému pořadu jeho tvůrce sám doplnil své vyjádření, jak jeho pořad naplňuje veřejnou službu definovanou v zákoně. Pomohlo by to k uvědomění si toho, že za peníze konkrétních lidí vytvářím něco, co si oni kupují, a k větší odpovědnosti tvůrců. Zkuste si brát jeden pořad ČT za druhým a dát si odpověď. Kromě projektů Jiřího Svobody jich moc nenajdete.
Čas od času lidé nejrůznějšími způsoby spříznění s Českou televizí začnou vykřikovat cosi o ohrožení její nezávislosti. Je ale teď nezávislá?
Je přece závislá na svých divácích, televizních poplatnících. Ti ale, jak pozorujeme, nejsou zcela spokojeni s tím, co za své peníze dostávají. Je závislá na poslancích, kteří volí členy rady a kteří také očekávají, že jim bude, alespoň občas, vycházet vstříc. Toto dilema – hlasy voličů o nespokojenosti s vědomím, že ne všechno v hospodaření a vysílání ČT je v pořádku, na jedné straně a provázanost s politickými zájmy a vlivem na straně druhé – je hlavním důvodem neschválených zpráv. Z předchozího vysvítá, že pro Českou televizi a pro televizní poplatníky by neschválení zpráv bylo spíše prvním krokem a příležitostí k reflexi, ke změnám, které by v důsledku mohly přinést jen vyšší kvalitu a odpovědnost a třeba i skutečnou nezávislost. Radní přicházejí a odcházejí, stejně tak ředitelé. Když budu vědět, že mi majitel nějakého obchodu neříká pravdu, neprodává mi zboží v požadované kvalitě, uplácí kontrolní orgány, pak nevím, proč bych do takového obchodu dál chodil, a kdybych měl možnost napomoci změně, rád bych to udělal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
%20-%20Kopie_profil_top.jpg)
