Friedrich Nietzsche měl se známým pořekadlem „co tě nezabije, to tě posílí“ pravdu, naznačuje nová studie z Kellogg School of Management publikovaná v odborném časopise Nature Communications.
Výzkumníci, kteří se zjištěním přicházejí, v ní sledovali kariéry vědců, kteří v průběhu let 1990 až 2005 žádali o grant u amerického Národního zdravotnického institutu (NIH). Z dostupných dat vytvořili dvě hlavní skupiny: do první zařadili všechny žadatele, kterým granty těsně utekly, ve druhé skupině byli naopak ti, kteří na státní financování tak tak dosáhli.
Další krok, jenž měl odhalit, které skupině vědců se vedlo lépe, spočíval v analýze vědeckých publikací, které daný vědec vydal v následujících 10 letech po grantovém řízení. Autoři studie se konkrétně zaměřili na to, kolik citací dané články měly, jinými slovy zkoumali to, zda se z nich stal hit, či zda upadly v zapomnění.
Výsledek? Data ukázala, že ti, kteří na grant těsně nedosáhli, měli větší pravděpodobnost, že publikují článek, který na vědeckém poli uspěje. „Fakt, že vědci, kteří na grant těsně nedosáhli, publikovali v průměru více úspěšných článků, je ještě zajímavější, když si uvědomíme, že na své výzkumy neměli potřebné peníze z grantů,“ míní jeden z autorů studie Benjamin Jones.
Možná vás napadne, že by se dal výsledek studie vysvětlit tím, že neúspěch v počátcích kariéry mnohé odradí, tudíž v oboru zůstanou jen ti, kteří to myslí opravdu vážně. Autoři studie sice zjistili, že profesní úbytek byl ve skupině „téměř na grant dosáhli“ větší, to samo ale podle nich nemůže vysvětlit následující kariérní úspěchy.
„Myslím si, že neúspěch je důležitá hodnota,“ tvrdí další z autorů studie Dashun Wang. Jeho rada? Vzpomeňte si na to, až budete mít pocit, že se vám nedaří. Úspěch, ať už za něj považujete cokoli, je jen výsledek pokusů, a hlavně omylů. Tak to nevzdávejte.
