Jedna se smála, ale druhé do řeči moc nebylo. Házenkářská dvojčata Tereza a Vendula Fryčákovy se poprvé potkaly na hřišti jako soupeřky a po souboji Zory Olomouc s pražskou Slavií měla důvod k radosti Tereza, její tým vyhrál těsně 26:25. „V průběhu zápasu mě napadlo, že by bylo zajímavé, kdyby zápas skončil remízou. Ale takto mi to vyhovuje víc,“ usmívala se Tereza Fryčáková oblékající dres Zory.
Třiadvacetiletá dvojčata pocházejí z Bohuňovic a házenkářsky vyrostla v nedaleké Olomouci, kde odmala obě platily za velké talenty. Levoruká Tereza hrála na pravém křídle, pravačka Vendula nejprve na střední spojce a až později také našla své místo na křídle, ovšem na tom opačném, levém. Spolu válely v mládežnických reprezentacích, svorně nakoukly i do té dospělé a loni odešly za studiem do Prahy a za házenou do Slavie.
Až v létě se jejich cesty rozešly, Tereza se rozhodla vrátit domů a pokračovat ve studiu na radiologického asistenta v Olomouci. „Všichni kolem nás řešili, že se rozdělíme, protože si myslí, že jsme na sobě úplně závislé. Ale my to bereme v pohodě, nám to bylo vesměs jedno,“ vysvětluje Tereza.
Od té chvíle však bylo oběma jasné, že se dříve či později potkají poprvé jako soupeřky. A jakmile se zápas Olomouce se Slavií v MOL lize přiblížil, začaly se špičkovat. „Docela jsme se nahecovaly, že, Vendulo?“ nadhodila Tereza. „Ale čekala jsem to ještě horší. Sestra mě strašila jejich brankářkami, že to bude hrozný. Ale když jsme vyhrály, tak je to v pohodě,“ dobírala si sestru.
Výhra Hanaček se nedala předem tušit, vždyť doma porazit sešívané se jim daří jen velmi zřídka. „Čekala jsem, že vyhrajeme my,“ přiznala Vendula. „Křídla Olomouce ale hrála dobře a naše brankářky moc nechytaly. Celou dobu měly z křídel 60 procent, my jsme se posouvaly tak, aby právě křídla hodně střílela, ale moc se nám to nevyplatilo. Bylo tam ale určitě i trochu štěstí,“ zdůraznila opora Slavie.
Vendula Fryčáková
Toho štěstí na olomoucké straně bylo určitě víc než jen troška. Zora v koncovce přežila minutu trvající dvojnásobné oslabení, podržela ji vynikající brankářka Polášková a rozhodující gól dala Martina Salčáková v oslabení jen čtyři sekundy před koncem. Jak jinak než střelou z křídla.
Na hřišti se sestry vzájemně bránily a nebylo to žádné sourozenecké kočkování, z jejich tvrdých soubojů často létaly jiskry. „Jestli jsme byly ohleduplnější? Právě naopak. Bylo to tvrdý, tvrdší než obvykle,“ přiznala Vendula. „Ona mě ani nenechala přijmou balon,“ kroutila zase hlavou Tereza. „Dokonce jsme párkrát po nějakých zákrocích jedna druhé řekly, že to snad nemyslí vážně,“ dodala střelkyně šesti branek.
Ještě složitější to však měli rodiče na tribuně. „Mamka je z toho na prášky, viděla jsi ji?“ otočila se Vendula na sestru. „Rodiče to asi nesou těžko. Ale nejspíš fandili poločas mně a poločas tobě,“ přemítala Tereza. Slavia vyhrála první půlku, Olomouc zase ovládla tu druhou, ale na vyrovnaný stav, byť jen na poločasy, nechtěla přistoupit ani jedna ze sester. „Myslím, že na Slavii vyhrajeme my a pak to bude remíza. Určitě,“ je přesvědčená Vendula. „To tedy nevím,“ usmála se tajuplně Tereza.
