Můj nekonečný výzkum modernismu v architektuře a designu pokračoval i letos. Téměř každý měsíc se totiž vydávám do světa, abych zmapoval rozmanitost moderní architektury 20. století. Tento rok jsem se podruhé vydal do Jižní Ameriky, abych prozkoumal Argentinu, Uruguay a brazilské Sao Paulo. Zároveň jsem se konečně dostal na místa, která jsou relativně blízko, ale v mém itineráři chyběla: zkoumal jsem skandinávský modernismus v Kodani, francouzské radikální experimenty šedesátých let či belgický racionalismus.
  |
To vše se setkává v následujícím výběru unikátních detailů, které jsem zachytil v navštívených stavbách. Vznikly jako nedílná součást architektury, byly navrženy samotnými architekty nebo jejich spolupracovníky, aby doplnily vizi celkového uměleckého díla.
Ve všech detailech se odráží styl jednotlivých tvůrců a regionů, ve kterých působili. Hledat drobné nuance a rozdíly mezi přístupem francouzských modernistů, elegantních Italů, precizních Skandinávců nebo dynamických architektů Jižní Ameriky teď můžete i vy.
Následující objekty a designová řešení nemáte šanci vidět jinde. Musíte se za nimi buď vypravit, nebo si je prohlédnout na mých fotografiích. Všechna řešení jsou totiž jedinečná a nikdy nikdo už je nezopakoval. Jsou to skvosty, které za sebou nechaly smělé vize moderního hnutí.
Ostende, Belgie
V roce 1935 dokončil belgický architekt Jozef De Bruycker svůj nejvýraznější projekt – vilu De Ooievaar (Čapí dům) v Ostende, kterou postavil pro místního lékaře a jeho rodinu se třinácti dětmi. Stavba z cihlového zdiva je postavena v dekorativním modernismu, jak ho ve své době koncipoval především francouzský architekt Robert Mallet-Stevens. Ostatně jeho slavná vila Cavrois v Croixu na severu Francie je domu z Ostende velmi podobná.
Bruycker vytvořil palác průmyslového věku, ve kterém modernismus uzpůsobil regionálnímu vkusu belgické katolické buržoazie. Geometrické formy, připomínající nizozemské hnutí De Stijl, doplňují křiklavé barvy a vzorované dřevěné či mramorové povrchy. Nejpůsobivějším interiérovým prvkem je systém kabinetů a skříněk. Dnes dům vlastní skotská výtvarnice Lucy McKenzie, která ho postupně renovuje.
Systém kabinetů a skříněk ve vile Čapí dům belgického architekta Jozefa De Bruyckera.
Los Angeles, USA
Obchodní dům Bullock Wilshire v Los Angeles byl navržen činorodou architektonickou kanceláří Johna a Donalda Parkinsonových v roce 1929. Největší pozornost byla věnována výzdobě interiérů v tehdejším módním stylu art deco. Současně na nich pracovalo několik designérů včetně Eleanor LeMaire a Jocka Peterse, kteří se postarali o desítky detailů. Doplňovaly noblesní butikové prostředí, které tvořilo nejlepší obchodní dům své doby na západním pobřeží USA. Jeden z nejpřekvapivějších detailů najdete v přízemním oddělení sportovního oblečení. Jsou jím artdecové hodiny od Gjury Stojany. Nedávno byly interiéry obchodního domu obnoveny a jeho prostory slouží soukromé právnické škole.
Bakersfield, USA
Na konci svého života – v roce 1958 – navrhl architekt Frank Lloyd Wright dům pro rodinu neurochirurga George Ablina ve městě Bakersfield v Kalifornii. Toto provinční město je z hlediska architektury překvapivě zajímavé. Kromě Wrightova domu zde postavil dvě rezidence také mistr kalifornského modernismu Richard Neutra.
Na rozdíl od Neutrových základních funkcionalistických forem je dům Ablin bohatě členěným prostorem. Interiér definuje světlá růžová barva, doplněná přírodním lakovaným dřevem. Wrightovo studio navrhlo také celou řadu unikátních nábytkových solitérů. Některé z nich – včetně dřevěných židlí a křesel vyrobených přesně podle původní dokumentace – byly do domu instalovány až v devadesátých letech.
Eslöv, Švédsko
Jeden z nejpůsobivějších interiérů skandinávského modernismu naleznete v ospalém městě Eslöv nedaleko švédského Malmö. Vytvořil ho v roce 1957 architekt Hans Asplund, syn slavnějšího Gunnara Asplunda, zakladatele švédského moderního klasicismu. Hans šel v otcových šlépějích a během padesátých let navrhl celou řadu veřejných budov.
Jeho vrcholným dílem je kulturní dům v Eslöv, který koncipoval jako otevřený prostor pro rozmanité aktivity. Interiér zůstal dodnes zcela neporušený a ukazuje práci architekta s detailem. Asplund navrhl vše na míru, a to včetně svítidel, sezení, zábradlí a dalších prvků. Pracoval především s přírodními materiály. Zaoblená lavice, která vystupuje z dřevěné stěny, stejně jako rafinovaná nástěnná svítidla, jsou vyrobeny z ohýbaného dřeva.
Zaoblená lavice vystupující z dřevěné stěny v kulturním domě v Eslöv.
Kodaň, Dánsko
Jemný neoklasicismus a měkké formy poválečného modernismu se setkávají v interiéru radnice kodaňské čtvrti Frederiksberg. V roce 1942 vypracoval její návrh architekt Henning Hansen. Stavbu však nedokončil. Po jeho smrti na ni dohlíželi Carl H. Nimb a Helge Holm. Masivní budova skrývá obrovské vnitřní atrium, slavnostní sál, svatební sál a celou řadu dalších kancelářských a reprezentačních prostor. Monumentální skleněné lustry a další svítidla byla navržena samotným Hansenem ve spolupráci s designérem Carlem Fagerlundem, architektem švédské sklářské společnosti Orrefors; ta je také ve své továrně vyrobila.
Kodaň, Dánsko
Svítidlo Artyčok i další ikony dánského designu má na kontě architekt Poul Henningsen, který se během své kariéry proslavil spíše produktovým designem. Postavil jen několik málo staveb – jednou z nich byl jeho vlastní dům v Kodani, který dokončil v roce 1937. Sám o něm s nadsázkou hovořil jako o nejošklivějším domě v okolí, lidé ho často přirovnávali k továrně. V kaskádovitém interiéru, jenž je zastřešený velkou pultovou střechou, jsou jednotlivé místnosti v různých výškových úrovních propojeny centrálním schodištěm. Zatímco exteriér je definován šedivými betonovými tvárnicemi, interiér je světlý a barevný. Hlavnímu obytnému prostoru dominuje rohový krb.
Bordeaux, Francie
Král futuristické estetiky a pop designu šedesátých let ve Francii. To byl designér Roger Tallon, který se věnoval tak odlišným věcem, jako byl design vlaků TGV či experimentální nábytkové kolekce pro avantgardní galerii Lacloche v Paříži. Pro ni vytvořil v roce 1964 i standardizované schodiště Helicoid, které galerie distribuovala jako svébytný doplněk. V roce 1973 si ho ve svém domě v Bordeaux instaloval francouzský architekt Jean de Giacinto. Bílá hliníková šroubovice schodiště perfektně doplnila keramikou obložený futuristický interiér domu.
Gentofte, Dánsko
Společně se svým bratrem Flemmingem Lassenem patřil Mogens Lassen mezi nejdůležitější průkopníky architektonického modernismu v Dánsku. V roce 1937 dokončil v Gentofte severně od Kodaně obytný dům, na němž ukázal svůj zájem o moderní bydlení. Funkcionalistická fasáda domu je rozdělena do několika horizontálních pásů, sklo střídá kov a oranžové detaily. Stejná barva se pak objevuje i na zábradlí hlavního schodiště.
Kodaň, Dánsko
Na první pohled si detailů dveří nebo fasády obytného komplexu Ved Volden v Kodani ani nevšimnete. Při detailním ohledání však můžete objevit lyrické výtvarné prvky, které pro stavbu dánského architekta Tygeho Hvasse z roku 1938 vytvořili surrealističtí malíři Bjerke Pedersen a Elsa Thoresen a sochař Olaf Staehr-Nielsen. Vstupní dveře jsou dekorované bílou mříží s drobnými odlitými soškami hmyzu, mořských živočich či obilí a dalších rostlin. Přírodní motivy se opakují i v nástěnných olejomalbách v přízemí nebo v okapových výpustích coby hlavy tuleně a mrože.
Přírodní motivy zdobí obytný komplex v Kodani, třeba vstupní dveře.
Benátky, Itálie
Benátky ukrývají řadu vynikajících projektů italského architekta a mistra spojení starého a nového Carla Scarpy. Byt Bellotto, který Scarpa navrhl v letech 1944-1946, patří k jeho méně známým realizacím. Zároveň je to jeden z jeho prvních architektonických projektů poté, co opustil místo kreativního ředitele značky Venini. Své zkušenosti designéra Scarpa zúročil v architektuře, která je v jeho podání velmi bohatá na detail. Pro byt Bellotto vytvořil několik originálních řešení včetně abstraktní fresky na zdi a rafinovaných zasunovacích příček. V obývacím pokoji také navrhl originální nástěnné svítidlo z mosazi v podobě hrábí.
Lyon, Francie
Francouzský architekt René Gages realizoval v Lyonu v padesátých a šedeletech několik pozoruhodných obytných staveb. Navrhoval jak sociální bydlení po vzoru Le Corbusierova Unité d’habitation, tak menší soubory s luxusnějšími byty. Jedním z nich je Résidence Claire z roku 1965. Architekt ve spolupráci s výtvarnými umělci Claudem Idouxem a Maximem Descombinem vytvořil ve foyer domu hned několik zajímavých řešení. Kromě skulpturálního mosazného madla, decentně usazeného do skleněných dveří, se Gages se sochaři nejvíce nechali unést v designu poštovních schránek.
Desava, Německo
V souvislosti se 100. výročím založení školy Bauhaus se o této instituci letos hodně mluvilo. Její školní budovy v Desavě dnes slouží jako muzeum. V roce 1925 je navrhl tehdejší ředitel školy, její zakladatel a zároveň vynikající architekt a designér Walter Gropius. Stavba, která se stala manifestem moderního hnutí a jeho snů o lepší budoucnosti, demonstrovala, jak by moderní designéři a architekti mohli společně pracovat. Gropius navrhl veškeré vnitřní vybavení včetně jednoduchého stropního osvětlení foyer.
Minzier, Francie
Architekti Claude Costy a Pascal Häusermann byli lídry typicky francouzského stylu architektury šedesátých a sedmdesátých let, který se vyznačoval kulovitými formami. Domy ve stylu Maison Bulle tvořily alternativu dobového modernismu. Všechny projekty – včetně jejich vlastního domu v malé francouzské vesničce Minzier – jdou proti základům racionalizace.
Hmota domu byla vytvořena z ocelových drátů, na které byl nanesen stříkaný betonový povrch. Maison Bulle Minzier postavili architekti v průběhu šedesátých let v troskách starého domu, a jeho rozličné betonové formy se tak prolínají s původní historickou architekturou. Häusermann navrhl pro interiér intuitivní funkční prvky, třeba otočné dveře s integrovaným sezením. Claude Costy žije v domě dodnes.
Otočné dveře s integrovaným sezením od Pascala Häusermanna.
Montevideo, Uruguay
Julio Vilamajó byl jedním z nejdůležitějších uruguayských architektů minulého století. Díky svým kontaktům s Le Corbusierem byl také jedním z prvních, kdo v Uruguayi uvedl během dvacátých let moderní styl. Přesto se nevzdal lokální inspirace a jeho stavby představují unikátní syntézu mezinárodního modernisátých smu, art deca a koloniálního stylu. Dnes je jeho vlastní dům v Montevideu z roku 1930 otevřen veřejnosti. V jeho rekonstruovaných interiérech mohou návštěvníci vidět třeba stropní svítidlo, které díky barevným skleněným kuličkám připomíná precizně vyrobený šperk.
Punta Ballena, Uruguay
V roce 1945 byl katalánský architekt Antonio Bonet i Castellana, toho času působící v Buenos Aires, vyzván k návrhu urbanistického řešení nového turistického resortu Punta Ballena na pobřeží Uruguaye. Bonet zde navrhl uliční síť, postavil dvě vzorové vily a především spolkový dům, restauraci a malý hotel Solana del Mar.
Nízká stavba se ztrácí v pískových dunách. Představuje unikátní Bonetovu verzi modernismu, inspirovaného organickým organickým sochařstvím a surrealismem. Architekt navrhl pro interiér restaurace například masivní dřevěná křesla, organicky zaoblený krb či ocelové nosníky ve tvaru afrických masek. Přestože část budovy byla po silné bouři před několika lety přestavěna, interiér je z velké části původní.
Vallée de Chevreuse, Francie
Philolaos Tloupas přišel do Paříže v polovině padesátých let. Tento řecký sochař se se svou ženou usadil nedaleko hlavního města ve Vallée de Chevreuse. Zde si od počátku šedesátých let budoval ateliér i malý dům. Philolaos pracoval většinou s ocelí, vytvářel abstraktní i figurální objekty určené do veřejného prostoru, galerií i vil bohatých klientů. Zároveň se rád věnoval výrobě sedacího nábytku, svítidel či váz a příborů. Jeden z nejoriginálnějších objektů se nachází v obývacím pokoji jeho domu. Jedná se o ocelový kabinet, který za dvířky skrývá místo pro televizi.
Sao Paulo, Brazílie
V roce 1971 si v saopaulské rezidenční čtvrti Morumbi začal stavět své studio a dům brazilský architekt Hans Broos. Nepříliš známý architekt německého původu patřil k významné škole Paulista – spojené právě se Sao Paulem. Hrubé betonové povrchy, práce se světlem a mohutnými objemy charakterizuje i jeho vlastní dům, který od jeho smrti chátrá. Na projektu domu spolupracoval také jeho přítel, legendární krajinářský architekt Roberto Burle Marx. Ten vytvořil pro dům divokou terasovitou zahradu i reliéfní dekor krbu se skrytým barem.
