Jaké je hodnocení vašeho prvního světového šampionátu z pohledu šéftrenéra?
Musíme si uvědomit, že českou atletiku vždycky na medailových pozicích zastupovali jeden, dva závodníci. Železný, Změlík, Dvořák, Šebrle, Hejnová, Špotáková... Vždy to bylo o jednom, dvou lidech v té generaci, kteří byli schopni hájit naše barvy na nejvyšší úrovni. To se letos nepovedlo. I díky tomu, že úroveň v našich silných disciplínách je tak velká, že v kouli padne hned při prvním pokusu rekord mistrovství, u Zuzky Hejnové zase světový rekord. V tu chvíli se medaile získávají hrozně těžko. A nám se to letos nepovedlo.
Ani těch finálových výsledků nebylo tolik. Není to varování?
Nějaká finále máme. Měli jsme tři holky v oštěpu a stalo se nám, že ze čtyř, které nepostoupily do užšího finále, tak tři byly naše. Bára (Špotáková) je po druhé mateřské a byli jsme rádi, že tu vůbec byla. Byla to pro ni výborná příprava směrem k olympiádě. V květnu by půlka z nás nevěřila, že se připraví. Nikola (Ogrodníková) měla zdravotní problémy, brala antibiotika, předtím ji bolelo lýtko. Irča (Šedivá) hodila v kvalifikaci druhý nejlepší výkon a dvanáctka na světě je pro ni velký posun.
Barbora Špotáková ve finálovém závodě na MS v Dauhá.
O moc víc finálových výsledků tam ale letos nebylo.
Máme postupy do semifinále - Lada Vondrová, což je snad zářná budoucnost. Víťa Müller postoupil na překážkách, Kristiina Mäki na středních tratích. Nemyslím si, že by to bylo úplně nepovedené. Tomáš Staněk byl ve finále a po závodě za mnou přišel a říkal: Dneska to na medaili nebylo… Když si vezmete, že za 21,46 metru bylo na minulém šampionátu třetí místo, a teď prvním hodem padl rekord mistrovství... Medaile byly o metr a půl dál než na předchozím šampionátu, a to je výkonnost, se kterou se těžko bojuje. Musíme si zvyknout na to, že svět udělal na určitých disciplínách obrovský posun kupředu.
Vemte si, že tyčkařky měly nastavený poměrně dost vysoký kvalifikační limit a do finále jich šlo sedmnáct. To samo ukazuje, že ta úroveň jde před olympiádou hrozně moc nahoru. My se musíme připravit tak, abychom tam odjížděli zdraví, v plné formě a předváděli nejlepší výkony sezony, což se povedlo třem, čtyřem závodníkům, a to je málo.
Mluví se o tom, že chybí střední generace. Lidé jako Helcelet, Juška, Hrubá, Kudlička tady nejsou, protože jsou zranění.
Těch zraněných, kteří by tady měli předvádět lepší výkony, tak si myslím, že je ještě víc. Dneska jsem před obědem mluvil s celým týmem o těch našich preventivních prohlídkách, kdy v poslední době se stalo zvykem, že zdraví je dobrovolná záležitost. To je věc, kterou musíme zásadním způsobem změnit. Tělesná schránka je pracovním nástrojem sportovců. Stejně tak jako se musíte starat o auto. Když se vám zadře motor, nevyděláváte peníze, stojíte. To si atlet nemůže dovolit, zvlášť v přípravě na takovou akci. Musíte zůstat zdraví a těm problémům je zapotřebí předcházet. Budeme měnit systém z dobrovolného a doporučeného na povinný. Je to otázka spolupráce mezi svazem, rezorty a trenéry, aby to těm závodníkům vysvětlili, dohlédli na ně. Takové věci se nemůžou stát.
Po vlně dolů. Kam se vytratila prostřední generace české atletiky |
Tomáš Staněk mluvil i o tom, že by bylo možná zapotřebí změnit systém přípravy. Více ji centralizovat, aby si každý nehrabal na svém písečku. Více řešit výživu, edukaci trenérů. Souhlasíte s ním?
Vidím to stejně a úplně s ním souhlasím. Jsem rád, že to vnímají i závodníci a co se bavím individuálně s trenéry, tak to nahlížení je stejné. Je zapotřebí je dát dohromady, aby závodníci, kteří spolu kolikrát trénovat chtějí, tak aby spolu trénovat mohli. Tím pádem ušetříme za sparingpartnery, naopak můžeme peníze vrazit do závodníků jako takových.
Koulař Tomáš Staněk.
Jste rád, že o podobných věcech Tomáš Staněk promluvil?
Já bych to chtěl po všech. Nevidím důvod, proč by si měl někdo své názory nechávat pro sebe. My k tomu musíme přistoupit tak, že budeme chtít názory slyšet, a já je slyšet chci. Musíme si je říkat otevřeně a ve větším shluku lidí. Protože tichá pošta, že si to někdo řekne mezi čtyřma očima, nebo že to řekne jednomu člověku, tím se nic nezmění.
Měla by se omladit i trenérská základna?
Pracuju s určitou myšlenkou. Ve fotbale jsem šest pracoval v úseku vzdělávání a mám pocit, že v atletice je obnovování trenérských licencí… jak to říct. Je to zatím jen můj soukromý názor, ale metodický úsek pořádá spoustu seminářů. Co se týká reprezentačních trenérů, děje se spousta zajímavých seminářů, které jsou cílené a je třeba je využívat. Mým cílem je, aby se systém udělování licencí pozměnil v kreditní systém. Ne, že se každých pět let obnovuje licence, ale za každé dva roky trenér musí nasbírat návštěvu určitých seminářů, kde si vyslechne nová, zásadní témata, z kterých může čerpat. Ale zatím je to otevřená záležitost, budu ji navrhovat.
O najmutí biomechaniků jste uvažovali? Případně zapojit videoanalýzu, centralizovanou přípravu?
Samozřejmě. Díky tomu, že budeme schopní soustředění centralizovat, snížíme počet sparingpartnerů a výdajů a pak si budeme moct dovolit i takovéhle věci. V první řadě si ale trenéři i závodnici musí uvědomit, že pokud tohle neuděláme, tak s jedním koulařem nebudeme moct poslat biomechanickou laboratoř. Ale pokud se sejdou koulař, diskař, kladivář, oštěpař na jednom stadionu, klidně v Jihoafrické republice, tak bychom tam chtěli poslat někoho, kdo by jim dělal biomechanické rozbory. Oni z těch informací budou v lednu čerpat a v květnu třeba budou podávat výrazně lepší výkony. Ale furt je to jenom o financích. Pokud budeme vyhazovat peníze za zbytné věci, tak nám nezbudou na ty nezbytné. Svět takovým způsobem funguje. Pokud to dělají Němci, pokud to dělají Američani a my to dělat nebudeme, tak se nikdy na ten vrchol nevrátíme.
Když se podíváte na českou mladou generaci, koho v ní vidíte, že by mohl v budoucnu uspět?
Forejtové (diskaři), Bára Malíková (čtvrtkařka), Míša Hrubá, Lada Vondrová.
Juniorská mistryně světa ve skoku o tyči Amálie Švábíková stagnuje.
Má to těžký, jak je velká. Něco o tom vím, jak je těžké se na některé výšky dostat s určitou postavou. Já tím, jak jsem byl taky velkej, měl jsem skokové přírůstky výkonnosti. Najednou něco stihnete tím, že naberete na svalové hmotě, a ta tyčka vás začne kopat o 20, 30 centimetrů. Tím, že má super postavu a předpoklady, dá se od ní očekávat zase skokové zlepšení.
Neměla by se Lada Vondrová zaměřit na překážky jako Zuzana Hejnová?
Už jsme se o tom s trenérem Jónem bavili, otevřeli jsme i téma, jestli by pro ni nebyla za pár let vhodná osmistovka. Překážky úplně tak neumí, je to technická disciplína, musíte je umět na obě nohy, je tam třeba určitá výška, kterou Lada úplně nedisponuje. Nicméně má buldočí povahu, na osmistovku super rychlost a myslím, že za čtyři pět let ji může běhat fantasticky.
Násirová s Kaulem jsou dorostenečtí mistři světa z Cali, kde vládla také výškařka Hrubá. Teď v Kataru vyhráli i v dospělé kategorii…
U Míši tím, že je velká a dělá náročnou disciplínu, tak nohy dostávají hodně zabrat. Na něco možná nebyla úplně zvyklá, musí některé věci kompenzovat. To je součást těch zdravotních prohlídek, co chceme dělat. V momentě, kdy se objeví nějaký náznak problému, tak chceme, aby závodníci měli povinnost ho řešit. Jde o to, aby na to trenéři včas reagovali a kontroly probíhaly častěji a byly důsledné. Šéflékařka bude odpovědná za to, že to bude probíhat.
A když ne?
Když ne, tak jediná věc, co můžeme vůči závodníkům použít, jsou bohužel peníze. V rozpočtu mají 20 procent na lékařské zabezpečení. A já jsem deklaroval, že kdo nebude tyhle povinnosti plnit, tak si na těch 20 procent nesáhne. Ideální samozřejmě bude, když budou zdraví, pak by je měli použít na výcvikové tábory, zabezpečení své přípravy, a ne na lékařské zabezpečení. Primárně chceme, aby ty peníze byly utracené za přípravu, a když bude nějaký problém, tak za lékařské zabezpečení. Předcházet tomu prevencí.
Co říkáte na výkony, které na tomto šampionátu padaly?
Já jsem tady hlavně kvůli české stopě a některé disciplíny jsem vůbec neměl šanci vidět, což mě mrzí. Ale výška mužů byla úžasná, nádherná byla koule chlapů, bohužel s naším smutným začátkem i koncem. Tyčka žen byla taky krásná. Viděli jsme čtvrtku překážek se světovým rekordem. Rok před olympiádou tady padají úžasné výkony. Co je z mého pohledu zajímavé, že dřív se běhaly rozběhy na 1500 metrů taktickým způsobem. S příchodem žebříčku si závodníci uvědomili, že i kvalifikaci je zapotřebí běžet rychle, aby i kdyby nepostoupili, mohli získávat nějaké body do žebříčku. Proto úroveň rozběhů na 1500 metrů byla mnohem větší, než jsem čekal.
A jak byste ohodnotil Katar jako pořadatele?
Považuju to za takový halový šampionát pod otevřeným nebem, kdy je na stadionu konstantní teplota 25-28 stupňů a téměř bezvětří. Že to není hala, to je vidět jen na tom, že občas foukne vítr zhruba 1 m/s. To disciplíny mimo stadion jsou úplně jiný sport a myslím si, že s atletikou to nemělo moc společného. I když udělali start maratonu o půlnoci, bylo na trati 34 stupňů, a to není prostředí, v němž by se měla dělat vrcholová atletika.
