Když Černé Jestřáby táhl Čech. Havlát v Chicagu válel, z fanouška udělal milionáře

Rozloučení s nejkrásnějšími dresy v NHL pro něj bylo hořké. Jak na ledě, tak mimo něj. Ve finále Západní konference Martina Havláta semlel u mantinelu Niklas Kronwall. „Nic si z toho nepamatuju,“ vyprávěl český hokejista později. Kvůli křehkému tělu se navíc rozkmotřil s vedením Blackhawks a odcházel ve zlém. Přesto má na své časy v Chicagu spoustu skvělých vzpomínek.

Třeba na to, jak ovládl týmové bodování, vyhrál fanouškovi milion dolarů nebo zářil v československé formaci s Radimem Vrbatou a Michalem Handzušem.

Těší ho, že si zahrál pod Joelem Quennevillem, o němž mluví jako o jednom z nejlepších koučů všech dob. Považuje si, že mohl nastupovat s budoucími superhvězdami Patrickem Kanem a Jonathanem Toewsem. Na Černé jestřáby zkrátka nedá dopustit.

„Kdybych si mohl vybrat jeden klub NHL, kam bych se chtěl vrátit, bylo by to Chicago,“ vyznal se Havlát před časem pro Bez frází .

Sám ovšem paradoxně musel odejít, aby slavný klub dosáhl na ty nejvyšší mety.

I to je součást Havlátovy stopy ve Windy City.

Trikot s indiánským náčelníkem nosil tři sezony, byť kvůli svému chatrnému zdraví si stihl na vyhlášené adrese odkroutit jen 172 zápasů. Fanoušky v United Center bavil vytříbeným uměním, táhl celou ofenzívu. Přesně s tím ho tehdejší generální manažer Dale Tallon v létě 2006 podepisoval.

„Já měl být jeden z těch, kdo je dostane nahoru. Dali mi vysoký plat a postavili na mně útok. Čekali ode mě velké věci,“ ví Havlát.

A start byl více než slibný. Debutem kreativní forvard naprosto ohromil, v „derby“ s Nashvillem se blýskl čtyřmi body (2+2), parádními akcemi trápil dobrého kamaráda Tomáše Vokouna a režíroval výhru 8:6.  Tříleté čekání Blackhawks na vítězství na kluzišti Preds ukončil tuze rázně. A pragmaticky v dobrém rozmaru prohodil: „Víte, výhra 1:0 by měla stejný význam.“

S Vrbatou a Handzušem řádili jako ničivý tajfun. „Po pár zápasech ve společné řadě jsme snad všichni byli v první desítce bodování celé ligy,“ vybavil si Vrbata.

Jenže pak to přišlo… zase … ozvala se Havlátova Nemesis. Vlastní tělo, porcelánové zdraví.

„Zažíval jsem nejlepší start, co jsem kdy měl… Pak jsem si v Dallasu otočil kotník. Druhý den se zranil Michal Handzuš a všechno šlo do kytek,“ popsal Havlát se svou typickou upřímností pro web bezfrazi.cz.

První ročník v Chicagu nakonec elegantní bruslař zakončil se ziskem 57 bodů v 56 utkáních. Ano, pokořil metu, která odděluje slušné hokejisty od výjimečných. Bod za zápas.

Smůla se Havlátovi lepila na paty dál. Zranil se hned v první partii další základní části.. Když ale byl na ledě, kouzlil. Třeba i vedle svérázného krajana Roberta Langa, případně po boku božsky nadaných teenagerů Toewse s Kanem. Rychle rozpoznal jejich talent. „Věděl jsem, že budou jedineční.“ Obě hvězdičky byly jako jing a jang.  Protiklady, jeden vážný profík, druhý bohém.

Však i Havlát přiznal, že Kanea usměrňoval.

Sám měl své potíže. S tělesnou schránkou, kterou musel stále lepit a lepit. Nedržela pohromadě. Hotový hokejový Rosický. V sezoně 2007/2008 zvládl jen 35 mačů, skončila pro něj už v únoru, poté si nechal spravit problémové pravé rameno. „Už toho bylo dost,“ hlásil s vírou v lepší zítřky.

Jeho přání bylo tam nahoře vyslyšeno.

Havlát zažil snové časy. Válel tak jako nikdy před tím a ze všech stran se na jeho adresu valily superlativy. „Svými výkony na ledě jde všem spoluhráčům příkladem. Je inspirací,“ psali o něm v zámoří.

Havlátova brilantní hra měla i vedlejší, pro jednoho muže tuze příznivý efekt . Navždy mu bude děkovat jeden z fanoušků Černých Jestřábů. Když se zkraje ledna 2009 Havlát trefil do sítě minnesotských Wild, udělal z permanentkáře boháče.

Rodák z Mladé Boleslavi se totiž trefil přesně v polovině normální hrací doby, puk do sítě poslal v čase 30:00. A loterijní společnost, která slíbila před začátkem základní části vyplatit vylosovanému šťastlivci milion dolarů, pokud se někdo z chicagských hráčů prosadí přesně v půli domacího mače, musela své slovo dodržet.

Důležitější, alespoň pro všechny ostatní krom blaženého výherce, byl fakt, že Havlát dotáhl perspektivní mančaft do play off. „“Zažil jsem svůj nejlepší rok,“ nezastírá. 81 bodů v 77 kláních byla úžasná vizitka. Nejlepší v kabině. Dalších 15 přidal ve vyřazovacích bojích.

Exceloval.

Pak ho ovšem ve finále Západní konference vypnul Kronwall (švédský bourák o tom střetu mluví jako o svém nejlepším). Byl to symbolický závěr pestrého angažmá, během něhož Havlát mnohokrát ukázal jak obrovský potenciál, se v něm skrýval.

Naplno ho ale neprodal, kvůli zhusta popsané zdravotní kartě. Tlusté jako Jiraskův F.L. Věk.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter