Útočník Jan Hladík se ze 24 metrů opře pravačkou do balonu, falešná zeď se rozestoupí a byť přízemní utažená střela míří na stranu, kterou by si měl Mandous pohlídat, sotva stihne zareagovat.
„Já to tam kopu skoro vždycky, protože gólman čeká, že to půjde přes zeď,“ líčí. V 70. minutě snížil v utkání 3. kola českého poháru na hřišti Sigmy, kde působil od mládežnických kategorií, na 1:3.
Ač nastoupil až do druhé půle, sahal po hattricku. Ale postupně.
Pět minut před koncem, to už hrál druholigový nováček bez vyloučeného Ševčíka, dalšího odchovance Olomouce, udeřil Hladík podruhé. Favorit se najednou třásl, vedl už jen o gól. A záhy mohl Hladík srovnat.
Jenže centrovaný míč pod tlakem netrefil ideálně a v nastavení Sigma pojistí upocený postup poměrem 4:2. „Zezadu mě Látal trošku přistrčil, už jsem to nestačil zkoordinovat a letělo to vedle. Škoda,“ litoval rychlík. „Dva góly taky potěší, ale radši bych je dával v lize. Návrat na stadion Sigmy byl však super, těšil jsem se. Jen zamrzelo, že jsem nehrál od začátku, ale pro nás je důležitější uhrávat body v lize, trenér chtěl zkusit další hráče.“
I tak lehkovážného prvoligistu vyděsil. „S týmy jako Brno či Jihlava jsme hráli velice dobré zápasy a věděli jsme, že je můžeme potrápit. Měli jsme několik situací, kdy jsme šli do brejku čtyři na dva a bohužel jsme z toho snad jednou ohrozili branku,“ přemítal. „Sigma je kvalitní celek, hraje kombinační fotbal. My jsme chtěli hrát, co nás zdobí – press nahoře. Sigma pak dala tři góly a těžko se to proti takovému týmu dohání.“
Znojemský rodák měl v Olomouci smlouvu ještě loni, ale neprosadil se. Za áčko si zahrál jen dva zápasy před třemi roky v českém poháru proti Plzni a Polné. Následovala řada hostování. Letos plánoval v šestadvaceti zamířit do nižší zahraniční soutěže a fotbalem si jen přivydělávat, ale ozvala se Líšeň a Hladík pookřál. „Jsem naprosto spokojený. Trenér mi věří a já se snažím mu to oplácet. Zatím sbíráme body, což nikdo moc nečekal.“
