Články / Offtopic / / Movie/dox

Když bolí každý přešlap (Tiché doteky)

Když bolí každý přešlap (Tiché doteky)

Veronika Havlová, Viktor Palák | Články / Offtopic / / Movie/dox | 02.10.2019

Nejvýraznější český film v programu letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech? ptali se nahlas někteří diváci už na začátku července. Michal Hogenauer debutuje odtažitým podobenstvím o manipulativních vztazích.

Viktor: Když v roce 2011 představil Michal Hogenauer svůj studentský středometrážní snímek Tambylles, vzbudil tím nemalou vlnu zájmu a taky nemálo slov o “naději českého filmu”, které zdejší kritika vyhlíží, kde může. Trvalo osm let, než se Hogenauer dopracoval k celovečernímu debutu. A poněkud zaměnitelně nazvané Tiché doteky rozhodně potvrzují, že patří k těm zdejším tvůrcům, kteří se nebojí.

Podobně jako loni Domestik (Vary uvedly v hlavní soutěži), pracují i Tiché doteky s velmi výraznou stylizací. Film se odehrává takřka výhradně ve stroze vybaveném luxusním domě, kam přijíždí mladá au pair (Eliška Křenková), aby se zapojila do chodu poněkud neortodoxní domácnosti. A film v duchu Stepfordských paniček graduje varovné signály a podivné situace - aby se po čase odhalila hrozivá pravda.

Veronika: Výrazněji než Stepfordské paničky mi Tiché doteky připomínaly horor Jordana Peela Uteč. Člověk zvenku vstupuje do uzavřené komunity, která v sobě přes svou přátelskou a láskyplnou fasádu skrývá hrozbu. A stejně jako Peele v druhém plánu předkládá alegorii rasové nerovnosti v americké společnosti, je Hogenauerův film obrazem vztahů mezi starými a novými členskými státy EU, nerovnosti mezi západem a východem. Bohatý nizozemský manželský pár se cítí zcela oprávněn zformovat dívku z ČR podle svého. A nejde jen o pracovní náplň, na jejíž určení mají snad i v celé přílišné pedantičnosti právo. Přes dívčiny protesty rozhodnou, že jí budou říkat Mia, převezmou starost o její výživu, později ovlivní i výběr partnera. A Mia se brání čím dál méně. Začíná totiž chápat, že být svá znamená být východní, chudá, neúspěšná. Jak napovídá sporá telefonická komunikace s matkou, byla touha po úspěchu, touha dokázat rodině, že na to má, důvodem jejího výjezdu do zahraničí. A tak je její zpočátku zdánlivě výrazná osobnost postupně rozpuštěna v samých dobrých úmyslech.

Viktor: Tiché doteky jsou ve zdejším kontextu rozhodně neobvyklé důsledností, s jakou budují svou přísnou stylizaci. Barevná paleta, záměrně monotónní herecké polohy, dialogy jako ze scientologického školení… to vše je zjevně domyšlené a taky zkušeně zinscenované. Že není do filmu možné emocionálně proniknout, je logickým důsledkem - a scestnou kritikou. Tady jsme na poli archetypálních situací, ne melodramatu. Což by ale nemělo odvádět pozornost od skutečnosti, že nechat postavy hovořit a pohybovat se jako roboty ještě nestačí pro to, aby film zvládnul své publikum dostatečně poznamenat.

Veronika: Film tak sice výborně funguje v alegorické, archetypální rovině. Pokud ale toužíme pochopit motivace jednotlivých postav, narážíme na hradbu. Nejde ani tak o nizozemskou manželskou dvojici, u níž Mia pracuje, potažmo celou komunitu. Ty můžeme vnímat jako monstra, jejíž zrůdnost je předem daná, a motivace či vývoj této zrůdnosti není důležitá. Problém je v postavě Mii. Její přerod z obyčejné a poměrně zásadové holky v chladnou robotickou tyranku s vymytým mozkem je příliš rychlý a ve světě filmu nemá dostatečnou oporu. Taky není jasné, proč se při svém útěku od rodiny neobrátila například na českou ambasádu nebo na místní policii. Lotyšsko, kde se film odehrává, je sice země poměrně vzdálená, ale i když je terčem mnoha oblíbených vtipů a memů, je to standardní a fungující demokracie. Snad proto má film omezenou možnost diváka zasáhnout. Protože si ho jen těžko může vztáhnout k sobě, k žité realitě.

Viktor: Tohle není rozměr, který u podobných filmů očekávám. Naopak - baví mě, jak se jim daří konstruovat světy odtažité a taky odtržené od běžné žité zkušenosti. Je to ale úkol těžší než vybudovat dobře odpozorovaný, povědomý svět - protože v případě filmů jako Tiché doteky bolí každý přešlap, každý detail, který udeří na jinou strunu byť jen maličko falešně. A přestože výprava či kamera jsou do značné míry imponující (po vší té šedi se mi chtělo trávit zbytek dne koukáním na duhu), má v tomhle ohledu Hogenauer ještě zřetelné rezervy.

Info

Tiché doteky
režie: Michal Hogenauer, 2019
web filmu

foto © Film Servis Festival Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sám a nevědět nic (Karaoke Blues)

Tomáš Jančík 05.01.2024

Kaurismäki vytvořil nadčasový snímek o opuštění a strachu ze sblížení, ale s notnou dávkou humoru a romantiky.

Ladies and gentlemen, Beyoncé (Renaissance: A Film by Beyoncé)

Klára Řepková 05.12.2023

K tomu se přidává propracovaná choreografie se skupinou tanečníků, kapela a skvělé album inspirované discem ve středu pozornosti a velkolepý spektákl je na světě.

Krvavý epos (Zabijáci rozkvetlého měsíce)

Tomáš Jančík 30.11.2023

Scorsese si v mocných stopážích už desítky let libuje, takže i když pracuje s pomalejším tempem, není tu prostor na slepá místa a délka je adekvátní obsahu.

Buď já, nebo ona! (Přišla v noci)

Tomáš Jančík 09.11.2023

Na Letní filmové škole se sál oprávněně bavil celou hodinu a půl a po skončení sklidil film nadšený potlesk, následovaný ovacemi pro svéráznou představitelku matky Simonu Pekovou.

Tři hodiny v Taylorlandu (The Eras Tour)

Klára Řepková 20.10.2023

Když letos na jaře americká zpěvačka Taylor Swift vyjela na turné, rychle se z toho stal pořádně megalomanský projekt. Filmová verze koncertu jako alternativa?

Ponurost lidského bytí (Asteroid City)

Andrea Kubová 12.10.2023

Ačkoliv pro některé zůstávají jeho charakteristické manýry nepostradatelné, pro jiné se stávají jaksi okoukanými.

I panenky mají své dny (Barbie)

Tomáš Jančík 22.08.2023

Tvůrčí svoboda, jakou od mateřské firmy snímek dostal, je až překvapivá, protože od prvního momentu se s ní hlas vypravěčky nemaže.

Pestrobarevná nálož lidského úpadku (The Island)

Tereza Bonaventurová 14.12.2022

Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.

Rap a drogy stranou (Banger.)

Julia Pátá 01.12.2022

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.

Ako spolu prežiť karanténu a všetko ostatné (Sami doma)

Jakub Blaho 14.11.2022

Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace