Report: Mistrovství republiky v Peci - Matěj Charvát vítězí

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 30.9.2019

Chodíš si takhle po Eurobike a najednou telefon, neznámé číslo, beru ho…

„Zdár, tady je Danda z Rollhausu. Dostal jsem na tebe číslo, že mi pomůžeš s propagací sjezdových závodů.“
„Jasný, není problém.“
„Pořádám mistrovství republiky ve sjezdu a bude to na konci září.“
„Není to příliš pozdě, dát to tři týdny před akcí ven.“
„No ono to dřív nešlo…“

Tenhle punkový přístup se mi líbí. To by mohl být super závod a že je to mistrovství republiky s patronací svazu mě úplně nezajímá. Licenci nemám a na sjezdových závodech jsem nebyl tak osm let, ale za to mám testovacího Kellys Noid 29 (první zkušenosti zde) a kde jinde otestovat DH kolo než na DH závodech? V podstatě jsem závodil v době, kdy Kaštan měl tak 70 kg a hlavu plnou vlasů. Teď se trochu nabouchal, atakuje kilečko a účes už moc řešit nemusí.

V pátek v noci dorážíme do Pece, jdeme se pozdravit do Rollhousu, kde jede párty, do které už asi nenastoupíme… Na baru ty stejný postavičky jako před lety, takže se vlastně nic nezměnilo.

Dráha v Peci rozhodně nepatří k těm nejdelším u nás, ale díky erozi rozhodně není zadarmo. Horní půlka je kompletně plná kořenů a ty školí. Zvláště pak, když je mokro, toho bylo v průběhu soboty více než dost. Stop je sice spousta, ale těch dobrých jen pomálu. A uklouzané kořeny neodpouští žádnou chybu. Spodní půlka je zase takový oldschool downhill – top speed na loukách s pár paleťáky.
Mezi horní a spodní půlkou je přímá pasáž pod lanovkou s pověstnou skalkou. Tohle bylo divácky nejatraktivnější místo, i přesto, že se nejednalo o nijak zvlášť náročný úsek.

První jízdu přijíždím ke skalce, před ní zastavuji a vidím partnerku Elis, která na mě volá:

„Jeď, je to stejné jako před deseti roky.“
„Vy jste tady tehdy byla?“, říká opodál postávající závodník.
„Ano, byla.“
„To mi bylo dvanáct let.“

No, tvl!!!

Počasí bylo v sobotu typicky podzimní. Mlha, zima a k tomu drobné poprchávání. Když k tomu přidáš pomalou lanovku, tak jsi dojel nahoru vždy zmrzlý jako rampouch. Na jedné z sedaček jsi měl ale možnost luštit tajemný hashtag #nej_omale__í__lva­nasv__ě… doplnit chybějící písmenka dalo trochu práci doplnit, ale myslím si, že rychlost lanovky to vystihlo zcela přesně.

Se Znojemskou raketou jsme zvolili zcela nezávodní postup. To znamená 5 jízd na dráze a následný trackwalk. Je vidět, že jsme na závodech nebyli už dlouho, totiž, dráha při trackwalku vychází přesně na dvě piva. Vzali jsme si pouze jedno! Záchranou pro nás byla hospoda těsně před cílem.

Už během soboty bylo jasné, že s ZR rozhodně o první fleky nepojedeme. Eliťáci, ostřílení světovými a evropskými poháry, jezdili neuvěřitelné stopy a navíc v neuvěřitelné rychlosti. A nejen oni, i junioři jezdili velmi pěkně. Velký respekt.

Předpověď na neděli říkala, že bude svítit slunce. Z prvu to sice tak nevypadalo, první tréninková jízda byla kompletně v mlze. V takové, že ze startu nebylo vidět do první zatáčky. Postupem času však došlo i na sluníčko a sundávání větrovek. To jsi si odtrpěl na lanovce, ale cestou dolů jsi se zahřál.

Jak už to tak na mistrovství republiky bývá, první semifinálová jízda je v podstatě jen pro určení pořadí do kola finálového. Samozřejmě musíš ji dokončit. Ale i v ní bylo vidět, kdo jede dobře a komu dráha sedí.

Jak jsem již psal sjezdové závody dlouho nejezdím. Co mi rozhodně na nich nechybělo je neustálé čekání. Dříve to bylo čekání ve frontě na lanovku, tentokrát, při účasti cca 100 lidí se žádná fronta nekonala. Ale čekalo se na první posunuté kolo.
Důvodem posunutí byla úprava trati, v horní části dráhy jsou lávky potažené pletivem. Tedy měly by být potaženy pletivem! Nicméně pletivo vždy vydrželo jen pár jezdců a následně se utrhlo. Takže před prvním kolem se opravovalo. Proti tomu nelze nic namítat, ale v druhém kole si eliťaci a zástupce svazu si na pořadateli vybrečeli úpravu trati pouze před elitní kategorii. Takže se odjely všechny kategorie a před elitní kategorii se půl hodiny opravovalo, aby měli dráhu resp. lávky v ideálním stavu. Trochu nechápu proč pouze před elitou? To junioři, ženy, masters a ostatní kategorie si stejně vyladěný lávky nezaslouží? Jako na tomhle závodě otřepané heslo, že je dráha stejná pro všechny neplatilo!

Před semíčkem mám regulérní starťák, chodím čurat jak starej prostatik. Tohle jsem neměl léta, tohle na enduru nezažiješ.
Odstartuji, jedu jistotu, rozhodně nechci padat. Horní les jde krásně, vše vychází, prodrncat kořeny v rychlosti chůze není úplně snadný, kloužou fakt dost.
Překonám lávky a najednou rozhoz, táhne mě to dolů a najednou stopka o strom. Stojící fotograf mi radí: „Tady musíš jet vrchem.“ To vím taky, chytráku, ale když ty kořeny nějak nevěděly kudyma chci jet.
Nad skalkou projíždím příjezd jak nikdy za celej víkend, jo, tohle určitě v finálku nezopakuju. Za skalkou kompletní no control do zatáčky, ale tady už mám vyhráno. Spadnout do cíle, to bych byl mega nemehlo. Vyšlo to! Dorazil jsem s časem lehce nad 3 minuty. Od prvních nálož veliká, ale mám aspoň motivaci do fajnlu.

Hlavní cíle víkendu byly jasné: nespadnout, užít si to a když to vyjde, tak zaříznout Znojemskou raketu. V semíčku mi dává pět sekund, ve finále to otevřu! Stojím na startu, startér kouká do papírů a najednou: „Tři, dva, jedna, jedeš…“ „Co? No to nejedu.“ Nasazuju brýle a vyrážím. Startovat bez startovních hodin je dost punk, ale aspoň zapomeneš na stres.
Dráha je o dost sušší než v předchozí jízdě. Tak to pouštím trochu víc, ale rozhodně na hranici rizika to není. Lávky opatrně, kořeny opatrně – hlava nepustí, chybí motohodiny na sjezďáku. Skalku trochu pustím, zadní devětadváca mi líže kalhoty zezadu, ale drží. Dokonce pak i chvíli šlapu, skoky jsou dost na hraně, poslední ošidná zatáčka vychází a cíl… V cíli vidím Rakeťáka, září jak sluníčko… náš interní souboj vyhrává o 0.23 sekundy. Počkej příště!

Kdo jak zajel uvidíte ve výsledcích, ale rozhodně je třeba vyzdvihnout výkon Matěje Charváta, který jel letos jen dva sjezdový závody a ukázal, že stále nepatří do starého železa. V elitě vyhrál jak semifinále, tak finále a zaslouženě získal titul Mistra republiky.

Sjezd u nás na růžích a rozhodně ustláno nemá, je to stále trochu punk a závody pořádají především srdcaři. Díky vám za to! Stejně tak díky i divákům, přestože propagace závodu byla v podstatě nulová, diváci si cestu našli a kolem trati dělali slušnej kotel. I vám díky za to!