Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Když před lety, cestou autem na zlínskou filmovou školu, přečetl tehdejší adept filmařiny Jaroslav Šetek (* 1989) knihu Miroslava Žambocha Drsný spasitel, už tehdy prý svému bratranci Jardovi Kottinkovi řekl, že ji zfilmují. Dnes společně pracují ve vlastním jihlavském studiu SB Films, které založili v roce 2013. Ve stejném roce začali na filmu pracovat. 
Krátká videa spolu točili od dětství, vznikly jich stovky. „Vyrůstali jsme u televize na amerických akčních filmech. Oblékali jsme se do podobných kostýmů, pobíhali po bytě a s kamerou jsme se snažili přetáčet některé scény, co se nám líbily,“ ohlíží se Šetek. Od čtrnácti let opustili analogovou kameru a začali stříhat na počítači. 
Jejich filmová společnost dnes v Jihlavě pokrývá celé spektrum marketingu - fotografie, design, promo videa firem i z maturitních plesů, animovaná a instruktážní videa, hudební klipy. Za velkou tvůrčí svobodou ale zamířili jinam. Pustili se právě do natáčení žánrového „celovečeráku“. 
„Líbila se mi ta surovost v popisu světa i charakter hlavního hrdiny, který sám vlastně neví, kdo je. Už když jsem to četl, v hlavě jsem si představoval, jak by to mohlo vypadat,“ vzpomíná Šetek, čím ho Drsný spasitel oslovil.      
Několikaměsíční snaha kontaktovat autora a získat práva na zfilmování příběhu vyústila v pražskou schůzku. Jihlavští filmaři dostali důvěru a M. Žamboch nakonec ve spolupráci s režisérem sám, a za symbolickou korunu, napsal scénář.
„Rok jsme tehdy komunikovali emailem, ani jednou jsme se osobně neviděli. On poslal verzi, já připomínky, a takhle ten scénář vznikal,“ popisuje Šetek. 

Od fanoušků pro fanoušky
Drsný spasitel je příběhem žoldáka, který putuje nehostinnou zemí po globální apokalypse. Za peníze zabíjí monstra, třímetrové „třidéčkové“ kraboše. Hledá pravdu, vlastní minulost i sám sebe. 
Naprostá většina záběrů pro film vznikla na raketové základně v Bratronicích na Kladensku, v dějišti už tradičního letního  postapokalyptického festivalu Junktown. Ten se od roku 2015 koná uprostřed fantastických kulis postapokalyptického města, kde se každoročně schází kolem sedmi set účastníků. S filmaři má festival společné motto „od fanoušků pro fanoušky“.  
„Bez nich by totiž nikdy nevznikl. Oni nám úžasně pomohli, měli vlastní kostýmy, postavili si i vlastní lokace,“ oceňuje režisér nadšení fanoušků žánru i perfektní atmosféru natáčení. 
Točilo se vždycky na podzim, to aby padalo listí a atmosféra byla patřičně pochmurná. „Ještě jsme tomu potom trochu pomohli i barvením, aby to bylo studenější a temnější,“ usmívá se režisér Šetek. Od velkého monitoru počítače, na kterém animoval digitální útočné kraboše, na něho ve studiu stylově shlíží lebka jako držák na sluchátka.       

Maska? Čtyři hodiny
Hlavní postavu si zahrál brněnský kaskadér a trenér Aleš Blažej, který využil své dosavadní zkušenosti z hraní pro tvorbu počítačových her. Vytvoření obličejové masky postapokalyptického hrdiny zabralo čtyři hodiny, pro scény od pasu nahoru dokonce šest hodin. „Takže vstávali strašně brzo, a stejně se začínalo točit až tak v 10 nebo v 11 hodin,“ popisuje režisér. 
Z hereckých tváří filmu je Jihlavanům známý člen souboru Horáckého divadla Josef Kundera, který si zahrál postavu strážce pořádku Plukovníka Janoty. Jinak je ale film obsazen především z řad ochotníků, fanoušků žánru a komparzistů. 
Vyjma kaskadérů (ve filmu se objeví scény výbuchů, skákání ze střech i hořících lidí) všichni pracovali bez nároku na honorář.  Každý byl připraven kdykoli zaskočit, vzít na sebe svůj kostým a masku a vyrazit na plac. Jen v nejstěžejnější závěrečné scéně se totiž objeví 70 až 100 lidí. 
„Neměl jsem v tom vždycky úplně přehled, protože lidi si na tváře dávali masky, v davovkách si kdekdo zahrál i více postav - jeden kamarád mi říkal, že si jich ve filmu zahrál jedenáct,“ směje se režisér.   
Fanoušci např. pro film postavili hospodu ze starých aut z vrakoviště, anebo kovárnu, v níž pak reálně tvořili sekery a další rekvizity pro natáčení. 
„Výheň sestrojili z motoru ze staré sekačky, prostě chtěli, aby to bylo funkční. Nezištně s námi pracoval třeba pyrotechnik, kterému se projekt líbil a šel s námi do toho, bylo to super,“ pochvaluje si Šetek.   

Náročná postprodukce
Celý film vznikal v úzkém základním tvůrčím týmu. Kameramanem byl Jaroslav Kottink, Michal Vacek se staral primárně o střih. V týmu SB Films s nimi pracuje ještě Lukáš Vrábel. 
Samotné natáčení bylo ostatně jen začátkem velké práce. Náročná a dlouhá postprodukce v jihlavském studiu, v areálu někdejšího Telecomu, to znamenalo mimo jiné vytvořit kompletně nový zvuk. 
Při natáčení totiž hlučely elektrogenerátory, a tak posléze herci zajížděli do studia přemlouvat dialogy. To byl pro mnohé komplikovaný herecký úkol, řadu postav namlouvali noví aktéři. 
„Trvalo to dlouho, ale byla to pro nás obrovská škola. Museli jsme se naučit spoustu věcí a technologií, které teď ale využijeme při další práci studia. Zjistili jsme, jaké to je pracovat na tak obrovském projektu s tak obrovským množstvím dat,“ vzpomíná Šetek třeba na náročnou a zdlouhavou animaci digitálních lidožravých krabošů – bylo třeba vytvořit počítačový model, definovat, jak se pohybuje a jak se mu ohýbají nohy. 
„Od té doby nesnáším štíry. Osm nohou a ještě ocas - tu spoustu kloubů bylo třeba animovat do každého záběru, bylo to strašně pracné,“ neskrývá režisér, že i „ponorka“ se během práce nutně dostavila, „je to šíleně dlouho, a jak člověk neviděl přes tu horu práce cílovou pásku, tak to bylo místy až depresivní.“    
Vše ale vyrovnávala volnost a atmosféra téhle práce. Vynaložené přímé finanční náklady na film podle tvůrců nepřesáhly 300 tisíc Kč. Natáčení předcházela kampaň na startovači, kam fanoušci poslali základní částku 256 tisíc Kč. 
Tyhle peníze se sice „protočily“ už po několika dnech od první klapky, ale zbytek dodala ochota a investovaný čas všech zúčastněných. Náklady na film tvůrci nemají spočítané, ale každý ze štábu do něj investoval několik tisíc hodin svého života.   

Nejsme Hollywood
Na Youtube se už objevilo několik videí z natáčení – třeba záběry z choreografických zkoušek s herci v tělocvičně u jihlavské knihovny, rok před začátkem natáčení. 
Chystanou premiéru provází velký zájem publika. Už v polovině září byly tři čtvrtiny sálu DKO vyprodány, na film se chystají i mimojihlavští fanoušci žánru.
Film o stopáži hodinu dvacet se bude ucházet o přízeň distributorů. Časopis Pevnost podle informace tvůrců uvažuje o tom, že by Drsného spasitele připojil celorepublikově jako bonus k některému vydání. 
Zájem už projevila polská strana, kde uspěla i knižní předloha, a tak se film bude opatřovat polskými titulky. „Nepředpokládali jsme, že by se film dostal do kin, ale o možnostech distribuce pořád jednáme a hledáme,“ avizuje režisér. 
Od roku 2013 se tvůrci i svět posunuli, film dostává i nové konotace. „K té apokalypse to dnes všechno jakoby směřuje – nechtěl bych to přivolat, ale je možné, že postupem času se něco podobného může stát. Vypadne elektřina, internet, a lidi najednou nebudou vědět, co mají dělat,“ zamýšlí se J. Šetek. 
Zatím je ale Drsný spasitel především žánrovou zábavou. „Tenhle žánr je tu už strašně dlouho, nehrajeme si na Hollywood a nechceme z toho dělat nějaké poselství,“ zve do kina režisér. 
Jihlavská premiéra začne 5. října v Divadelním sále DKO v 17 hodin. Její součástí bude i afterparty. 

Diskuze k článku