Slyšte, lidé! – Bruce Springsteen ve třetím tisíciletí

Album The Rising Bruce Springsteen natáčel v prvních měsících roku 2002 ve spolupráci s producentem Brandanem O’Brienem a společně za tuto nahrávku obdrželi cenu Grammy v kategorii Nejlepší rockové album. Pro Springsteena šlo tehdy už o osmé ocenění od americké hudební akademie. Album bylo zpěvákovo první po sedmi letech a také první po 18 letech s jeho kapelu The E Street Band. Protože vznikalo jen pár měsíců po teroristických útocích z roku 2001, autor na něm výrazně reflektoval vidění světa, který se vinou terorismu proměnil.

Společensky angažované texty má Springsteen společné s Bobem Dylanem nebo Neilem Youngem. A podobně jako oni se umí bravurně pohybovat v rockovém žánru stejně jako v oblasti akustické hudby. V roce 2005 vydal své třetí akustické studiové album s názvem Devils & Dust. Zařadil na ně především své starší skladby, které se mu nehodily na rockové a hodně politicky motivované album The Rising.

Další nahrávkou bylo opět akustické album We Shall Overcome – The Seeger Sessions, za které zpěvák dostal cenu Grammy v kategorii tradičního folku. We Shall Overcome je jediné Springsteenovo album, které obsahuje pouze převzatý materiál. Zpěvák se na něm hlásí k odkazu písničkáře a interpreta protestsongů Petea Seegera, jehož repertoárem především amerických lidových písní se inspiroval. Seegerovými písněmi se Springsteen začal zabývat už v roce 1997 a k tomu, že z nich sestavil celé album, jej prý nakonec přiměla jeho tehdy desetiletá dcera, kterou prostě tyto písničky, které tatínek doma hrál, bavily. Do studia si zpěvák pozval houslistku ze své kapely Soozie Tyrell a vedle ní spíše méně známé muzikanty z New Jersey a New Yorku.

Pět let po albu The Rising, tedy v roce 2007, Springsteen nahrál další rockové album s názvem Magic, opět se svou kapelou The E Street Band. V roce 2009 následovalo zvukově podobné album Working On A Dream. To se stalo do té doby nejúspěšnější zpěvákovou nahrávkou – z nejdůležitějších zemí bylo pouze v Austrálii až na třetím místě, všude jinde prodejní hitparády vyhrálo.

V roce 2011 vzniklo album Wrecking Ball, které autorovi vyneslo neproměněnou nominaci na Grammy v kategorii Nejlepší rockové album. Následující album High Hopes z roku 2014 bylo zpěvákovo úplně nejúspěšnější, pokud jde o bodování ve světových hitparádách – prakticky všude dosáhlo na první místo. Bruce Springsteen se tak také stal třetím nejúspěšnějším umělcem v americké hitparádě v počtu dosažených prvních míst – po Beatles a rapperovi Jay-Z. Časopis Rolling Stone prohlásil High Hopes druhým nejlepším albem roku 2014. Album High Hopes obsahuje několik převzatých písní a dále nahrávky, které se zpěvákovi nevešly na jeho předchozí desky.

I když zpěvák běžně vystupuje s velkou kapelou, na koncertrním albu On Broadway je tomu jinak. V divadle Waltera Kerra v New Yorku totiž vystoupil úplně sám, pouze s akustickou kytarou. Hrál své známé písně a mezi nimi vyprávěl – album zachycuje celé představení včetně mluveného slova. V žánru talk show zpěvák a hudebník obstál. Například hudební časopis Rolling Stone psal, že šlo o „jedno z nejpřesvědčivějších a nejhlubších vyznání rockové hudebníka v posledních letech“. Zpěvák tvrdí, že divadlo s necelou tisícovkou míst bylo nejmenší scénou, na které za dlouhá léta vystoupil. Představení se odehrávalo na podzim 2017 a mělo řadu repríz.

Zatím poslední album vydal Bruce Springsteen v roce 2019. Jmenuje se Western Stars a zpěváka k němu prý inspirovala populární hudba jižní Kalifornie ze 70. let. Boston Globe v recenzi psal: „Hudbu Bruce Springsteena si zpravidla spojujeme s ulicemi, auty a životy městských lidí, ale od počátku jeho kariéry zpěváka fascinuje také svoboda, izolovanost a mytologie amerického Západu.“